Pro ty, který neví, jaká byla historie Marosany jako 4Downu, tak poprvé jsme si tu sezónu ukončili ve 4 z kopce v roce 2006. Tenkrát jsem byl ještě mladej pankáč, kterej jenom jezdil na kole, spali jsme tu pod širákem, jedli těstoviny z pytlíku, kalili a zabíjeli na jednom kole 4down i slopestyle. Pohoda, kterou už bych si teda asi dneska nedal ani na tej Marosaně. Už jsem asi holt starej.
Po pár ročnících, hodně průserech jako byla ukradená poštovní schránka a rozpuštěnej dobytek po okolních kopcích se Marosana přesunula do Žacléře. Opět to byl dobrej počin, jako všechny akce, který Majklova osoba zaštiťuje, ale všechno to, co jsme mohli ochutnat v Úpě to rozhodně nemohlo přebít.
Už loni byly nějaký spekulace, že by se Marošána vrátila zpět pod ty naše největší kopce a když letos Marošák zhruba dva měsíce před akcí vydal video, že nás všechny zve, začali jsme se těšit.
V telefonu jsem našel starý číslo na penzion, kde jsme klasicky s turnovskou bandičkou každoročně o Marosaně bydleli a zabral jsem ho celej. Ve čtvrtek večer jsem si vyzvednul nový zadní kolo na sjezďáka v cyklosvoboda a v pátek dopoledne jsme pěkně feldou v punku vyrazili s Láďou Jofre Posnerem na pořádnej třídenní punk.
Dorazili jsme lehce po obědě a šli okouknout, co si na nás Majkl a jeho partička zase připravili. Trať měla stejnej profil, jako jsme byli zvyklí z předchozích ročníků. Michal nechal udělat novej starťák, za ním dva skoky a klasická pravá v který se bude hodně rozhodovat. Skoková sekce, levá a pařezy, kde se bude rozhodovat podruhý. Výskok a traverz do louce k prvnímu lesu. Pak palba po sjezdovce, druhej les, pár skoků, pár otáček, road gap, zídka, tráňo a přes dva další paleťáky do cíle. Všehovšudy 3 minuty plný palby, dorazů, poletů a zábavy. Teda abych byl přesnej 2:12, když ji držíš jako kokot (kvalifikační čas Motejla).
Tak si to tak kloužeme, protože trať je lehce navlhlá, do neděle se toho hodně změní a já se chci zžít především se sjezďákem, kterýho jsem letos vytáhnul přesně 5x. Můj první poznatek je, že ty skoky teda nemaj dopady, nacož mi Majkl odvětí, ať si dotáhnu pružinu :-D. Nevím, co bych mu na to řekl, vybavuju si jen, jak jsem to za ním před pár lety valil na freeridový trati ve Špindlu, byli jsme po strašlivý párty, fakt mě bolela hlava a ten šílenec každej paleťák vodpálil, až do vesmíru a neuvěřitelně si to užíval. Je to jeho akce, jeho trať, hraju jeho hru a můj kotník, co byl ještě před pár tejdnama v sádře skučí. Mě to ale sakra baví. Krmit. A taky se vozit za tímhle týpkem.

Večer se setkáváme s všema těma božímaděckama na penziónku a řádně se vítáme. Mě teda kolí nějaká bolest v krku a začíná to bejt tak krušný, až si skoro myslím, že to zítra na ježdění nebude. Ale kamarádi raděj, že to mám přepít a tak dávám meducínu za meducínou, až se z toho objevuju dole na párty.
Ty vole a jsme zase tady, dole na tom parkáči, všude plno známejch ze všech těch disciplín a je to prostě dobrý. Ať se kouknu kamkoliv, tak vidím někoho s kým jsem něco zažil a to mě ba. Ať piju, jak piju a posílám tam bacilům bojovat celej arzenál Krakonošů, je mě pořád zle, takže mizím včas na čaj do chaty, kde se stejně brzo rozjíždí naše vlastní párty.
Ráno je krušný pro všechny, ale je krásně a je tu kvalifikační den. Tak to jdeme sklouznout. Já teda čajíčkuju a ležím, co to dá, nalítáno mám, chci jen okouknout stopy, zajet slušně kvaldu a jít si zase lehnout, ať jsem aspoň na tu neděli ready.
Známejch je tu milion. Jen do závodu se přihlásilo skoro 300 lidí. Trať postupně vysychá a začíná to teda pěkně letět. Nastupuju na kvalifikační jízdu a hrozně to mrdám. To kolo mě vůbec nejede. Jedu úplně jiný stopy. Říkám si, že jsem se na to měl snad vysrat, protože je mě fakt blbě a ještě mi to nejede. Dole na prvním skoku to vodpaluju a čumím, jak se mi hned ve vzduchu přestane točit přední kolo. Pak mi to konečně dochází, jak jsem si šikovně už v Jedlový opravil svoji upadlou brzdovou páčkou rychlopáskou, tak mi ta rychlopáska sjela až na grip a já celou cestu brzdím. Marosana má bejt v punku, na to se kvalifikovat to stačilo.
