Ještě než odjedu do Chorvatska učit freediving s prvníma 13 ti kurzantama, chtěl bych vám povyprávět příběh o něčem, co se u mě z chvilkového nápadu vyvinulo v něco, bez čeho si již nedovedu představit svůj obyčejný den…chtěl bych vám povyprávět takovej obyčejnej příběh, no, prostě…kdo ještě nepřestal chtít číst, vevnitř je něco k přečtení…
Je to stejně zvláštní. Stejně náhodou jako jsem se dostal k potápění, jsem se úplnou náhodou dostal i k tématu dnešního článku.
Tím bude běh.
Před dvěma rokama jsem se tak jednoho podzimního rána vzbudil, venku dojilo tak, že bys ani spiky nevyužil, teplota toho deštivého dne byla fakt na bodu “větrovka s mikinou” ale chuť k tomu, jít něco dělat byla veliká.
Seděl jsem tak na posteli, hlavu v dlaních a přemejšlel jsem, co s tímhle načatým dopolednem. Na stěnu je to 50km daleko, kolo mrdám, v tomhle dešti, bazén jsem byl včera večer, posilka je onanie v děsným prostředí, chtěl bych se protáhnout venku ale chůze je pomalá a taky dojí…
A napadlo mě, přoč si nejít zaběhat.
Běhal jsem na základce, běhal jsem na gymplu, dokonce jsem tam držel nějakej rekord na 800m a 1500 ale od té doby jsem popoběhl max tak za busem, nebo na hajzl, když už byl Rossi v poslední zatáčce. Ale přišlo mi to jako dobrej nápad, prej každej běhá, skrz tréning na kolo, skrz tréning na freedive, tak proč ne.
Skočil jsem do Hudy, koupil si poměrně tvrdý botky od North Face co měli v akci za 1000,- a s tím, že je prostě kdyžtak užiju na tůry ke skalám, jsem se do toho dal.
Bolelo to strašně, co vám budu povídat. Ale co bolí, mě baví…
Od té doby prostě běhám.
Nejdřív jsem chodil jednou, dvakrát tejdně, jen tak se protáhnout když nebylo možno jít na kolo, nebo když byla jen hodinka volna – měl jsem rád tuhle nenáročnost běhací aktivity. Vyskočil jsem ráno z postele, vzal si nějakej hadr na sebe a boty, a šel prostě za 5 minutek ven. Vypil jsem dvě deci vody a šel na to. Většinou tak na půl hoďky běhu, a dom. Akce na chvíli a bylo splněno, mohl jsem jít dělat další věci, trochu potrápil nohy, trochu klučíky v plicích, vše super.
Větší zlom přišel s tím, když jsem se přestěhoval do lesa, a když jsem ukončil vleklou nemoc, který mě stála 1Okg na váze a zbytky mejch vlasů, což bylo před rokem. To už jsem to nějak neřešil, a chodil vlastně skoro každej den, dycky s východem slunce, na nějakou dobu…už ani nevím na kolik, protože jsem si sebou už nebrával hodinky, nějak mě to přestalo zajímat jak dlouho běhám a kam, chtěl jsem se dostat zpět do formy.. Se zimou jsem to opět utlumil, lezl stěny, běhal tak do – 5C a dělal si to tak nějak pro sebe, jako nic zajímavého, jen pro svůj fajn pocit a dobrou fyzičku.
Běhali jste někdy na sněžnicích prašanem v lese ? Nemůžeš se přestat smát…
Na jaře letošního roku u mě tahle úchylka – “ztrať se v lese” vypukla naplno. Občas jsem se zastavil, a nepochopil jsem kde jsem. Byla to taková dálka, byl jsi tak daleko od domova, že mi to přišlo naprosto úžasný – jak se člověk jen pomocí svejch nohou dostane na místa, kam by neřekl, že se dá – a za strašně krátkou chvilku !
Rval jsem jí lesem, hlava nehlava, totálně kančíma stezkama, který mi žádný kolo prozkoumat neumožní, který prostě nejsou datelný jinak než po svejch, pořád dál a dál s tím debilním úsměvem na ksichtě. Zjistil jsem že se na běh nemusím vůbec soustředit. Nechat ty nohy ať jedou, hlava ať se ztratí a jen slyšet ten zvuk svýho dechu.
Je třeba slyšet svoje kroky.
Další zlom nastal po mým odjezdu z Čech k Oceánu. Už ve Francii, i když jsem pak 5 – 7 hodin jezdil na kole, chodil jsem každý ráno v 6h běhat – kolikrát kolem hodiny a půl v horách, nahoru, dolu, lesy, cokoliv…duševní ononie totální. Občas jsem předběhl lidi, co vypadali, že to dělají léta, občas jsem předběhl někoho na kole. Občas mi to začalo bejt i divný…proč se ty lidi tak vlečou.
Přišla lehkost. S ní rychlost.
Po přijezdu k Oceánu jsem se poprvé po dvou letech trochu probral a zjistil, kolik to vlastně během své určité doby, strávené venku na nohách, běhám. Jsem myslím fenomenální v tom, že mi nikdy nedojde ať už jsem hladovej, nebo žíznivej, nikdy se mi to nestalo…chodil jsem běhat nenajedenej, strávil jsem třeba hodinu venku a stále nic… Běhal jsem na Sao Juliao a zpět na vilu…dohromady to bylo kolem 17km, a běhal jsem to kolem hodiny, jsem zjistil. Vlastně jsem vůbec nevěděl, jestli je to dobře, nebo špatně, a dodneška nevím. Teda nevěděl jsem.
Běhal jsem každej den, každej. Každej den 2 hodiny cvičím jakejsi “Mišmaš” jak bych ten svůj mix jógy, s výdržema v extrémních pozicích s hlubokým čtvercovým dejcháním nazval, každej den jsem v oceánu hodiny, potápím se, protože v noci nespím, kolikrát se seberu ve 3h ráno a jdu..běhat…teprve když mi je sděleno, že nejsem uplně normální, trochu se probírám a řikám si, že asi ne.
Ale co, je to fajn.
Vrátil jsem se do ČR.
Chuť rozlousknout to a posunout se opět dál mě dohnala k tomu, že jsem si vyhlédl půlmaraton, mixem lesem a s tím, že si to prostě dám. Nechal jsem se odvézt na start, vzal si tepláky a triko, pořád ty starý boty z Hudy a vystartoval jsem.
Bylo to jako dycky jindy. Prostě pohodka, krásný expozice, hlava nic nedělala a jen přijímala. Nohy duněly v korespondenci s tepem, buch buch buch…a klasicky teprve po 5 tým kilometru se mi začne běžet bezmyšlenkovitě. Mám pomalý začátky…pak se to dycky zlomí. Pak se zapomenu.
V cíli – 21km – jsem za 1h:15 min a nic.
Tak jsem se nezdržoval a běžel jsem ještě na Harašku a pak domů, protože jsem chtěl jít na stěnu lézt…a ještě mi nějakej čas zbejval, což jsem byl rád.
BĚH.
Fenomenální pocit neskutečný svobody. U žádnýho jinýho druhu pohybu nejsi tak nenáročnej vybavením. Vezmeš si boty a běžíš. To je všechno. Nebo ani boty ne. Můžeš to udělat kdykoliv. Dostaneš se KAMKOLIV. Nestojí to nic. Boty stačí úplně obyčejný, starý, roztrhaný, tvrdý, cokoliv. Je to o technice došlapu, ne o megasuper boosterech v podrážkách. Dědové běhali v čínách a co. Desititisíce let jsme běhali bosí…
Běh mě prostě baví.
A co dál ? Jsem na rozcestí. Teď se je třeba rozhodnout, kam dál.
Začátkem listopadu mě čeká celkem macatá operace, a ne jedna, s cílem pokusit se obnovit nervy v pravé ruce, (necítím nic od ramena dolů už rok) a s kolem je tedy na nějakou (poměrně dlouhou) dobu, i s lezením, utrum. Budu teda dělat to, co můžu. Můžu běhat.
Já chci běhat dlouho, někam se podívat…jen s botama.. Dlouhý běhy. To je to, na co se zaměřím. Už teď se mi počáteční využití běhu jakožto krátkochvilové činnosti na zničení sebe sama vytratilo – už to jsou časy kolem půldruhé hodiny a domů začínám vracet, protože musím, ne protože jsem unavenej. Běhám čím dál tím větší pralesy, kterejch tu kolem Tábora mám tolik, tolik…
Nebudu běhat půlmaratony, ani maratony, nechci – stačí že vím, že na to mám. Pokud zaběhnu jen z pohody 1 : 15 na 21 km, stačí mi to. Tudy nepůjdu. Nemám potřebu.
Zkusit něco kolem 100km. Proč ne. Proč to neudělat. Co zkusit ultramaratony. To je to, co mě hrozně láká. Stejně jako jsem si loni zaplaval 12h noční maraton. Ne proto, abych byl dobrej. Ale proto, že tohle byla, a v běhání opět bude ta nejsnažší cesta, jak se dotknout svého dna, jak se zase naučit něco o sobě. Stejně jako při free. Add depth to your life. Těším se na to, kam mě to posune…
Dyť je to všecko jen ve mě, jen na mě.
A já na to mám hroznou chuť.
A to je vše.
Jen tak zpověď, kterou si přeberte jak chcete, dle míry toho, jak moc mi věříte důvody, proč jsem se o tenhle kus cesty životem podělil.
Pravdou je, že jsem to napsal pro INSPIRACI.
Nikdy není pozdě mít šťastné dětství…
Užijte si ho.
- čárys -
Čárys: …úplnej Cabalo blanco. Pěkný.
Běhání je super. Dostal jsem se k tomu úplně stejně asi před třema rokama (když je moc hnusně na kolo) a dneska se vyvezu autem na hory a jdu na dvě hodiny běhat i když je krásně, protože mě to prostě baví a protože je třeba ty aktivity střídat. Co se týče běhání tak mě dost inspiruje http://www.alpine-works.com/footnotes/ nebo http://antonkrupicka.blogspot.com/ Jo a co se týče ultra, minulej rok jsem zkusil pražskou stovku http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm kde jsem teda skončil po 50ti s odřenejma prstama a řek jsem si, že tohle už ne, protože chci zůstat zdravej na ostatní sporty. Jo a ještě, kdybys nevěděl, co s načatym podzimem, ta 10. listopadu http://sutr54.wordpress.com/
Minulej rok potom co jsem přibral asi 15 kg jsem řek, že s tim musim začít něco dělat tak jsem začal běhat. Neběhám takový bomby jako ty ale prostě 2x 3x do týdne jak je čas a je to prostě super 13 kg dole a běhaní mě prostě začalo bavit. Běhaní je prostě super nemusíš za nic platit koupíš boty vemeš triko a kraťasy a běžíš. A běhat 100 km to bych asi nedal. Jsem zvědavej kam až to s tim běháním dotáhneš. :-)
Ty sice furt tvrdíš, jak nemáš potřebu cokoliv nějak hrotit, a přitom chceš běžet 100 km :-D jinak je to zajímavej styl života, ale jednou (a možná to nebude trvat moc dlouho) ti to tělo bude muset říct prostě dost, a objeví se následky toho věčnýho hladovění, přetěžování, nedostatku spánku…a to už tak super nebude…
Prohlidni dalkovepochody.cz tam se da najit alespon inspirace. Doporucuju ale koupit nove, neproslapane boty. Bez nich to nepujde. Zjistis, ze dat 100 km neni vubec slozita vec. Sam parkrat rocne takovy vzdalenosti urazim. Drzim palce.
Uvažuju nad tvým přístupem, protože sám mám k jakémukoliv sportu zatím postoj opačný. Sport obecně mě děsně baví a jsem na pohybu závislej a rozhodně to není jen o kole, i když to je stále číslo jedna. Hraju třeba i tenis, squash, od května jsem po operaci břicha taky začal běhat, ale u všeho, co kdy začnu zkoušet, musím vidět zlepšení a musím se srovnávat. Tak to mám vnitřně nastavený. Nechci dělat žádný sport “jen tak”. Musím vidět, že se posouvám, ale samo o sobě to nestačí. Musím vidět, že se posouvám i ve srovnání např. s ostatními. Pak teprve uznám, že to má cenu provozovat dál.
Nejspíš zatím bude nějakej mindrák, protože nejsem v ničem “fakt dobrej” :-) A “někomu” asi chci “něco” dokázat. A porážky mě hrozně bolí…
A tak obdivuju tvůj přístup, protože zaručeně musíš vědět, že ve spoustě činností “seš bourák”, ale přesto tě srovnání/závodění neláká. Možná to bude můj novej cíl, zapracovat na tý hlavě… Každopádně mám inspiraci!
Díky za super text! Zrovna začínám uvažovat že začnu běhat jako doplněk ke kolu a boulderu a tohle mě fakt nakoplo. Naoplátku pár linku pro inspiraci tobě, asi budeš znát ale kdyby ne…
http://www.norseman.cz/
http://www.youtube.com/watch?v=vLKTxesPAHM
http://www.run30.net/
Jen houšť. Prosím přežij. Dáváš více lidem šťávu. Bez tebe bych nevěřil v maringotku. Věříme já máma a malej M.
ps. člověk je nezničitelnej, je to otázka výběru toho čím se ničíš…
Hlavně jsem zvědavý jak se popasuješ s tím, až ti konečně dojde, že jsi android. Celý život si myslíš, že jsi člověk i přes neustálé abnormality, kterých se dopouštíš. Jinak s tou rukou přeju šťastný konec – bude to asi kurevsky na dlouho – zrovna člověku jako jsi ty to uzdravení opravdu přeju – nicméně ty si cestu stejně najdeš i kdyby se to dokurvilo.
nikdo do toho se mnou nechce jít http://www.beskydskasedmicka.cz/
Jop taky rad beham po ranu,moc nemyslim na to kam a cekam kam me nohy donesou a pak u prostred lesa cumim kde to jsem.Clovek se krasne protahne,udela si hlad a celej den pak dava vic.
Z botama je to ale tak ze sice mas pravdu ze muzes pouzit cokoliv,ale rozdil tam je.
Je to jako jezdit na pevnaku a nebo na dobre nastavenym odpruzenym kole.Dlouhodobe tvoje kolena rozhodne ocenej dobry boty a neni to jen o tech megaboostrech.Ale zase na plazi treba beham 12 km bos,ovsem kolena pak cejtim ………
camell: dej si deset
tomaass:dekuju
jako pulmaraton 1:15 je hroznej fofr tomu se mi ani nechce verit, to uz patris mezi “gazely” co jdou kazdej kilak za tri pul a solis to celou dobu hroznou . treba na usteckym pulmaratonu by jsi byl s timhle casem okolo 10 mista celkove v mezinarodni konkurenci. mas muj respect woe
2 AT: mozny je sice vsechno, ale taky mi ten cas nejak nesedi
boží <3
4: Maverick82 :
Vidíš, to si třeba myslíš ty. DĚKUJU že píšeš, že ti tenhle článek přinesl něco, nad čím se dá přemýšlet. O to mi šlo !
Můj hateclub si bude třeba myslet, že běhám jen proto, abych o tom pak mohl po dvou letech napsat článek – myslí si to totiž, že proto třeba jezdím na kole, abych se pak mohl podívat na svou vlastní fotku – a nejsem schopen to vysvětlit…
Je to legrace.
Fakt bych strašně chtěl, aby si z toho všeho někdo něco odnesl. Z maringotkování, z žití v lese, s myšlení jinak.
———–
Mě třeba inspirovali 1OOkláda, Camel, Perry, Teta, Petr Heiník, můj otec…spousta lidí – je jedno čím. Každej tou svou troškou do mlýna. Od každýho si vezmu kousek toho příběhu, životní filozofie, zkušenosti zadarmo – rád poslouchám lidi – jsou to zkušenosti zadarmo…ale musíš je fakt poslouchat. Díky všem.
—————-
AT : A vidíš. A co. A nic. Je mi to jedno. Jen jsem chtěl vědět, jak jsem na tom. Kam dál. Uberu. Zpomalím, protáhnu vzdálenosti…a třeba pak zase zrychlím. Možností tolik, tolik..
—————–
4: Camell : Ty voe, ty to znáš, ty to znáš ! Jo, přesně tak jsem to myslel. Jednou jsem se probral, blbě sem odšlápl, začalo mě bolet koleno, po 1OO metrech jsem začal kulhat, a nešlo to dál. Když jsem zpomalil do chůze, bylo to ok…zrychlil jsem do běhu, bolest.
Tak si řikám, Martine, to dojdeš, no. Pršelo, 5stp, foukalo. Při běhu teplo.
Byl jsem 12 km od domova. Šel jsem to 2 hodiny. Zmrzlej jak prase. Odstonal jsem to. A vlastně, popravdě, i to byla fakt legrace, když se a to dneska podívám zpět.
Dává to mnoho možností…
———————-
4: tomaass : Už jsme na to s Tetou koukali, bohužel před 3 dny. Je po závodě. Příští rok, pokud budu žít, se kvůli tomu vrátím, i kdybych měl přiletět z Portugalska jen na tuhle akci, speciálně…
———————
4: KRAJÍC, Kropy : Děkuju.
———————-
4: Týlos : Já už to dotáhl. Dělá mi to děsně dobře. Tam se chci dostat s každým sportem. Tam je ten můj cíl. Jsem v cíli ! Zbytek už bude jen bonus… :)
4: Perry : bohužel v tom datumu budu už asi rozřezanej.
Doufám teda.
A já to takhle zas až nehrotím. Radši zase zmizím do lesa, bez hodinek, jen pro ten pocit, jak píšeš.
Je mě to jedno, nejde mi o časy, a vlastně ani o závodění. Beskydská 7 mě zaujala, protože to odnás běželi 4 lidi…a koncept ultramaratonu skrz to, zkusit si to když vím, že to bude zajištěný…připravený…kdyby něco.
Já vlastně nevím co.
No nic no : )
Nedavno jsem četl příběh Emila Zátopka.. a dneska ho tady čtu znova. skoro slovo od slova stejný.
4 : Michal : Tak ho pusť z hlavy, nebyl to v článku důležitej údaj.
Já třeba teď plavu taky celkem zajímavý vzdálenosti pod vodou, a je to vlastně taky jedno, už se o tom ani nikde nezmiňuju, protože to vlastně taky není důležité. Když jsme tuhle dělali rozhovor pro TV prima, snažil jsem se každý otázce na hodnoty vyhnout – zadává to zbytečně moc tendencí ke spekulacím.
Je mi to fuk. Je to nehodnotnej údaj, vytrženej z kontextu…nedůležitej.
Já pomocí toho chtěl popsat, že je to vlastně jedno. Ukázat, že se to dalo od nuly, až na celkem rozumnej čas. A že to není důležitý. Ukázat to jako celej příběh. Já příběhy rád…
Aloha, a díky za link – prokouknu, promyslím, uvidím.
Medvěd : Pošli prosím název knihy a autora. Sosnu, přečtu.
Někdy přiběhni za bratrem na ves :D
Slušnej zážitek (aspoň pro mě) je běhání po tmě, chce to slušný světýlko a neztratit se, protože všechno vypadá úplně jinak. A když se k tomu připojíš zimu a sníh (a podle podmínek třeba ty sněžnice) tak si připáš, že jseš jediná živá bytost na světě, absolutní samota :-)
http://www.extremnizavody.cz/clanky.php?id=0007 doporučuji !! je to v zimě a za těch 24 se to dá zvládnout 13 až 14 kol ! což je něco kolem 140km a 10000 výškových metru
Mě občas přijde, že je tady těch Čárysů víc :-)… Nechápu nic!
Tenhle článek mi udělal radost,fakt.Přiznám se,že letos jsem toho víc nachodil a naběhal než najezdil na kole.Nějak mě ty bikeparky přestali bavit a XC jezdím s vozíkem.Běhal jsem už na základce orienťák,pak jsem toho nechal a dal se na metal a hospodu,z toho jsem po vojně vyrostl koupil bika a začal jezdit,ale tenkrát nebylo s kým,měl jsem v Kostelci jedinej slušnýho horáka a tak mě to přestalo bavit.Začali mě brát hory,ale treky na těžko si vybrali svojí daň a asi v 25 letech jsem z toho měl odrovnaný kolena,tak jsem přešel zpátky na bike a v 29 začal jezdit freeride.Teď po sedmi letech se vracím zpět na vlastní nohy-zkusil jsem si v loni v Leogangu vyběhnout na Birnhorn což je dva kiláky nahoru a dva dolů,dal jsem to za dvanáct hodin,nohy pekelně bolely,ale kolena v pohodě a tak jsem letos začal zase jezdit na treky a v létě trochu běhat.Baví mě přesně to jak říkáš,že nepotřebuješ skoro nic a za pět minut už můžeš někde lítat.Tohle všechno mě přivedlo k treku nalehko,kdy si člověk bere jen minimum věcí a dojde výš a dál(a v mém případě taky šetří kolena) – něco jako ultramaraton,ale na víc dnů a neběhá se,jen rychle chodí.Kdyby to někoho zajímalo tak čerpat může tady http://www.nalehko.com/ a nebo si počíst o nejlepším člověku v tomhle “sportu” http://andrewskurka.com/ ,byl několikrát oceněn jako dobrodruh roku v national geografic,v roce 2010 přešel celou Aljašku sám za půl roku(4700mil) . Pic Deutch
Běhání na boso je taky supr… Bon voyage
4: brácha Kejleb : Jedině když mě pak hodíš dom : ) K vám to je takovejch 5Okm, myslím si, když to do Mar-in-godky ted mám změřeno přes lesy a Radimovičák 19 km. (už jsem to běžel tam i zpět, v kuse.)
Ke Cruzovi je to do Dráchova 38.
Tak k vám se trochu bojím – dle mě to bude k 45 – 5O km. Plus počítej, že já se ztratím i na Václaváku.. Abych to vůbec doběhl, to už asi bez vody a jídla nevím…ale proč to nezkusit, hehe, kdyžtak mě někde sebereš v lese na MX, ne ?
Dám vědět jak vyrazím : )
—————————
4: deutsch : boží, boží !
D.Ě.K.U.J.I. za příběh.
Je mi ctí bejt na takovym seznamu :-)
Jinak, i když se nerad bavíš o číslech, kolik jsi třeba běžel nejvíc? Já když jdu běhat, tak 20 běhám celkem běžně, ale jednou jsem zkusil 30 a málem jsem nedošel domů. Je to děsně zrádný, furt pohoda pohoda a najednou bolí každejch sto metrů navíc. Aspoň já to tak mam. Na těch ultra je to jiný, tam se většinou do kopce chodí a rovinky a dolu se běhá, co jsem tak postřeh na tý Stovce, takže se to asi dá.
Co se týče posouvání se někam a cílů a tak vůbec, tak já si na příští rok naplánoval ironmana, takže jsem na ten maraton po to všem taky moc zvědavej, heh.
Jediný pánové co teda nechápu, tak je běhání hned po tom co vstanete….tohle prostě fakt nedávám :-)))
4: Perry : Nejvíc jsem asi běžel do Marongotky a zpět – 38 km, cca. Já to přes ty Radinovice nemá uplně změřený, ale po silnici je to 18, tady se trochu motám po lesích, takže asi snad taky nějak tak.
Celkem to šlo, jen mě poměrně po 3O km začly jakoby tuhnout kolena. Občas se musím probrat a jakoby se uvolnit v nohách – pořád při běhu – prostě nebejt jakoby křečovitej, do čehož mám tendenci spadnout…a je zase vše ready.
Nohy mě nebolí, vůbec – občas jakoby šlachy po boku vnějšího levého kolena – což jsem vyřešil ortézou, nebo tejpem, a valím už bez omemzení furt.
Drzim vsecky palce s tou rukou, super clanek! jinak pro inspiraci takova zajimava knizka co se tyce vselijakech extremu (dalkovy behy, potapeni v jeskynich, lezeni v ledu). je to braný spis z dusevni stranky veci . Doporucuju http://www.databazeknih.cz/knihy/na-hrane-82942 .
Este jednou hodne stesti a uzijte si topeni
Nu dobrá vyhrábnu starej orienťáckej dres (START Náchod) mapník a buzolu. Někde mám zahrabanou mapu stromovky v 1:15000. Navlíknu to na sebe a jdu teda běhat (4kg nadváha). Ale štveš mě, radši bych se válel u kompu, tak doufám že to víš!
Jak se určí že zrovna nadváha je 4 kg ?
*Jak se určí, že nadváha je zrovna 4 kg ?
:-)
Odvozuju od váhy když jsem skoro před rokem vyšel natrénovanej z RU Kladruby. Plánuju se tam znovu na měsíc vrátit.
Odmala neumím a nechci dělat cokoliv naplno, sahat na dno a já nevím co. Nejradši zalezu do lesa, kde si sednu, dám pivko, pokecám o ženských a pak se jdu povysílat do vzduchu, kde šlapání je proti pravidlům. Většinou jakmile se udejchám, jdu si sednout, dát pivko, pokecat o ženských.. A přesto se občas povedou sessions, kdy člověk jezdí 4 hodiny v kuse a prostě nemůže přestat, je to taková euforie, že to nejde. Rozumím ti Čárys a rozumím i tomu, že tě do podobnýho stavu dovede dostat prosté běhání. Dobře to děláš.
Mimochodem, viděl bych pro tebe další cestu: bretariánství. Podívej se na tohle http://www.youtube.com/watch?v=dfx_4FGzlRU a tohle http://www.youtube.com/watch?v=tl8G84dzPIg
4: hout : Hehe, to je dobrá blb.e.s.t, (třetí stupeň blbosti) zkouknul jsem to a nějaký to lékařský vzdělání mám a co dodat… tudy pro mě cesta fakt nepovede, heeh.
Já jídlo rád : )
4: Duchna : Run, Forest(em), Run !
4: Honzáno : Zkouknu, díkys za linka !
Hehe, já jídlo taky rád, taky jsem tady ve slepý. Ale tvl. představ si to, kolik času, peněz a nesmyslů bys tím ušetřil, jak moc by ses musel žvejknout a jaký limity zase objevit. Potenciál na tvé nezdolné cestě k překonání předsudků o sebezničení obrovský.
Já osobně tomu věřím a ty se svým životním přístupem ochotný čelit jakýmkoliv výzvám bez omezení bys to mohl jen dokázat. Ovšem chápu, že je mnoho jiných cest vedoucích k osvícení :-) Škoda, aspoň jsem to zkusil.
Ty jsi chtěl ve mě najít pokusného králíka, je mi to jasný !!!
:)
Těch peněz by to v mém případě už tolik nebylo.
Ale zajímavej podvod, to zasejc jo…
čau Martine ..jsem ráda že je nás zase víc…teda já jich kolem sebe víc mám…..koukám že tě oslovila B7 …..mám jí za sebou …to já když doma řeknu že si jdu zaběhat tak mi doma řeknou…. “prosimtě zase se někde v lese nezapoměň znáš se”….bylo to super i nad moje očekávání ,porotože já už masovky fakt nemusim ale B7 je porostě jiná…ty ultramaratonci to maj v hlavě fakt srovnaný…a jak říká náš guru Víťa “jó Beskydy to je vlatně už taková malá Ásie ,to je prostě jiná mentalita”…no a Beskydy jsou fakt nádherný …..v zimě můžem pokecat v bazénu jestli se tam potkáme ….měj se jak chceš …..a přeju brzský uzdravení
4: K3 : slyšel jsem od Nesmrtelého Téčka, že jsi to absolvovala…i to byla jedna z věcí, která mě o tom přinutila přemejšlet..proberem to určitě, spíš po bazénu, někde nad vínem, třebas. Zajímá mě to, nás to, velmi.
Budu se mít skvěle a uzdravím se snad rychle. Do půl roku musím zase lézt, musím. M.U.S.Í.M.
A když hlava chce, tělo poslechne.
:)
“A pak jsem dostal nápad, že si půjdu zaběhat… Vlastně ani nevím, proč jsem utíkal.” – Forrest Gump
:)
http://www.youtube.com/watch?v=Kpbm7nnyfYg
Škoda, že sem teď utlumil všechny aktivity. Pokud by tomu tak nebylo, lákalo by mě hrozně si k tomu všemu co popisuješ čuchnout (přestože se v zážitcích a postojích trošku shodujeme). Třeba formou nějaké té akce. Jenom bych se nesoustředil na konkrétní činnost, ale na to tempo… Jakože nemusí přijet ve čtvrtek večer na místo jen Čárys a bejt tam bezespěchu tři dny, ale že by tam těch lidí, co se k té cestě připojujou/sdílí ji, bylo víc. A je jen na tobě jak by to mělo vypadat. Jestli to bude workshop (za cenu nafty na místo:)…) nebo v podstatě to samý ala Forest Gump … prostě běžím
zají má mě hlavně to rozhejbávání dejchání a pod. do čeho tu načerpanou energii naleješ není rozhodující a právě běh je univerzální a naopak solová aktivita, bylo by to moc inspirativní, ale jak to poskládat, aby to mělo hlavu a patu…
Freerun camp … :)
dasvidanja
Ahoj, popisuješ to krásně a správně…:-) Doporučuju ti knížku Born to run – Zrozeni k běhu – tam je to všechno. Nejkouzelnější jsou tam popisy, jak se výrobci bot snaží vyrobit nejlepší botu na běhání a končí to u bosonohy:-)
Určitě tě to pobaví!
našel jsem to na ulozto v pdf,tady http://uloz.to/xPKX5TA/zrozeni-k-behu-vally-rar je moje konverze do mobi pic
Přečteno, paráda, děkuju moc… : )
Velice zajímavé.
Velice.
Carys: …takže už víš, proč jsem psal ten ůplně první příspěvek, tady nahoře pod člankem.
Jo, už je mi to jasné : )
A pak jsem dostal nápad, že si půjdu zaběhat… Vlastně ani nevím, proč jsem utíkal.
“Pane, proč běháte? Za co běháte? Běháte za světový mír? Běháte za ženská práva? Podporujete bezdomovce, za zvířata?”
“Chtělo se mi běhat, zkrátka se mi chtělo.”
adie
deutch: Piratske knihy sice nevyhladavam, ale tuto som si nahodil do kindle aj ked som nevedel co to vlastne je. A PECKA! Super kniha, ani som predtym nevedel, ze taka existuje, ale po precitani je to jedna z mojich oblubenych. Dik ;)
update: kniha sa mi tak paci, ze som rovno kupil dve papierove verzie pre rodinu ako darcek ;)
:)
Hej Čarysku neznam nikoho tak inspirativniho jako jsi ty. Jedinej problem u me je fakt ze chci pribrat takze tady ty dlouhe behy musim vyvazovat fitkem a podobne. Ale ses fakt borec a mega si me nakopl.
JSem rád za feedback, kterej tenhle článek měl – děkuji !
To Deutsch,
nevím jestli ještě sleduješ tohle vlákno, ale zkusím to s prosbou. Momentálně zápasím se zánětem plantární šlachy na chodidle a sháním veškeré informace o možnostech nápravy. Myslím, že by byla zajímavá i ta kniha “zrozeni k běhu”. Tvůj odkaz na Uložto je už smazán. Myslíš, že by jsi mi mohl poskytnout tvou konverzi do mobi? Předem dík
Ahoj
mám alternativu , která sice nevyléčí zánět rychle, ale dlouhodobě funguje tak , že se nestačím divit…
Je to kniha Jez a Běhej ,autor Scott Jurek – jeden z nejlepších ultramaratonců . Scott velmi přehledně , zajímavě a polopaticky dává do souvislosti trénik , stravu, techniku běhu s tím co se dějě v hlavě a mysli . Za sebe můžu říct, že Born to run je skvělá kniha, ale tahle mi dala mnohem víc . Znovu se potvrzuje to , co už bylo napsáno výše – všechno je v hlavě…
Pro pořádek , neběhám ultramaratony , moje ” výklusy” jsou někde kolem 10 – 12 km jako doplněk k tréninku na freečko a pro ten úžasný pocit svobody a volnosti v hlavě a navíc běhám cca třičtvrtě roku, ale díky téhle knize jsem zažil doslova revoluci v reakci svého těla na běh , v rychlosti regenerace po běhu,prostě celkově se vše výrazně posunulo do plusu . Velmi , velmi doporučuji….
Všem pěkný den.