Tomaass: Marosana

12109779_982803828427662_3760981564049834823_o

Hele tak jsme zase ukončili tu sjezďákovou sezónu na Marosaně. Já jsem samozřejmě nemohl chybět, kór když to bylo zase v Úpě, takže i klasickej Kaunertal opening šel stranou.

Pro ty, který neví, jaká byla historie Marosany jako 4Downu, tak poprvé jsme si tu sezónu ukončili ve 4 z kopce v roce 2006. Tenkrát jsem byl ještě mladej pankáč, kterej jenom jezdil na kole, spali jsme tu pod širákem, jedli těstoviny z pytlíku, kalili a zabíjeli na jednom kole 4down i slopestyle. Pohoda, kterou už bych si teda asi dneska nedal ani na tej Marosaně. Už jsem asi holt starej.

Po pár ročnících, hodně průserech jako byla ukradená poštovní schránka a rozpuštěnej dobytek po okolních kopcích se Marosana přesunula do Žacléře. Opět to byl dobrej počin, jako všechny akce, který Majklova osoba zaštiťuje, ale všechno to, co jsme mohli ochutnat v Úpě to rozhodně nemohlo přebít.

Už loni byly nějaký spekulace, že by se Marošána vrátila zpět pod ty naše největší kopce a když letos Marošák zhruba dva měsíce před akcí vydal video, že nás všechny zve, začali jsme se těšit.

V telefonu jsem našel starý číslo na penzion, kde jsme klasicky s turnovskou bandičkou každoročně o Marosaně bydleli a zabral jsem ho celej. Ve čtvrtek večer jsem si vyzvednul nový zadní kolo na sjezďáka v cyklosvoboda a v pátek dopoledne jsme pěkně feldou v punku vyrazili s Láďou Jofre Posnerem na pořádnej třídenní punk.

Dorazili  jsme lehce po obědě a šli okouknout, co si na nás Majkl a jeho partička zase připravili. Trať měla stejnej profil, jako jsme byli zvyklí z předchozích ročníků. Michal nechal udělat novej starťák, za ním dva skoky a klasická pravá v který se bude hodně rozhodovat. Skoková sekce, levá a pařezy, kde se bude rozhodovat podruhý. Výskok a traverz do louce k prvnímu lesu. Pak palba po sjezdovce, druhej les, pár skoků, pár otáček, road gap, zídka, tráňo a přes dva další paleťáky do cíle. Všehovšudy 3 minuty plný palby, dorazů, poletů a zábavy. Teda abych byl přesnej 2:12, když ji držíš jako kokot (kvalifikační čas Motejla).

Tak si to tak kloužeme, protože trať je lehce navlhlá, do neděle se toho hodně změní a já se chci zžít především se sjezďákem, kterýho jsem letos vytáhnul přesně 5x. Můj první poznatek je, že ty skoky teda nemaj dopady, nacož mi Majkl odvětí, ať si dotáhnu pružinu :-D. Nevím, co bych mu na to řekl, vybavuju si jen, jak jsem to za ním před pár lety valil na freeridový trati ve Špindlu, byli jsme po strašlivý párty, fakt mě bolela hlava a ten šílenec každej paleťák vodpálil, až do vesmíru a neuvěřitelně si to užíval. Je to jeho akce, jeho trať, hraju jeho hru a můj kotník, co byl ještě před pár tejdnama v sádře skučí. Mě to ale sakra baví. Krmit. A taky se vozit za tímhle týpkem.


Večer se setkáváme s všema těma božímaděckama na penziónku a řádně se vítáme. Mě teda kolí nějaká bolest v krku a začíná to bejt tak krušný, až si skoro myslím, že to zítra na ježdění nebude. Ale kamarádi raděj, že to mám přepít a tak dávám meducínu za meducínou, až se z toho objevuju dole na párty.

Ty vole a jsme zase tady, dole na tom parkáči, všude plno známejch ze všech těch disciplín a je to prostě dobrý. Ať se kouknu kamkoliv, tak vidím někoho s kým jsem něco zažil a to mě ba. Ať piju, jak piju a posílám tam bacilům bojovat celej arzenál Krakonošů, je mě pořád zle, takže mizím včas na čaj do chaty, kde se stejně brzo rozjíždí naše vlastní párty.