Večer si dáváme zase párty na penzionku, protože jsme starý a máme se rádi a je nás tu známejch moc. Ale když už jsme si s sebou vzali ty pyramidový pásky a křiváky, jdeme okouknout párty. Tam je to zase divoký. Dáváme pár kapel a i když se nepozorovaně vytrácím zpět na ubytko, už tam je pár z nás jet a do hodiny jsme tam všichni a kalíme si zaprděně zase spolu.
Ráno je mi líp a je tu race day. Tak jdeme závodit vole!
Do závodní jízdy fasuju Keliho, kterej mimochodem zalítnul na svým starým freeride GT, který si narychlo doma spíchnul sedmej! Respekt kámo. Dneska ale asi není jeho den, protože vypadá, že včerejší párty stála za to. Do první jízdy kromě nás dvou nikdo nenastupuje a v druhý se ctí odpadá.
Od druhý jízdy ale dostávám Davida Čonku, týpka kterýho znám už od prvních 3DH Cupů a nic se u něj od tý doby nezměnilo. Letí hroznou dýku, má pod sebou Konu a pořád dělá, že vůbec neví, jestli jede dobře a jak má jet a kdy je start a vždycky vyhraje, teda von to nedělá, von takovej je.
Tak spolu jezdíme nahoru a dolů, on první, protože musí bejt vždycky lepší. já na startu většinou poslední, protože se bojím na ten první skok letět, když vedle sebe vidím další troje řidítka. Ale v zatáčce hned týpky vždycky beru vnitřkem a celou cestu žeru Čonksterův prach, protože už ta trať pěkně vyschla. Takže když nejsi první, nevidíš prostě nic, hlavně v lesích a já mam teda trochu strach. Postupem času už začínám mít i dost a tak vypadávám v TOP 16 na třetím nepostupovým místě. Uf. Přežil jsem, parádně jsem si zajezdil a jdu s kámošema kouknout, kdo to tam nakonec nejvíc zabije.
Jednou z krásnejch věcí na Marosaně tady na Portáškách je, že celá trať vede pod lanovkou, okolo traťe jsou všude fanoušci a na neděli Krakonoš nadělí vždycky tohle krásný podzimní počasí. Takže si jedeš nahoru s kámošem na lanovce, koukáš na další týpky, jak pod Tebou zrovna závoděj a ještě pokecáš se známejma, co stojí okolo tratě. Společenská událost, jak má bejt.
Postupně se okolo nás dějou semifinále a malý finále a finále a je to teda parádní podívaná ve všech částech trati.
Pár heroes který mě tenhle víkend zaujali:
Kids
Kluci do 12 let. Marošákova škola. Letěli prostě hrozně, v kvaldě třeba ten nejrychlejší pod 3 minuty. Rock’n’roll jak svině. Těším se, že jednou ve sjezdu zažijeme větší úspěch než to, že se někdo od nás kvalifikuje do finále svěťáku.
Dan Krejbich
Klasicky přijel se svým Giantem, naskákal vše a držel párty pod plným jako vždy.
Hobo
Byl tu, je pořád stejnej, pokecali jsme, svojí hranou mě hecnul do tráňa, který jsem přeletěl skoro až za pásku a málem zabil malou holčičku za ní. Díky.
Zuzka Papežová
Kámoška od nás, která jeden večer přilezla zpátky do penziónu oknem, v sobotu přišla až vlastně v neděli dopoledne, vyčistila si zuby, vzala kolo, nasrala tam půlku skoků a prostě vyhrála, jak kdyby nic.
Luďan
Vzal si sem celej arzenál svejch kol, včetně svýho bejvalýho kola a bejvalý holky. Měl rýmičku, hodně v tejdnu pracoval a i když by to pravděpodobně valil tak, že by byl na bedně, prohlásil, že by si to neužil a šel se radši projet po Krkonošskejch kopcích.
Danda
Dal si dobrej hostinec, byl klasicky otrávenej, že jede pomalu a že se na těch loukách bojí jet tak rychle jako já. Ukázal mi, že já se bojím jet tak rychle v pařezech jako on. A nakonec vyhrál.
Čonsktr
Prodal svýho sjezďáka, půjčil si Konu Precept, která má třeba vepředu Domaina a prostě to tam i tak stejně mrdal v takovým stylu, že byl prostě třetí.
Týpci ze stánku s jídlem
Výborný jídlo, super servis, neskutečná výdrž a hodně povedenej playlist. Díky kluci.
Přéma Tejchman
Ten zadní tlumič byl tak nabombenej, že se ani nehnul a ten idiot to držel s klukama na motorkách, jak kdyby se nechumelilo. Třetí místo jak v kvaldě, tak celkově. Nechápu nic. Když šel ale na stupně, tak trochu kulhal. Bolet to muselo.
Servírka z penzionu Modřín
Taky jste se zamilovali? Já kompletně ano.
Marosana
14 dní tam s týpkama makal. Nechyběl na párty po pódiem. Namrdal to tam v největším motokrosovým stylu, jakej můžeš na kole vidět. A když mu o kousek uniklo finále. Tak to aspoň zabil v tom malým, kdy se na všech skokách odrazil tak, že tomu prostě nerozumím doteď.
Všichni kdo jste byli
Jsem rád že jsme se zase sešli, pojezdili, pokalili, zlomili si pár kostí, rámů a ráfků. Jen počkej, až budeš bábám v důchoďáků ukazovat ty jizvy a vyprávět jim, jakej jsi byl za mlada střelec.
V hlavě mám ještě jednu vzpomínku, jak na tu Márošákovo závěrečnou jízdu s Luďanem čumíme s otevřenou pusou a on pak prohlásí: “No a pak Ti tenhle týpek řekne, že ten gap na kterým dal Zink beko ani rovně”.
Vo víkendu to zas bude metal a my do toho ještě máme takový naše malý mistrovství galaxie doma no a kdo si myslíte, že je na startovní listině hned na prvním místě? Zas nějakej Marzochi!
No tak zase za rok!
tomaass
foto: co jsem našel po netu, borys analog a můj telefon
Jo a nemohl bych si odpustit nejlepší report od Prochajdy:
]]>
Je pátek. Prší. Stojím u pultíku. Vedle mě rakev. V rakvi můj děda. Přede mnou hrozně moc lidí. Na pultíku deštěm promočená A4, na kterou jsem vměstnal jeho život. Zažil jsem i lepší pátky.
Odpoledne skládám sjezďáka, kterýho jsem letos ještě pořádně neprojel, ideální jet to testnout na závody.
První a poslední letošní 3DH padlo na Jedlovou. Na místo dorážíme okolo šestý večer a žije to tu v plným proudu. Většina lidí už má najeto a startuje dual na cílový louce. Show je to velká, po každý když postoupíš, musíš dát panáka zelený, takže vítězové už jsou ready na večerní program.
Já si jdu s Luďanem sklouznout dráhu a osahat si nový kolo. Trať má pořád stejnej profil, jako ji za poslední roky známe, ale všechny detaily jsou dovedený k dokonalosti. Je to prostě klasická 3DH trať. Čas okolo 2 minut, většinou jedna dobrá stopa, žádnej prostor na odpočinek, žádnej prostor na chyby. S kominací 27,5″ kol a kompletně nejrychlejšího kola, co jsem kdy měl, je to teda jak v tobogánu. Ale baví nás to, baví moc.
Z Turnova jsme dorazili v hodně početný bandě, takže to večer rozjíždíme v depu, pak se zábava přesouvá do místní hospody. Tady nezůstává kámen na kameni a jede to pod plným plynem. Ani vystříkanej hasičák natož odvoz našeho kámoše s otravou krve sanitkou nevyvádí obsluju z míry. Holt divokej sever.
Ráno se probouzíme do lehkýho deště a nikomu se nám to nechce jít vyházet. Ale co se dá dělat, jdeme se pořádně zasrat. Věci co jsme měli vymyšlený nejdou, takže jedeme, kam to padne a hlavně to udržet.
Měřák se jede na komplet bahnu a po výmrzu na startu to teda fakt bolí. Šlapání do cíle je řádný a s úsměvem na tváři teda nedojíždí nikdo. Po kvaldě jsem 10., takže se ve mě proubouzej závodní ambice a dokonce si i meju kolo.
Na druhou jízdu nám to lehce vysychá, bohužel závod přerušuje mladej týpek, kterej to naložil do stromu a usínajícího ho odváží vrtulník. Nepříjmnej pocit, zima a lehký přeháňky, ještě vymrzlejší než na měřák to tam jdeme sklouznout.
Druhá jízda hned navazuje a trať je o poznání suchá, takže je jasný, že to bude rozhodovat. No tak jdu klasicky ven, protože to přesírám hned na záčátku, jak moc chci. Ale i tak si jízdu parádně užívám. Luďan ten samej scénář, ale klasicky s lepším časem než já. A oba dva si nás nakládá mladej Dancek.
Držet to zkouší každej, ale tahle trať má jasný limity, kterýma jsou třeba stromy. Takovej Kissak trefuje v první i druhý jízdě až z toho láme vidlici. Zeleňák balí druhou jízdu na objezdu skoku, když si myslí, že vyjel z tratě, ale i s časem z první jízdy mu to dává bramorovou. Příště si prohlídni trať kámo!
Třetí flek bere Filip Hlaváček. 120 kg v neskutečnejch kulích letících lesem na santovi je prostě úlet. Jsem rád, že ji lidi jako je Filip pořád takhle držej a jezděj, je to motivace, motivace už taky konečně jednou pustit brzdy.
Druhý místo zandává Růžovák 1:51 už je velice slušnej čas. Svojí jízdu dal i do posledního GoPro editu a takhle by to teda šlo!
No a nakonec to kompletně zabíjí Eric Forster, týpek co nám hodně zatápěl na 3DH, nemohl tady chybět a 1:49 na týhle trati nevím, kde vzal. Musel fakt letět ukrutně.
Následuje vyhlášení, loučení, balení a odjezd. Zůstává tu po nás jen vystříkanej hasičák, rozbahněná trať a slehlá tráva.
Po dvanácti letech jedu naposled z 3DH a musím říct, že jsem si tuhle jízdu fakt užil. Tenhle seriál mi dal hrozně moc zážitků, kamarádů, zkušeností a krásnejch víkendů. Ani nevím, kolik závodů jsem od roku 2004, kdy jsem se účastnil poprvé, mohl zajet.
Díky všem, hlavně Henďovi, Šroubkovi a Vojtovi, že to pro nás dělali. Bylo to dlouhý, doba jde dál a pro ježdění 2 minutovejch tratí na sjezdovejch kolech tu už není prostor.
Tak uvidíme, co bude dál. To ježdění na kole nám nikdo neveme, to je jasný.
tomaass
]]>
Ale žijeme!
Video je roztřesený a rozmrdaný stejně jako my.
Koukání na videa je v tomhle počasí s takhle dlouhejma dnama stejně blbost. Takže si to ani nezapínejte a jděte ven!
Jo takhle my si tu prostě jezdíme s kámošema na kole :-D jsem chtěl napsat.
tomaass
]]>
Jak už jsem hodněkrát napsal, víc jezdíme než abychom se točili a fotili, tak je toho matroše pomálu. Ale já jsem za to rád!
Když nám ale třeba napíšete, že jako dobrý, tak se toho třeba chytneme a připravíme do příště něco lepšího :-).
tomaass
A pro připomenutí ještě únor.
a leden
]]>
tomaass
]]>
No a když něco kamarádi dělaj, tak to je jasný, že je musíme podpořit! Takže rozhodování, jestli jet na endůro do Sušice nebo zůstat bylo celkem lehký.
Nějak zvlášť jsem se o nic nezajímal, termín závodu padnul na tuhle sobotu odpoledne s tím, že zázemí bude v místním BaruNeBaru se stánkem našeho dvorního sponzora, mechanika a kamaráda Toma CykloSvobody.
Kategorie byly jasně stanovený, buď jedeš na fixce nebo s převodem a buď máš bimbase nebo ne. Sraz po čtvrtý hodině na místě, takže spousta času jít si dopoledne na kolo. No co vám budu, v pátek bylo volno, takže jsem byl na kole ve čtvrtek, v pátek a v sobotu dopoledne už jsem cejtil únavu i na trailu a to budeme odpoledne ještě závodit.
Okolo čtvrtý už je to okolo BarNeBaru narváno známejma i neznámejma tvářema, čekání na start si všichni krátí pitím piv a prohlížením Svobodovýho stánku. Luďan si konečně dostavuje svojí karbonovou silnici, kterou si přivezl na památku ze života za mořem. Obloha se zatahuje, aby byl první pokus na start odvolán, protože se strhává pořádnej slejvák.
U registrace dostáváme mapičku s naznačenýma checkpointama, který musíme co nejrychleji v libovolným pořadí projet a na každým by nás měl čekat nějaký úkol. Všichni vyzvídají, kdo se kam vydá a nikdo nechce sdělit svůj plán.
Po vydatným deštíku si dáváme kola na parkoviště před Bar a můj kamarád Honza si mě pěkně vychutnává, když mi dává ještě deset, takže si pěkně klikuju a pěkně děkuju.
Startujeme a začíná zase pršet. Jsem rád, že jsem nepodlehl módním hitům a nechal si na zadním kole blatník. Pláštěnku jsem si při balení moc pěkně připravil na postel, tak jedu pro jistotu s batohem, aby měl Luďan s tím karbonovým speciálem na tátovýho starýho favorita aspoň nějakou výhodu.
Moje trasa nikoho nenapadla a šlapu si to lehkou objížďkou po pěkným asfaltu mimo město sám na můj první checkpoint k jezu do Přepeř. Silničku jsem od doby, co mi trochu funguje opravená ruka a přišel Author, nevytáhnul, takže s tý radosti úplně zapomínám, že jedu vlastně jakoby závod a spíš se kochám pohledem na město a jak to jede.
Na checkpointu ještě nikdo kromě mě nebyl a Monika mi dává za úkol nakreslit kolo fixou na papír. Jsem promoklej a zmrzlej, takže jsem rád, že můžu zase zpátky sednout do sedla a šlapat to směrem k městu vstříc dalším úkolům.
Cestou potkávám Luďana a hromadu dalších lidí a nevím, co už mají za sebou oni.
Další zastávku volím u CaféKolej, což je nejbližší točený pívo, který mám od baráku a dostávám tu od Štěpánky za úkol proběhnout se na chudách. Splňuji a letím dál.
Dál tu máme škvárový hřiště, kde jsem se něco naběhal a nahrál fotbalu při letních tréninkách Juda. Čeká tu na mě Máťa s Kájou, musím hřiště jednou objet dokola, dostávám zápis o splnění a jedu.
Dalším místem, který jsem si zvolil je Bartošova pec, vede odtud parádní sjezd na skejtu, ale dneska mě to čeká nahoru. Zkracuju si cestu lehkým cyklokrosem a už ji rubu nahoru. Potkávám dost lidí, co jedou zeshora i Luďana a kousek před mým předposledním checkpointem i Milhause.
Nahoře musím magnetem na provázku ulovit dvě ryby, pěkně to Michal vymyslel, většina lidí tu musela být pěkně udejchanejch.
Cestou dolů mě napadá, že jak jsem potkal ty kluky, tak Luďan by mohl být první a Milhaus druhej. Takže ji začnu rvát a hned mi padá řetěz. Už jsem dneska jednou upadnul, když jsem si odemykal tlumič za jízdy z kopce, je to úplně stejnej pohyb, ale dávám to. Tak jí rvu a protáčej se mi řidítka, no připravenej jsem dost :-D.
Po sjezdu musím vystoupat na druhej kopec do parku, kde by měl být můj poslední checkpoint. V dáli vidím Milhause. Mám černo před očima a řemínky v klipsnách to tak tak držej.
U checkpointu se míjíme, mám tu za úkol zapózovat na fotku Anetě, Kamile se nedaří mi do rozmočený mapky zaškrtnout průjezd a Milhaus to sype po šotolině dolů k Jizeře a do cíle.
Tudy ho nedoženu, musím to zkusit městem přes náměstí. Tak šlapu co to jde. Čekají mě navlhlý kočičí hlavy, kde se může rozhodnout víc než dnešní závod. Zdolávám je v plným a už jen sjezd k baru, kam přilítám v závodním smyku, ale Milhaus už tu dávno je.
Doráží spoustu dalších zablácenejch, mokrejch a šťastnejch lidí a je jasný, že dneska jsme si vyhráli všichni.
Nakonec patří bedna v mužský kategorii s převodama Turnovu, protože je Luďan opravdu první, Milhaus druhej a já třetí. V holkách kousek za náma dojela první Šárka od Milhause ve svým stylu, šlapu si na těžkej převod jakoby nic a jedu hrozně rychle. Milhaus to zase ve svým stylu ohodnotí nějakou hláškou “Njn dobrá výchova. Ale neválej si tady to kolo na chodníku”, když ji všichni tleskaj. Já tyhle dva fakt miluju :-D.
Kategorii fixek v holkách ovládla Kája, která jako jediná vyzvala turnovskou mapku s jedním převodem. V královský kategorii mužů bere první místo Bróňa, druhej je Matěj Višňovskej a třetí Pája, tady musím podotknout, že první dva byli v cíli, tuším, ještě přede mnou a Milhausem, takže velkej respekt.
No a pak už následuje jen pití piv a kořalek, oheň uprostřed parkoviště před barem, tančení a zábava do hodně ranních hodin, kterou jsem dlouho nezažil.
Nezbývá než poděkovat, že se umíte dát takhle dohromady a něco pro nás uspořádat. Bylo to perfektní a bylo to pro všechny! S Luďanem se nám od zimy honí v hlavě velice podobnej plán, takže bychom se vám měli odvďečit a dát dokupy ten náš nápad.
Díky všem!
tomaass
foto: Kuba Brož, Aneta Von a Štěpána
]]>
Takže prozatím dvě videa.
Jedno od Markéty:
A jedno ode mě, co mi zase automaticky vyrobil Google+.
Tak až tam venku trochu zhasnou, tak vám třeba ukážu, jak ji Luďan na XC kole drží a jak ji Tonda bez kola drží.
tomaass
]]>
Já jsem se bohužel neúčastnil celýho výletu, protože jsem doma málo. věnovali jsme se tak radši ladění kol, trailů a sebe na kole na trailech, bez spacáku a karimatky na zádech. Ale i tak jsme se večer všichni potkali na Kopci u hořícího ohně.
Díky za takovýhle nápady a Milhausovi za video.
Takhle my si tady v tom našem Ráji žijem.
tomaass
]]>
Zimní cajky už jsem uložil do skříně a už je čas jen na léto. Třeba tenhle víkend vyrážíme na kurz jógy za kámošem, kterýho jsem poznal jako punkáče, co dává na kole a dneska chodí v legínách a učí lidi jógu :-D.
tomaass
]]>To byly zase Velikonoce!
Všechno začalo tak, že jsme začali plánovat velikonoční výlet za teplem na kolo do Itálie. Vytvořil jsem na fejsbůku nějakej event a pozval lidi, který by mohli jet. Pozval jsem i Camela, kterej se tou dobou balil za snowboardingem do Japonska. K mýmu příspěvku mi jen odpověděl, že si koupil letenku do Mnichova a mám ho tam ve čtvrtek večer před Velikonocema nabrat. Tím bylo vyřešeno, pojedeme ještě jednou na prkno, kolo počká.
Team se sešel doslova na poslední chvíli a byl to zase výběr. No byl jsem jedinej, kdo nikde nikdy nebyl, nezažil devadesátky a nemůže tahat historky z vojny. Prostě výlet se třema strejdama.
Náš plán byl kempovat v T3, sledovat sníh a od pátka do úterý dávat, bombit a jebat to, co to půjde. Jako první jsme si vybrali Krippenstein, kterej nás k sobě nechtěl v pátek ve 4 ráno prostě pustit, proběhli nějaký marný pokusy nandat na moje kola řetězy, který byly na kola o palec menší, ale prostě to nevyšlo.
Pátek ráno už jsme ale na parkáči a jedeme to okouknout.
Hodně jsem o tomhle středisku slyšel hlavně od Maňase Tomka a spousty dalších lidí, takže jsem moc rád, že zrovna moje první letošní ježdění se odehrává tady. Ehm první. První bylo na v říjnu na Kaunertalu a pak jsem si nechal vykuchat rameno, potom přišly státnice a kromě dvou výletů jsem na prkně nebyl. Strýčkové maj mimo jiný za tuhle sezónu našlapáno po Švýcarsku, proježděnou Evropu, tejden ve Francii, Camel na to ještě Japonsko, no bude mě to bolet a budu za nima jenom vlát, jedinej můj bonus je, že jsem mladej že jo.
Kripp je super. Je to prostě freeridový středisko. Dvě kabiny, jedna sedačka, nějakej ten vlek a jedna urolbovaná sjezdovka. Zbytek si jeď kudy chceš, navíc tu jsou značený freeride lajny, aby jsi někam nezhučel a dostal se zpátky na sjezdovku. U kabiny checkpointy na pípáky a všichni lidi, co tu jsou, tak tu jsou jen kvůli prachu. Po okraji sjezdovky šlape spoustu lidí na skialpech nahoru. Nic víc, nic míň.
No a teď si představ, že do tohohle freeridovýho ráje nakydá tuna prachu. No už jsme tu zůstali a nikam dál nepokračovali.
Co bych vám víc psal. Pátek sunshine a okouknutí resortu. Sobota se lehce zatahuje a na nás padá únava z cesty. Neděle – z mrtvýchvstání – jdeme na splita a zjišťujeme, že všechno se fakt odehrává v resortu a za resortem je to placatý a skalnatý. A pak to přijde. Velikonoční pondělí, dostáváme sněhovou koledu jako svině a je to jedna velká jízda. Všichni to chceme stejně, nezastavujeme ani na oběd a prostě to brousíme do posledního lana.
Co se týče nějaký únavy, bolesti, bezpečnosti v horách atd. dlouho jsem zase v součtu za takovejhle limit nešel. Každopádně jsem dlouho neviděl takhle moc sněhu a to jsem loni navštívil skoro všechny rakouský ledovce.
V úterý jsem mrtvej, už dva dny nemůžu pořádně dejchat a přidalo se pár dalších věcí, co mě bolí, tak ležím. Strejdové jdou na výlet a přicházej s tím, že sněhu už je tam prostě moc a jde to jet jen rovně dolů..
Jedeme domů a nevěříme tomu, co jsme tu zas zažili. V říjnu na Kaunertalu jsme chodili po trávě a teď nás Knut Krippenstein odmění takovouhle nadílkou v dubnu.
Trochu jsem se bál toho bydlení ve 4 lidech, 5 dní v mý malý dodávce, ale když máš dobrej team, co zcestoval svět, je to pohoda.
Na tyhle velikonoce budu ještě dlouho vzpomínat.
tomaass
]]>
Nikdy jsem nechtěl dělat nějaký fancy videa pro média. Je to prostě vzpomínka, jak si žijeme pro kámoše.
V březnu bylo toho ježdění víc, něco tam mám a snad ještě o víkendu přitočím.
tomaass
]]>
Luďan
Spousta lidí se mě ptá, jestli se vrátí, vrátil, kde je, jak kdyby byl ve válce nebo co. Přitom jen něco přes rok dělal v Kanadě zuby a lítal na silničce. Tak odpověď je ano. Luďan je zpátky a nedělá nic jinýho než, že si žije, jak nejlíp umí a lítáme na kole.
Kolo
Poslední zbytky sněhu nám tady slejzaj i z těch nejvyšších kopců, takže se staví a jezdí jak o život. Jestli tady loni jezdilo dost lidí, tak nevím, jak to číslo označit letos. Ale lehko se stane, že si vyjedeš na trail a na prosluněný louce nebo u hospody potkáš partičku kámošů ať je víkend nebo středa.
Ke kámošům se ještě přidává spoustu návštěv. Tuhle jsem si dali parádní pojezd s Kubou Šosvolem. Tenhle víkend zase dorazila jablonecká sestava s Íčkem a Honzou Vanerem. Kromě toho že mě baví na tom kole jezdit, tak si takhle člověk i s lidma pokecá pěkně. Jsem zvědavej, kdo se staví tenhle týden.
Tady jsme se nějak rozdělili, protože je nás moc. První parta jede do Finale Ligure, další na otvíračku Rychleb a mě napsal Camel, že si koupil letenku do Mnichova a mám ho ve čtvrtek večer nabrat. Takže za mě asi rozhodnul a pojedem ještě za nějakým sněhem, podle toho, kde něco bude.
Je spousta lidí, co nemá facebook a je jim to líto, že neví o akcích a nemůžou se podívat na stránky. Já to poladím, všechno to mám v hlavě, ale je to prostě těžký lidi. Hlavou se mi po pár letech honí zas jen ježdění na kole a jsem za to rád.
Cyklosvoboda.cz
Tom Svoboda si loni zřídil dílnu a stal se tak naším dvorním mechanikem. Letos přidal ještě e-shop a my jsme tak úplně vykrytý a máme tu největší pohodu, protože nám řeší všechno okolo kol. Takže se nebojte Toma taky zneužít, poradí, oservisuje a sežene vše.
Chceme letos někam vyrazit a snad pro váš i něco uspořádat. Nějaký ty scott endura a endurosérie objedeme. A otázkou teda zůstává co 3DH? Žádnej datum nikde, bude, nebude? Nevíme nic. Co se týče sjezdovejch závodů, tak pořád nevím, jestli pořídit ještě sjezďáka, tady u nás už ho nikdo nemá a ten můj novej Author docela sjezďák je.
Plány
Těch máme víc než dost. Plachetnice na léto už jsou třeba zamluvený. Nějaký přejezdy v Alpách ladíme. No a on tu bude zase za chvíli říjen a pojedeme na Kaunertal :-D
No takže nic novýho vlastně tady u nás na severu. Jezdíme, pijeme píva, kouříme jointy a bavíme se životem.
tomaass
]]>
Po čtvrtku je pátek a to už mi kde kdo volá nebo píše, kde to odstartujeme :-D
Tak tu mám na ochutnávku věc, kterou děláme často. Honíme se s kámošema a Tondou na kole po kopcích.
tomaass
]]>
Většinu věcí si vzal na starost náš horský vůdce Pepíno a už výběr lidí napovídal tomu, že to bude zase akce akcí. Kamila, kterýho tu můžete z článků znát, asi nebudu představovat. Dál teda Pepa s kterým chodím po horách už nějakej ten pátek, Cikán kterýmu jsem taky leccos dlužnej, Berkys co nevynechá žádnou akci, Pánys kterej ve Švédsku kácí stromy nebo s náma snowboarduje, Tonda Gábr co buď žije v Kanadě a nebo je zalezlej doma, aby vydělal na další žití v Kanadě, Meny týpek kterýho jako malej kluk pamatuju z judo táborů a Mates kterej tu v ČR je taky chvilku a dává s náma jednu akci za druhou. No skupinka nevýdaná.
Kurz Pepa vybral od www.alpy4000.cz , klub kterej zaštiťuje Viktor Kořízek a kdo by o horách a lavinách měl vědět víc než právě on.
Kurz se odehrával na Richtrových boudách, kam jsem se už dlouho chtěl podívat, protože jsem šel nesčetněkrát s prknem na zádech okolo. V pátek večer jsme teda přejeli do Pece a vyběhli to hned na první přednášku nahoru.
No a pak už to jelo. Píva, shledání po letech, trochu spánku, další přednáška, sondování, dohledávání, další přednáška, kopání. Nezastavili jsme se ani na chvíli. Jakmile nám dal Viktor trochu volna, hned jsme okupovali bar. Kombinace nehod, lavin, fotek mrtvol a hledání a kopání byla úžasná.
Vyvrcholení sobotního kurzu bylo zakopání jedný holky do bedny, na kterou rolba nahrnula obrovskou hordu sněhu. Načež jsme okolo hroudy vytvořili hodně pachových stop, aby to Kristýnka, pes co hledá lidi v lavinách, neměla tak lehký. Dohledání, nasondování a vykopání bylo rychlý, kdyby někdo někdy zapadnul, chce to mít holt štěstí na toho, kdo ho bude hledat.
V neděli jsme si ještě pustili nějaký další zmrzlý mrtvoly. Musím uznat, že Češi fakt dávaj, viz třeba rozložení stanů v laviništi v Rakousku, kdy ráno našli všechny mrtvý rozházený po kopci nad sjezdovkou.
Potom to co mě zajímalo nejvíc a to sněhovej profil a jak se vlastně do situací probíranejch předešlý dny nedostat.
No a nakonec těžký loučení, nějakej lehkej výlet v mlze na horu, sjezd domů a návrat do domovů (pro ty co nějaký doma mají).
A proč jsem Vám o tom vlastně psal? Protože už na tom prkně a obecně v horách funguju už docela dlouho, ale o problematiku lavin a nehod v horách se zajímám asi jen poslední čtyři roky a dochází mi tak, kolik průserů se nám dřív doma i v Alpách mohlo stát. Nemluvě o tom, že se nám i některý staly. Takže jestli vás to taky baví, zajímejte se, udělejte si kurz, pořiďte výbavu a nezapomňte to trénovat, ať si můžete bejt jistý, že můžete zachránit svoje kámoše a oni vás.
Jo a nebojte se kdykoliv, kdy si nejste jistí zavolat horskou! Jakákoliv prevence je vždycky lepší a levnější, než když vás pak hledá sto lidí a tři vrtulníky.
Tak se třeba někdy potkáme na sněhu.
tomaass
]]>
Nejdřív bych se teda zastavil nad tím názvem enduro. Tenhle výraz mě baví. Jsou v tom prachy, je to teď všude a tak třeba u lidí(slovo “pražáků” jsem po korekci vyměnil za slovo “lidí”), pro který je důležitý všechno měřit, pojmenovávat a definovat je teď v oblibě se tomu termínu záměrně vyhejbat. Takže aby se vyhranili, zaměňují enduro třeba za “ježdění v lese” a další podobný. Mně enduro nevadí. Je to dynamickej pojem, kterej pro každýho znamená úplně něco jinýho, jako spousta dalších slov.
Co se týče mě a endura, asi to u mě byl začátek pořádnýho ježdění na kole. Kolem roku 2004 jsem ukecal rodiče, že bych hrozně chtěl kolo s odpruženkou a kotoučema a věsměs jsem pak s Luďanem lítal na podobnejch místech, kde lítáme i teď. Pak nás jednu dobu začal víc bavit dirt, jednu dobu sjezd, ale vždycky tu byly tyhle kopce v Českým ráji, kde jsme sbírali skills na další odvětví, co kolo nabízelo.
Enduro pro mě teda znamená naprostej základ všeho, co mě na kole baví i když ten pojem pro vás může znamenat něco úplně jinýho a čím jsem byl starší, tak to pro mě nabralo ještě víc dimenzí, než jenom ty zážitky z jízdy dolů.
Bylo to někdy v roce 2011, kdy mi volá eMTý, jestli bych nechtěl jet něco nafotit s Dirtbikerem na Singltrek. Nenechal jsem se dlouho přemlouvat a tady jsem se poprvé svezl na kole, který bylo navržený pro to, co mě teda asi na tom kole baví nejvíc. Spaceman nám půjčil AGang Cult s teleskopem, zamykací vidlí, no prostě pro mě jako majitele sjezďáku a dirťáku kompletní úlet.
V roce 2012 se přesně tenhle zajetej model Culta stal součástí mý garáže a já jsem brzo zjistil, že ostatní kola dost zanedbávám. Byl jsem na něm pořád. A jezdil jsem na něm až do letoška. Nikdy jsem si ani pořádně nezkusil nic jinýho, protože jsem věděl, že bych si to pak musel koupit. Pár dílů časem odešlo, ale rám, vidle, přehazka, přední kolo, kokpit a spousta dalších věcí dalo pět let ježdění. A to se někdy stávalo, že jsem na něm byl i pět dní v tejdnu a stihnul jsem s ním i nejeden závod, kde Cult nakopal prdel spoustě karbonovejch speciálů.
Nic ale není na věky, takže když jsme tuhle rovnali tu pětiletou přehazku a zůstala Luďanovi v ruce i s patkou, říkám si, že už by to asi chtělo novej stroj. I moje kamarády už štvalo, že to všude píská a křupe, když jedu do kopce.
No moc těžký jsem to něměl, kol, vidlic, rámů a všeho dalšího jsem zničil za těch jedenáct let polozávodního ježdění mraky a nic nevydrželo jako tenhle výběr z dílny Járy Spěšnýho. Takže i když se AGang změnil na Author AG Lab, bral jsem hned.
Milionář ještě nejsem, takže volba padla na levnější výbavu modelu Author Patriot EVO. Přišlo to obratem v krabici, kterou jsem se rozhodl otevřít, až po státnicích, tak jsem ji šoupnul do sklepa a víc se nestaral.
V pátek jsem dorazil domů, vyndal to všechno z krabice, smontoval a za 30 min už jsem to držel směrem traily za klukama. Čínani to teda fakt uměj i přehazka seřízená, brzdy odvzdušněný, jen jsem teda musel nafouknout kola.
No a na kole jsem byl od pátka do neděle a dal jsem mu teda co proto.
Co šlo dolů hned první den byly plastový pedály. Nevím, jestli kola choděj v krabicích s nebo bez pedálů, já jich doma mám mraky, ale i tak jsem nasadil ty z krabice, protože pěkně ladily barevně. Nečekaně to drželo dobře, ale víc jsem to pokoušet nechtěl.
Na zbytek věcí už jsem ale čuměl jak na zázrak.
650B
Jede to jako kráva! Mám tam Ardenty 2.25 v kevlaru a když zamkneš vidli a tlumič, je to úlet. A i na tědlech XC pláštích to teda velice dobře drží i z kopce. Půjdou dolů, to je jasný, nechám si je třeba na singltrek nebo nějaký delší výlety. