Ke kapli anděla strážce nad Sušicí jsme dorazili už včera a tak se budíme do známého prostředí, ale se skoro neznámým pojčaasím. Je totiž azuro – mozol to do nás pere už od rána a teplota leze každou minutou nahoru jak kdyby to nemělo strop. Včera navečer se tu u nás ještě zastvil sušickej Čerw, kterj zná místní traily jak pes boudu a náš plán, že ot tu vojedem všech nám říká, že si máknem a že těch 40k nebude zadarmo. My ale máme plán a plní sil, tedy jak jen můžeme po žti dnech bikování mít, vyrážíme kolem 10hod na první traily.

S oheldem na to, kde stojíme autem dáváme na rozjezd trial Morrigan, na jehož začátek už se sápen s lehkou nedůvěrou, že tohle bude asi fakt celej den do jkopce. Trail pak spíše plužíme, protože poprvé na oči a na rozjetí, to tu trochu drncá a po těch pár dnech ve vyhlazenejch klopkách je to změn a jak digitálu na kinofilm. Trail začíná značením jako červenej apak přechází do černýho, ale úplně výraznej rozdíl bych v tom neviděl. Máme tedy za sebou první část a nyní přichází to nejdelší stoupání – odspodu města až nahoru na kopec Sedlo, což je pěkných 400m výškových.

Dá se to jet ale z větší částí po asfaltu, což se nám dědkům zdá jako dobrá volba a tak vzlínáme z města do hvozdů. Kolem pak začíná provoz řídnout až najednou není kolem živáčka a za jedním horozintem se nám rozprostře výhled na daleké horizonty. No stoupání je to sice slušný, ale když se mě Martin zeptá co je to támhel vzadu za kopec a ze mě vypadne jen: “To mylí Frodo, to je Mordor!” začnem tuhle žoviální konverzaci vést po celou dobu a najednou kopec mizí pod nánosem permanentní nálože srandy.

Pořád si to ale nahoru odjedem po svých a pěkně až k rozhledně, kde už na ná čeká další trail s názvem Epona.

A to vám řeknu to je teda bomba. Komplet zaříznutej do úbočí kopce s několika místy, kda se trail dělí na lehčí a těžší variantu a hlavně se střídá různý profil trailu. Chvíli rychlý pasáže po kořenech aby pak přišly klopenky, padáky přes šutra, ale i několik skoků na srdíčko se sakra úzkýma dopadama. Pak jen krátký přejezd a dostáváme na dva červený traily Roky 1 a Roky 2.  Tedy i ten názen napoví že procházka po mechu to nebude, ale skalky a padáky dolů s jednodušší techikou i tady stojí za sjetí.

Pak další lehčí přesun s mírným výšlapem a už jsme na startu další, tento krát modrého trailu ma je opravdový flow. Linkin je pecková palba bez kořenů a kamenů se spoustou klopenek a skoků prostě klasický populární flow trail a ten nás zavede až dolů do města.

Ve městě pak dáváme pauzu u benzinky, berem colu a proteiňáky, protože už teď máme za sebou skoro 4 hod na kole. Jo, nejedem žádnou palbu, ale nohama musíš točit pořád. A ne jink aje tomu i u posledního stoupání od spodu ze Sušice až nahoru na Svatobor. A tady už se opravdu zažne chleba lámat a jsou tam pasáže kdy lezem z kola dolů a chvíli tlačíme. Jo začínáme bejt vymletý jak ložisko na pouťovym kolotoči třetí cikánský generace a podobně vypadá i naše konverzace. Nakonec se na ten kopec vydrápem a ač zprvu nemůžem najít start posleního trailu tam nám Čerw na telefonu opět poradí a my už to můžem pustit po trailu OGhma dolů.

No a to co, se děje tady, tak to nemá obdoby. Tohle je trail, kterej prostě chceš mít zabarákem, protže je tu snad vše co lze do trailu nacpat. Slušný převýšení, rychlý pasáže, skoky i polety jak kráva, gapy, dřevený lávky, lesní hrabanka, kameny kořeny, klopenky.. prostě tenhel trail fakt nemá chybu a mít víc sil, tak to dáme určitě ještě jednou. Ne nadarmo se ale říká, že v tom nejlepším se má přestat a tak i my už jen projíždíme pokojně městem, které se připravuje na večerní Sušické slavnosti a spoutáme zpátky k Bublině na Vrch anděla strážce.

Hele bylo to naprosto parádní vyždímání na konci našeho letošního 720 roadtripu a já bych jen chtěl poděkovat Martinovi, že to zase dal dohromady, že jsem jeli jeho naprosto boží Bublinou a taky, že už tenhle trip končí – protože v blízkosti jiných lidí jsme se začínali pohybovat přískoky a omunikovat v hlasitých skřecích.. prostě dva fotrové od rodin na tejdením bikovým tripu!

A příští rok? Sledujte nás a určitě budem rádi, když se k nám kdekoliv přidáte!

Díky!

-Andy- a Martin Pimpyourlife

Ano, i pro nás s Martinem to ráno začíná dost podobě – teda až na tu cestu do práce. Tou by se al edala parafrázovat cesta lanovkou s kolama na kopec. I dnes jsme se totiž sebrali a byť to ráno díky nočnímu dešti bylo trochu delší, tak jsem se sebrali a vyrazili na kopec. S ohledem na to, že nás odpoledne ještě má čekat přesun zpět do Česka, volíme nakonec jen 2hod permici, kterou ale máme v úmyslu vojezdit jak nadrženej námořník první barovou couru. K turniketům teda stoupáme současně a na signál pípáme první jízdu.

Je jesný, že po tom dešti budou Dh, Enduro a lávkový traily voslizlý jak režisér německýho péčka a tak se těhle trailům z principu vyhýbáme a dáváme tak prostor solidnějším parametrům flowčkovejch trailů.

Nakonec končíme u dvou, který mezi sebou střídáme s německou přesností a tak se nám postupně i daří snižovat časy i přes stále mokrej povrch. Aby toho ale nebylo málo, prohazujeme si na jednu jízdu kola, aby Martin poznal zač je toho Santa Cruz ve velikosti XXL a já abych zase zamáčknul slzu nad prodanou srdcovkou RB Bandit. Lítáme teda takhle doku nám turniket nevystaví stopku a můžu v klidu říct, že to byl dost intenzivní 2hod trénink kliků a dřepů u kterých ti sviští větvi i kmeny stromů kolem hlavy v dost těsný blízkosti.

S Geissem se pak loučíme po obědě a lehké chilloutu a skáčem do Bubliny a už jí mažem zpět přes Rudu a nádherný šumavský hvozdy až do Sušice, kde parkujeme lehce nad městem u kaple sv. jana.

Místo už na první pohled vypadá fakt parádně, to ale netušíme co tu západ slunce rozjede ze nádhernou show přes Svatoborský kopec. Užíváme si teda tuhle podívanou ze střechy Bubliny s láhví červenýho a jedinou tečkou na celý podívaný je noční vystoupení nějakýho vožraly, co přijel autem a řval tu na svojí holku. Když si pak týpek znova sedá za volat a několikrát odjíždí a zase se vrací, tak na něj voláme benga. Hele ne – necejtim se jako práskač a když týpkovi naměřili nakonec 3,6 promile, jsem fakt rád, že si ho sebrali.

Teď už al ejdem spát a sna dtahle večerní show nebude mít dohru, protže zítra nás čekaj traily tady všude v okolí a na ty je třeba se rozhodně dobře vyspat!

-a-

Co se ale od té naší první návštěvy před dvěma dekádami změnilo? Tak klik na report..

Ono tu už vážně bude asi 2é let co jsme poprvé objevili tuhle lokalitu, kde si něci řekli, že přes léto pustí lanovku a budou rejžovat i mimo zimu. Tehdy jednosedačkovou lanovku ale v mezičase nyní vystřídala 6ti sedačka s luxusníma držákama na kolo, ale hlavně se rozrostl počet a rozložení tratí.

Legendární DH trať je sice pořád na svém místě, ale my jsme ji pro dnešek vynechali neb naše chatrné kosti už nejsou na celodenní zbíjení v šutrech úplně v kondici a co si budem – Martin by měl stále regenerovat svý zlámaný žebra. Takhle tedy stačí že jsem si pro dnešek vybrali modrý a červený traily u kterých ale není nouze dávku kliků a dřepů jak na tréninků lyžařů pro jízdu v boulích.

Jako první tedy volíme modrej Flow trail a stačí prvních pár metrů aby nám bylo jasný, že tohle bude naprostá pecka! Místí zamakali nejen na rozržení trailu, ale i na udržbě a tak to dolu můžeš valit jak jak kosák po dešti a vyzobávat jednu žížalu – totiž klopenku za drunou.  Mezi tím si ještě ale potáhnout pár skočíků a bratru dole máš co dělat abys stačil s dechem, sílou i koncentrací!

Nedáváme žádný velký prostoje a už se sypem zas na lano abychom dali další Flow trial, ktrej má snad ještě lepší parapetry, je o něco malinko širší i rychlejší a skoky na něm jsou už taky o poznání delší, byť jsou tu všude lavice a vlastně tě tu nic úplně nepřekvapí, i když pojedeš první jízdu svižně na oči.

Dál zkoušíme jeden červenej Enduro trail a tam se shodujem, že když člověk nabere rozumnou rychlost, tak malý a zasekávací nerovnosti najdnou začnou sami mizet pod kolama. Další volíme dřevěnýma lávkama protkanej Evil Eye 1.0 kde se taky dá je prakticky vše na oči jen ta hlína mezi hromadou kamenů a kořenů prostě občas chybí a tak některý klopenky a dopady nejsou úplně procházkou po golfovým trávníku. My ale nehrajem golf a tak si po lehký pauze nakládáme další dávku modrých i červených trailů a takhle pokračujeme až do odpoledních hodin, kdy už oba seznáváme, že začáníáme ztrácet koncentraci a tudíž bude nejlpší se na to radši vykašlat.

Kolem třtí pak tedy pozdní oběd, lehkej chill a pak protáhnout nohy procházkou ať úpln nezatuhnem. A k večeru nasbírat dřevo, protože místní parking je vyloženě fire-friendly.

A tak u další láhve červeného “Viviene” vína zakončujem dnenšní bikovej den a u ohně plánujeme dny další.

O tom ale zase až zítra..

-a-

Tak fain pondělí – zdravíme z Velkého Javoru!

-a-

Je sobota 5:30 a zvoní budík. Ne, nejsem z toho nijak přešlej – standardní čas vstávání do práce. A že to i dnes bude práce, je naprosto jasný. Snad ale nebude pršet, nebo brutáně fičet, běží mě hlavou když už sedím v dodávce a s Tobiášem uháníme stále ještě potemnělýma brdskýma hvozdama. Na Moninci jsme ale včas, aby nás na parkingu nezaskočilo moc aut. Parkuju rovnou k výjezdu z tratě, beru propriety na přuhlašování a hurá do monínecký M2.

Sotva tedy rozjížím ntb už se ke mě hrne prvnívh pár lidí. To samozřejmě potěší a tak datluju jedno jméno za druhým a modlim se, že někde splašim zapomenutou nabíječku k noťsu, jinak pojedem celý závody v oldskůl freestylu – tužka + papír. Naštěstí mě ale zachraňujou místňáci a tak se prokousáváme těma dvěmo hodinama registrace v digitální formě. Už po hodině máme ale na kontě přes 50 jezdců, z čehož jsem sice happy jak dva grepy ale zároveň někdo z kluků hlásí, že po parkovišti se samo od sebe ze shora rozjela bílá dodávka a skončila až dole ve smrčkách!

Teda upřímně – ztuhla mě v žilách krev, protože to, jak vždy parkuju svojí dodávku já – tedy čumákem z kopce (byť jsou přední kola na podjezdech) abych viděl na výjezd z lesa při závodech, není něco z čeho bych měl být v tu chvíli v klidu. Naštěstí mě ale hned Tomáš zahlásí, že moje dodávka to není, že celý to divadelní představení, kdy za dodávkou běželo několik postav a zběsile mávali rukama, viděl a že moje dodávka je stále na místě.

Každopádně registrace kompletně ukončena v 10hod a tou dobou doráží i obě sanitky a my jsem se šli připravit na start závodů, který se už tradičně jede na dvě kola, kdy rychlejší kolo se počítá. Lehce před 11hod si tedy s Tomášem, který je na startu, voláme a s tou 11hod spouštíme race!

No hele lítalo se z kopce o sto šest a to dokonce tak, že jsme letos měli bohužel i několik crashů, kde museli zasáhnout kluci ze sanitek, za což jim patří velký dík. První kolo pak jelo spoustu jezdů ještě oťukávačku s tratí, ale v druhém, se podle časů začalo fakt mačkat z kopce co šlo. A když už byli všichni tak rozlítaný, rozhodli jsme se že nebudeme moc otálet a tak půl hodinky po dojezdu druhého kola už se nám řadili jezdci na rozjížděcí rampě pro Whipcontest.

I do týhle taškařice se přihlásilo dobrých 20 kousků a tak jsme je nachali půl hodinky lítat vzduchem na prvních dvou lavicích, kdy na jedný museli dát whip na jednu a na druhý lavici whip na druhou stranu. Z tohodle půlhodinovýho jamu jsem pak vybrali pouz 4 jezdce do finále. No a 4 jen proto, že o vítězi se rozhodlo v posledních pár minách jamu. Šmejky to totiž zlomil! A jak pravý nepsané pravdilo moníneckého Whipcontestu – “Kdo to zlomí, tak vyhrál” bylo o vítězi rozhodnuto předem. I tak se ale posledních 4 jezdci vrhli do finále, kde padaly parádnií whipy!

Po skončení whipu pak už nebylo na co čekat a všichni jsme se přesunuli na terasu monínecké restaurace M2, kde se vše vyhlásilo. Do Chainlessu se letos přihlásila i jedna žena a tak si Žaneta Zavadilová rovnou odnesla i medaili za první místo. V juniorech pak Chainless vyhrál Vašek Bambas, před Martinem Míčkem a Oliverem Novákem. Chlapi pak svedli opět bitvu o druhé a třetí místo, protože jak už je na Monínci zvykem první místo si tu opět vyjel Vojta Strmiska! Druhý pak skončil Šmejky a třetí zajel Jakub Hlach. K zavšení všeho pak zbýval už jen vyhlásit Whipcontest, kde tedy první místo se zlomeným rámem bral Šmejky, druhý byl junior Bambino a třetí opět Jkub Hlach.

Tímto jsme tedy uzavřeli bike sezonu na Monínci v 720.cz bikeparku a já moc díky jako každý rok Jardovi, že nás tu nechává jezdit a budovat. Celá monínecká CREW v čele s nestorem Vlčákem, Zdenou, Tomášem a dalšími že pořád kopou, staví a opravujou, Tobiášovi za pomoc při Chainlessu a Tomášovi stejně tak!

Tak letos konec. A co příští rok?
Jako já už se těšim teď!
Tak see ya na jaře!

-a-

A výsledky zde:

Takže oficiálně do světa hlásáme, že v sobotu 27.9.2025 se v 8hod otevře registrace ve spodní restauraci M2 a až do 10hod se budeme moct zapsat do našeho unikátního Chailess race, kde startovné je opět dobrovolné ale počasí jsme si opět draze zaplatili.. muhahahaaa!

Lanovka pojede už od 8:30 abyste mohli ještě něco potrénovat.

Race pak odstartuje v 11hod, podle čísel a pojednou se klasicky 2 kola, kde lepší z časů se počítá. Po dojetí Chainlessu, se pak hned přesuneme na Whipcontest a tam vyhrotí ti největší Whipmástři svoje skoky. Pojede se na prvních dvou lavicích, dole u parkoviště, opět stylem, že na jedné lavici musíš dát whip na jednu stranu a na druhé lavici whip na druhou.

Doufám, že riders pak sebou přivezou své drahé polovičky, děti, rodiče, prarodiče i stopařky, aby se jim vytvořila ta správná divácká atmosféra! Vyhrává pak ten, kdo to zlomí, a nebo raději ten, kdu umí největší whipy na obě strany!
Jakmile doskáčeme Whipcontest, přesuneme se opět do M2 a tam to všechno vyhlásíme, dáme si high5 a na moníneckým laně se uvidíme buď ještě v neděli a nebo pak až na jaře.

Takže v sobotu v 11hod START!

Za moníneckou crew:

-a-

Fotky ode mě a od VLKA se Zdenou ze startu.

..a jestli se ptáte, proč mě nefungujou náhledy? Já fakt nevim.. :/

-a-

No dobře, tak jsem to propálil už na začátku, ale tohle prostě aspiruje na sice nekorunovanýho, ale krále Chainlessu! Na druhý straně ale Whip contest, vyhrál a teď pozor NEJMLADŠÍ letošní účastník a to 11. letej Vašek Bambas – jojo to je ten mlaďoch co zajíždí bedny v mlaďochách na Enduru. No a tím bych to mohl vlastně nějak zakápnout. Jenže to bych vás ochudil a nějaký moje myšlenkový pochody ohledně Chainlessu a to vy určitě chcete číst – tak jdeme na to.

Ráno klasicky na osmičku zasedám s VLKem a Tobiášem do restaurace M2 a ještě než rozjedu compa, už tu mám první nedočkavce. No dobrý, ale po pár minutách mě comp stále nejede a já začínám bejt lehce nervózní. Nicméně pomáhá hláška z IT crowd, já to restartuju a comp dostává rozum. Do desíti tedy sedíme na registraci a postupně se mi plní startovka až na rozumných 55kousků, včetně dvou holek a třech mlaďasů. V průběhu registrace s Vlkem kecáme o Monínci o trati a taky o tom, že včerejší vydatnej slejvák vzal celou práci šejperů na závod, vniveč. Každopádně trať je i tak ready 2 race a krom jednoho lehkýho přemlíkování nájezdu na přemostění, je to pro tréninky plně jetelný.

Lehce po desátý tedy končíme registraci a VLK a Zdena jedou na start a já s Tobiášem jdeme na cílovku. Do jedenácti ještě probíhaj tréninky, ale přesně s úderem jedenáctý pouštíme prvního ridera na trať. Nedočkavě čekám na letošní první čas a po necelých třech minutách je chlapík dole. Pak už to začíná naskakovat jak na běžícím páse a i občasné předjetí na trati zvládáme a kluci si to v cíli vždycky v pohodě vyříkaj a hned si daj echo na druhý kolo. Závod se jede klasicky na dvě kola z nichž lepší se počítá do celkového umístění. Vše probíhá dle plánu a my tedy máme po necelých dvou hodinách odjetý Chainless.

Nedáváme ale moc času na prostoje a jdeme s VLkem přesunout na první dvě lavice dojezdové rovinky, kde se již tradičně pojede Whip contest. Hlásí se nám asi 17 riderů, což zaručuje slušnou diváckou podívanou  a pro nás dostatečnou paletu pro výběr 5ti nejlepších do finále, kde každý z nich už předvede jen tři skoky. Whipuje se samozřejmě stylem, že na jednom skoku musí dát rider whip na jednu stranu a druhém skoku whip na druhou stranu – prostě hledáme univerzálního whipmástra. Tu pětici máme nakonec po 20ti minutovém jamu vybranou a klucí rozjíždí finálový battle.

Tam už se to bičuje o 106, no a kdo vyhrál jsem vám už samozřejmě napsal. S posledním whipařem se nám navíc spouští neskutečnej slejvák a tak je to absolutní tečka za dnešním závodem. Prcháme teda všichni zpět do restaurace M2, kde vyhlašujeme vítěze a já děkuju monínecký crew za jejich práci nejen v přípravě trati na Chainless, ale za celý rok, kdy se o bikepark starají – ještě jednou díky kluci a holko.. :)
A já se s váma už budu těšit na viděnou třeba zase práve na Monínci v roce 2025 – při otvíračce.

díky!
-Andy-

..galérku už mám sice hotovou, ale vyjde až zítra, ať se máte ještě chvíli na co těšit!

A výsledky hýr:

Prezentace se otevírá v 8hod a končí v 10hod! Poté již není možné se do Chainlessu přihlásit.

První kolo pak odstartujeme v 11hod a startuje se dle startovních čísel s rozestupy 1min.
Jedou se dvě kola – lepší čas se počítá. Druhé kolo startuje ihned po dojetí posledního závodníka v prvním kole.

Po dojetí Chainlessu cca ve 14hod se přesuneme na poslední 4 lavice (resp. první dvě z nich) a zde se pojede tradiční Whipcostest – s jasnými pravidly: 2 skoky – na prvním musíš dát whip na jednu stranu, na druhém na druhou stranu.
Vyhrává ten kdo má nejstylovější whipy na OBĚ strany.
Tak a teď už dost keců, vy sundejte řetězy a v sobotu ráno se na Vás v VLKem těšíme!

Za moníneckou 720 diggers CREW
-Andy-

Tak mrkněte na to!

Fotky by já – a kdybyste někdo věděl o další nějaký galérce, tak linky do komentářů!
Díky a někdy třeba see ya na kopci!

-a-

Tak klik dovnitř…

Letos to bohužel nevychází abych si dal páteční večerní otvíračku Vlčákovo legendární slivovice při ohni a tak na Monínec s Tobiášem dorážíme až v sobotu ráno. Mladýmu dávám na výběr jestli bude jezdit mýho sjezďáka nebo endurko  (on je totiž ve 14ti letech stejně vysokej jak já) a po volbě, že chce endurko se už suneme k vleku na první lano.

A co čert nechtěl – monínecká diggers CREW stojí první řadu! Dáváme high-five a já hned od Cruza, Žáby, VLCaKA a Tomáše zjišťuju jak to celý letos pojali a na co se máme připravit. Dostávám teda instruktáže a už se otvírá gate a pouští nás to na první sedačky. Cestou nahoru okukuju co se dá na oči a už se nemůžem dočkat až to nahoře odpálíme. Počasí navíc vypadá luksusně a klopenky voněj už na dálku čerstvě udusanou hlínou.

Vyjíždíme tedy nahoru a klucí to hned pouštěj dolu jak kdyby žádný zítra nebylo. Hlíná lítá a radostný skřeky prořezává jen ten baryton zadních gum: “Braaaaaaap…” S Tobiášem jedem hned za nima a po očku sleduju všechny novinky a zárověň koukám za sebe, jestli se tam mladej někde nezválel. Jede ale dobře a první sekci máme rychle za sebou. Ta první sekce je klasicky louka kde Cruzo s Žábou fakt zase nechali ruce. Parádně našejplý dvě lajny jsou zařízlý do louky a člověk pomalu neví kterou z nich si dát.

Pak následuje další možnost co jet a to vlastně tři stopy od chalupy – DH sekce vlevo dostala dost koleček hlíny a najednou už to není jen ratatata přes šutry, kde ti vyskákaly všechny amalgánový plomby, ale dá se tam rozumně letět a sem tam se odrazit a šutry přeletět díky navožený hlíně. Prostředek je pak klasickej gap, vedle kterýho ale zmizel obrovskej strom, takže se musel předělávat celej dopad – jak hlína tak dřevěná záchraná plošinka, ale pořád je to pěknej polet s luksusním dopadem. My dáváme jako první jízdu ale lajnu úplně vpravo, kde jsou za sebou dvě velký lavice a pak se to zase spojí do jedný tratě.

No hele popisovat každou lajnu a skok asi nebudu  – to prostě musíte přijet a najezdit si to, co ale zmíním je, že pak následuje další volba a to je Easy lajna, nebo dvě Endurový tratě s různou obtížností, oldschůlovej, ale těžkej NortShore trail, na Freeride lajně je novej gap a DH sekce dostaly zas parádní lesní odbočky.

Úplnou novinkou je ale odbočka vpravo po přemostění, kde je snad 12m dlouhej wallride s možností nájezdu a nebo náskoku – záleží na tom jakou máš nájezdovku. Z wóla se pak dá zas odskočit pryč, nebo to prostě sjet dolu. Laskomina veliká!

Všeho všudy, je zas na Monínci mraky novejch věcí a možností jak si jednu lajnu zajet několika možnými způsoby. Prstě furt se tu drží zlatý pravidlo o variabilitě stop, hlavně aby to byl kopec srandy!

Velký díky znovu celý digerský CREW – VLCaK, Cruzo, Žába, Tomáš a samozřejmě Zdena!

Díky že to furt šejpujete a my máme v těch středních Čechách kde jezdit!

-a-

Jo a galérka ode mě samozřejmě bude – zítra!
(A kdyby někdo věděl o dalších galérkách tak klidně link do komentářů – díky!)

VLCaK: “Ahoj, hele letos to nedám, zvládneš dát nějak Chainless a Whip?”
já: “…”
VLCaK: “Třeba by to mohl pomoct Tomáš z Miličína..?”

Tak jako přiznám se, že první co mě napadlo bylo, že se mi do toho s nikým jiným nechce. S Vlčákem už jsme na Chainless a Whip fakt sladěný, protože pořádat závody ve dvou lidech nese jistou podmínku souhry. Na druhou stranu představa, že by Chainless nebyl, že bysme porušili tu  zaběhlou tradici a nádech lehkýho punku, tak jak se pořádali závody ještě před Stravou, GPSkama a online výsledkama, tak toho jsme se prostě vzdát nechtěl.

Píšu teda Tomášovi a rovnou ho stavím před hotovou věc. Tomáš nadšením plesá jak důchodkyně na Rusalce v Národním, ale jestli to vše bude probíhat stejně hladce jak osmašedesát repríza volání měsíčku na nebi hlubokém, to se ještě uvidí. V sobotu lehoučce po 8mé hodině se tedy scházíme v monínecké restauraci M2 a rozjíždíme registraci.

No a co by si pořadatel mohl přát víc, než frontu závodníků před pultíkem. A tak to taky bylo. Celých 7 minut. A pak začlo brutálně chcát. Neříkám nic, ale v pátek jsme si tipoval že když bylo ve čtvrtek volno a pěkný počasí mohlo by dorazit dost lidí, ale tenhle chcavec nebyl zrovna dvakrát motivační. Moje obavy, ale v 10 hod padly a já napočítal nějakých 54 závoďáků!

Do 11hod pak probíhaly tréninkový jízdy a to jak se klucí vraceli z kopce mě jen utvrzovalo v tom, jak moc je ten biking fain. Všichni sice totálně zaprasený, bahno v očích i v trenkách, všichni ale zároveň vysmátý jak děcka když můžou dupat v louži. A s tímhle jsme to v 11hod celý s Tomášem odstartovali.

Závod pak probíhal celkem v pohodě. Sluníčko se totiž rozhodlo umoudřit a rozehnalo mraky a tak i trať začala vysychat a jezdci zrychlovat. Od Tomáše mi i chodili zprávy když někdo nedorazil na race time, nebo když někdo ulil start a tak jsme to celkem bez problémů lehce pře 13hod mohli zaklapnout.

Po dojezdu Chainlessu následoval rychlý oběd a pak už hurá na Whipcontest, neb odrazy skoků se naštěstí nedostaly pod náporem deště a závodních gum do stavu totálního motokrosu národů, takže vše stále pěkně našejpováno a na odrazech žádný koleje.

Do Whipcontestu se nám pak přihlásilo asi 20 riderů a tak jsme spustili asi 30ti minutový JAM, ze kterého pak postupovalo 5 jezdců do finále, kde si to mezi sebou museli vybičovat ve třech jízdách. A že to celkem byl boj snad ukážou i fotky v zítřejší galerii.
Po dojezdu Whipu se pak už jen vše vyhlásilo za svitu sluníčka na terase monínecké restaurace M2, předaly se ceny, poukazy, všichni jsme si zatleskali a jelo se domu. Velký dík pak patří celé monínecké CREW za přípravu traťe a samostatně pak i Tomášovi, že to se mnou letos dal, a ve Whipu díky i Dejvovi z Rakovníka – kluci, díky!

Tak to byl Chainless race a Whip contest v moníneckém 720.cz bikeparku a já už se sice těším na zimní sezonu někde v prašanu, ale zároveň i na tu další otvíračku 2024!

-a-

No a co vás samozřejmě zajímá nejvíc jsou výsledky, takže časy hýr:

Junioři:

30.9. v 8hod ráno je datum a čas kdy Vás všechny čekám ve frontě v monínecký restauraci M2 na registraci na Chainlessu a Whipcontestu 2023 v 720 bikeparku Monínec.

Časový plán:

8:00 – 10:00 Registrace v M2 (startovné dobrovolné)

11:00 – ??:?? Start závodu – jednou se 2 kola hned po sobě, startuje s po minutě a dle počtu přihlášených hned po dojezdu posledního z prvního kola odstartuje 2. kolo stejně dle čísel z prvního kola. Do výsledků se počítá čas z lepšího kola

Cca 14:00 – Whip Contest – zde s pojede formou 20ti minutového JAMu, ze kterého odborná porota (já a VLCaK) vybereme TOP 5 do Finále a nejlepší WHIPy.

Po skončení WHIP contestu vyhlášení všeho, všech a celýho vesmíru.

Díky a za moníneckou 720 CREW se na Vás těšíme!

-a-

-a-

Hele bude to tak 15let co jsme sem při jednom z Čárysem naplánovaných roatripů zavítali a už tehdy nás právě tahle lokalita “bez kopce” překvapila. Pod taktovkou Kamila Tatarkoviče a dalších tu vznikal bikovej areál v tý době nevídaný. Buď se totiž jezdilo z kopce a nahoru jelo lano, nebo si někdo uplácal pár skoků (Vápenku a Trailsy v A51 nepočítám), ale vlastně to bylo všechno spíš ilegál.

To, co ale vznikalo tady nám možná trochu unikalo, protože třeba dřevěný lávky který maj ocelovou konstrukci a ta je zalitá v betonovejch patkách, to tehdy nikdo moc nechápal. My chtěli lítat rychle a zběsile a projekty ve kterejch byl beton za mě patřily městu.

S odstupem času ale musím uznat, že přesně tohle tady, pro místní širokou komunitu bikerů nyní zapadá skvěle. Na parking pod místním bikeparkem tedy přijíždíme s Hankou, Jonášem a Mariankou kolem 16hod a už tu popojíždí pár lidí. A opravdu spíš popojíždí, protože je vedro, že se i klopenky bojej, že se zase v prach obrátí. To ale mě s Jonášem nebrání abysme po chvilkový obhlídce vzali kola a zkusili skoro vše co tenhle bikovej plácek nabízí. Hanka ale raději bere malou a jdou čechrat vlasy v kočáru.

Na lehkým svahu se tu nachází dva pumptracky, jedna dualka, lajna s dřevěnýma lávkama a dropama a pak několik lajniček s menšíma a nebo většíma skokama  – ty velký s dřevěnýma odrazama. S Jonášem tedy nejdřív pumpujeme, ale vedro a jedna klopenka ho bohužel posílaj k zemi, tak bikování zbývá na mě. Mám ale štěstí, že mám sebou ideální kolo na dirty, dual, pumptrack a tak – na čem jiným totiž jezdit techniku na hlíně než na sjezďáku. Haha..

Nedbám ale vedra ani zdvihů a jdu  zkoušet nějaký vytuhláky na lajně plný lavic, klopenky na dualce i lávky v letu. Mezitím se park začíná celkem plnit a k mýmu překvapení přijíždí dost aut s mladýma puškama a v jednom z nich i sám stavitel a hned tahá rejč a jde šejpovat a trochu se postarat aby bodláky měly tužší život. Dáváme tedy s Kamilem aspoň pár slov, ale pak už zas trochu ježdění až mám tak nějak na důchodce něco zaskákáno. Jak tak koukám kolem, těch mladejch je tu fakt dost a dokonce tu lítaj i dvě holky – a že jako fakt dobře. Lavice ani dvojáky jim nedělaj problém.

Klucí se ale samozřejmě nechtěj nechat zahanbit a tu už tu začínaj lítat nohy, kondoři i tejbly všude a sem tam tobogán a další triky. Takže mě prostě odzvonilo a jdu radši do auta pro foťák, zkoušet štěstí v jiným oboru. Dávám pokec s mlaďochama (rozuměj chytrý kecy starýho fotra jak se to má dělat) ale mladý jsou v pohodě a dokonce zjišťujeme, že máme stejný kámoše – svět je malej. Po nějakejch hecovačkách začínaj ale padat lehký přestřely a i nějakej kreš a tak je čas to zabalit.

Jako poježdění to tady je stále luksusní a je vidět, že Kamil (a snad je tu i nějaká další Crew) se o tuhle nadčasovou lokalitu staraj. Snad tedy dál bude sloužit generacím bikerů a železný konstrukce budou dostávat jen novej dřevěnej kabát nahoru, ale lítat se tu bude pořád!

A galérka vyjde zítra..

-a-

-a-

Na Monínecký dolní parkoviště dorážíme s Tobiášem obytkou v pátek k večeru a tam už zábava jede v plným proudu – hlavní diggers crew už je na místě a tak jen zaparkovat na rovince a jde se přihodit pár klacků na oheň i pár slov do večerního veselí. Nakonec to balíme docela brzy a před 12hod už je nejen venku tma ale i ticho.

Ráno pak žádnej velkej budíček neplánuju. Přeci jen lano jede až v 10hod, takže je dost času naspat týdenní absenci, aby byl člověk na ježdění fresh. Když tedy kolem 8hod lezu z auta, venku už posedává Cruzo s kávou a že už si to byl vyšlápnout a prý je to dobrý, jen par klopek se trochu sype, protože moc nepršelo a tak se matroš zatím moc dobře nespojil. Dáváme teda kávu a pomalu se probírá i zbytek v autech aby jsme na 10hod mohli zasednout na lano. Nakonec se klucí ale trochu flákaj (přeci jen při tom několikatýdenním házení lopatou tady, už jim asi nic neuteče), takže na ně nečekám a jdu zasednout sedačku.

Hlele první jízda nahoru a já se i po těch letech těším jak malej kluk na zmrzku a je mi jedno, že je jen lehce přes 10st a k tomu pofukuje vítr. Aspoň se zase člověk nebude potit, že jo. Cestou nahoru vočumuju nově nakopanou horní louku jak mlsnej pes řeznickou výlohu, protože klukům se podařilo prohnat trať až na vedlejší louku a ještě k tomu ji rozdělili. No prostě skočíš pod lanem a dál pokračuješ v sérii 4 skoků, který se vlastně postupně zvětšujou až někam k dalšímu lesu.

Nahoře seskakuju ze sedačky a pelášim na start. Ještě rychlá ale důkladná rozcvička (přeci jen už sem starej pes) a pak už hurá do lajny. První klopka, skok pod lanem a hned překvápko – skok pod lanem totiž výrazně narostl – prostě už se nezatlumuje jako vždy, ale naopak to musíš pěkně vodpálit a hned vážeš mírnej dvojáček, co se dá projet i po zadním a pak už slušná lavice a dál úplně nová laskomina a to je skok přes klopenku.

Klopenkou se totiž tahle trať zárovň dělí na dvě možnosti a upřímně jak jsem si pak najížděl obě varianty vlastně nevím, která se mě líbí víc. Na kratší variantě je parádní levá sharkspina, delší varianta má zase navíc ten pořádnej polet přes klopku – prostě musíš jezdit do zblbnutí než si vybereš.

Po první louce následuje pak i první krátkej les, kterej má ale taky jinej výjezd a místo rovně se z něj vyskakuje doleva, což je příjemná změna, pak další klopka a jsme u první zastávky u sloupu pod lanovkou. Tady ale můžeme hned pokračovat novým náskokem vedle boudy, kterej je třeba určitě nepřepálit, protože i tak dá dost rychlosti na velkej dřevěnej gap. Po něm už by se dalo říct, že zbytek tratí (tedy DH, Freeride i Easy lajna) jsou vlasntě stejný – jen na dost místech je navezená hlína. Co ale rozhodně stejný není – resp. co je úplně nový, je novej ENduro Trail.

Ten začíná v místě, kde se odděluje Easy lajna doprava, tak naopak doleva je odbočka nahoru na kamennou zídku, kde začíná Enduro trail. Ten si dávám nakonec asi jen 2x, ale je to parádní lesní hrabanka se spoustou šutrů, přes který můžeš přeskočit, přejet, objet a zase si trochu pohrát s variabilitou stop – tak jak to tu máme rádi. Nechybí tady ani pár technických míst z prudšího kopce a i nějakj traverz, nebo šikmý kořeny. Za mě endurovej trial spíš na fyzičku a trénink ideální, kterej končí až u parkoviště, takže dýlku to rozhodně má.

Po několika jízdách pak přemlouvám i mladýho aby vylez z auta a dáváme pár (slovy dvě) jízdy a já pak ještě jednu s foťákem, abych nastřílel nějakou tu fotku. Konečně i potkávám Vlčáka, Žábu, Cruza a Tomáše a zjevuje se i Škocháč no a to je jesný, že s touhle bandou musím ještě pár jízd dát. Mladej po včerejších basket zápasech zapad zas do obytky, takže já jdu ještě dvě tři jízdy honit vítr v helmě a pak, přesně když mě v jedný kompresi po přestřlenym skoku skoro padaj řídítka z ruky, to balim.

Jako hele kluci tu odvedli zase obrovskej kus práce a jen je škoda, že nepřišel trochu větší déšť, kterej by spojil materiál v klopenkách, protože na konci dne jsou některý klopenky schovaný pod příslovím – Prach jsi a v prach se obrátíš. Věřím ale, že tohle se prostě jednim deště spraví a vše si sedne jak má. Rozhodně to nebyla moje letošní poslední návštěva Monínce a vy byste neměli taky váhat a do 720 bikeparku na Monínec vyrazit.

Je to tu prostě kopec srandy a novej endurovej trail, celou lokalitu zase posouvá o výraznej kus dál.
Velkej díky celý diggers CREW – Vlčák, Zdenka, Cruzo, Žába, Tomáš a další za vaší práci a samo Jardovi za areál!

Díky a see ya někdy na kopci!

-a-

PS: fotogalerie samozřejmě bude – třeba zítra, chcete? ;)

Klasicky se totiž nejen předělala kompletní horní louka a její rozšíření do strany, kde se bagrem opět zahráblo hluboko a široko a vytvořila se zbrusu nová horní část parku, ale máme tu něco v kompletu novýho a to je ENduro trail.
Jo, je to tak. Po lítém vyjednávání s majiteli okolních pozemků (protože park je po většině veden přes soukr. pozemky) s epodařilo pro letošní rok usmlouvat nový veskrze přírodní trail. Jasně, nějakej ten šutr se kvůli tomu pohnul, ale jinak 6ádný uplácaný bábovičky, prostě natura in nature.

Tím bych to viděl jako zadostiučení pro všechny pružící jednotky na kolech, a dál tu máme jako lákadlo i pár fotek z právě zmiňované horní části bikeparku.
Prostě zítra se s Vámi chccem na Monínci vidět, protože je třeba to všechno vojezdit a samo se to to nevojede, že jo.
Takže zítra 13.5. v 10hod se pouští lano a my se budeme těšit!

Za 720 moníneckou diggers CREW

-Andy-

Nejdříve samozřejmě proběhla prohlídka trati a vyčištění všeho, co zima stihla v bikeparku napáchat. Vlačák a celá CREW se toho opět zhostili a traily se za začínaj blížit ideálu.

Pak najel bagr – no a celá horní půlka, která je klasicky částěčně na sjezdovce a od minula nově i na přilehlé louce se nahrubo nahrnula bagrem, aby pak naběhli šejprs a začli ladit do čistě rádiusy. Jasný ale je, že je to pořád čerstvý, takže proísm nejezdit!
Díky a kdo by to nedokázal odscroolovat až dolu, tak vězte, že otvíračka se plánuje na 13.5.2023.
Takže se už těšíme a see ya na svahu!

Za moníneckou CREW

-a-