Ráno je krušný pro všechny, ale je krásně a je tu kvalifikační den. Tak to jdeme sklouznout. Já teda čajíčkuju a ležím, co to dá, nalítáno mám, chci jen okouknout stopy, zajet slušně kvaldu a  jít si zase lehnout, ať jsem aspoň na tu neděli ready.

Známejch je tu milion. Jen do závodu se přihlásilo skoro 300 lidí. Trať postupně vysychá a začíná to teda pěkně letět. Nastupuju na kvalifikační jízdu a hrozně to mrdám. To kolo mě vůbec nejede. Jedu úplně jiný stopy. Říkám si, že jsem se na to měl snad vysrat, protože je mě fakt blbě a ještě mi to nejede. Dole na prvním skoku to vodpaluju a čumím, jak se mi hned ve vzduchu přestane točit přední kolo. Pak mi to konečně dochází, jak jsem si šikovně už v Jedlový opravil svoji upadlou brzdovou páčkou rychlopáskou, tak mi ta rychlopáska sjela až na grip a já celou cestu brzdím. Marosana má bejt v punku, na to se kvalifikovat to stačilo.

Večer si dáváme zase párty na penzionku, protože jsme starý a máme se rádi a je nás tu známejch moc. Ale když už jsme si s sebou vzali ty pyramidový pásky a křiváky, jdeme okouknout párty. Tam je to zase divoký. Dáváme pár kapel a i když se nepozorovaně vytrácím zpět na ubytko, už tam je pár z nás jet a do hodiny jsme tam všichni a kalíme si zaprděně zase spolu.

Ráno je mi líp a je tu race day. Tak jdeme závodit vole!

Do závodní jízdy fasuju Keliho, kterej mimochodem zalítnul na svým starým freeride GT, který si narychlo doma spíchnul sedmej! Respekt kámo. Dneska ale asi není jeho den, protože vypadá, že včerejší párty stála za to. Do první jízdy kromě nás dvou nikdo nenastupuje a v druhý se ctí odpadá.

Od druhý jízdy ale dostávám Davida Čonku, týpka kterýho znám už od prvních 3DH Cupů a nic se u něj od tý doby nezměnilo. Letí hroznou dýku, má pod sebou Konu a pořád dělá, že vůbec neví, jestli jede dobře a jak má jet a kdy je start a vždycky vyhraje, teda von to nedělá, von takovej je.

 Tak spolu jezdíme nahoru a dolů, on první, protože musí bejt vždycky lepší. já na startu většinou poslední, protože se bojím na ten první skok letět, když vedle sebe vidím další troje řidítka. Ale v zatáčce hned týpky vždycky beru vnitřkem a celou cestu žeru Čonksterův prach, protože už ta trať  pěkně vyschla. Takže když nejsi první, nevidíš prostě nic, hlavně v lesích a já mam teda trochu strach. Postupem času už začínám mít i dost a tak vypadávám v TOP 16 na třetím nepostupovým místě. Uf. Přežil jsem, parádně jsem si zajezdil a jdu s kámošema kouknout, kdo to tam nakonec nejvíc zabije.

Jednou z krásnejch věcí na Marosaně tady na Portáškách je, že celá trať vede pod lanovkou, okolo traťe jsou všude fanoušci a na neděli Krakonoš nadělí vždycky tohle krásný podzimní počasí. Takže si jedeš nahoru s kámošem na lanovce, koukáš na další týpky, jak pod Tebou zrovna závoděj a ještě pokecáš se známejma, co stojí okolo tratě. Společenská událost, jak má bejt.

Postupně se okolo nás dějou semifinále a malý finále a finále a je to teda parádní podívaná ve všech částech trati.

Pár heroes který mě tenhle víkend zaujali:

Kids
Kluci do 12 let. Marošákova škola. Letěli prostě hrozně, v kvaldě třeba ten nejrychlejší pod 3 minuty. Rock’n'roll  jak svině. Těším se, že jednou ve sjezdu zažijeme větší úspěch než to, že se někdo od nás kvalifikuje do finále svěťáku.

Dan Krejbich
Klasicky přijel se svým Giantem, naskákal vše a držel párty pod plným jako vždy.

Hobo
Byl tu, je pořád stejnej, pokecali jsme, svojí hranou mě hecnul do tráňa, který jsem přeletěl skoro až za pásku a málem zabil malou holčičku za ní. Díky.

Zuzka Papežová
Kámoška od nás, která jeden večer přilezla zpátky do penziónu oknem, v sobotu přišla až vlastně v neděli dopoledne, vyčistila si zuby, vzala kolo, nasrala tam půlku skoků a prostě vyhrála, jak kdyby nic.

Luďan
Vzal si sem celej arzenál svejch kol, včetně svýho bejvalýho kola a bejvalý holky. Měl rýmičku, hodně v tejdnu pracoval a i když by to pravděpodobně valil tak, že by byl na bedně, prohlásil, že by si to neužil a šel se radši projet po Krkonošskejch kopcích.

Danda
Dal si dobrej hostinec, byl klasicky otrávenej, že jede pomalu a že se na těch loukách bojí jet tak rychle jako já. Ukázal mi, že já se bojím jet tak rychle v pařezech jako on. A nakonec vyhrál.

Čonsktr
Prodal svýho sjezďáka, půjčil si Konu Precept, která má třeba vepředu Domaina a prostě to tam i tak stejně mrdal v takovým stylu, že byl prostě třetí.

Týpci ze stánku s jídlem
Výborný jídlo, super servis, neskutečná výdrž a hodně povedenej playlist. Díky kluci.

Přéma Tejchman
Ten zadní tlumič byl tak nabombenej, že se ani nehnul a ten idiot to držel s klukama na motorkách, jak kdyby se nechumelilo. Třetí místo jak v kvaldě, tak celkově. Nechápu nic. Když šel ale na stupně, tak trochu kulhal. Bolet to muselo.

Servírka z penzionu Modřín
Taky jste se zamilovali? Já kompletně ano.

Marosana
14 dní tam s týpkama makal.  Nechyběl na párty po pódiem. Namrdal to tam v největším motokrosovým stylu, jakej můžeš na kole vidět. A když mu o kousek uniklo finále. Tak to aspoň zabil v tom malým, kdy se na všech skokách odrazil tak, že tomu prostě nerozumím doteď.

Všichni kdo jste byli
Jsem rád že jsme se zase sešli, pojezdili, pokalili, zlomili si pár kostí, rámů a ráfků. Jen počkej, až budeš bábám v důchoďáků ukazovat ty jizvy a vyprávět jim, jakej jsi byl za mlada střelec.

V hlavě mám ještě jednu vzpomínku, jak na tu Márošákovo závěrečnou jízdu s Luďanem čumíme s otevřenou pusou a on pak prohlásí: “No a pak Ti tenhle týpek řekne, že ten gap na kterým dal Zink beko ani rovně”.

Vo víkendu to zas bude metal a my do toho ještě máme takový naše malý mistrovství galaxie doma no a kdo si myslíte, že je na startovní listině hned na prvním místě? Zas nějakej Marzochi!

No tak zase za rok!

tomaass

foto: co jsem našel po netu, borys analog a můj telefon

Jo a nemohl bych si odpustit nejlepší report od Prochajdy:

 

8 komentářů pod “Tomaass: Marosana”

  1. Dan K

    Hezky si to napsal.. Díky

  2. Andy

    Dobře Tome, moc dobře. A já sakra chyběl – tolik starejch pák zase po kupě.. :)

  3. Martin Čárys

    tED TEPRVE JSEM S EK TOMU DOSTAL.
    pecka, tome.
    Sdílím…
    Ma

    DÍKY!

  4. Martin Čárys

    TY máš moje boty !!!

  5. Keli

    Super repec! Jen to GT bohuzel neni freeridovy, ale chudacek allmountain se 150mm, za celou Marosanu se nakvikal hrozne moc.

  6. Martin Čárys

    hehehehehe : )))

  7. Maara z Klaanova

    Super report. Jak za starejch casu. A Chatuv fotoreport taky bozi!
    Dost me mrzelo ze sem letos nedal Rampage ale ted me stve este vic ze sem nedal Marosanu. Snad Skaut reprezentoval jak se patri:-P

  8. Zeli

    Dobre napsaný
    A ze skautikem jsem si to užil velice :-)

Komentář: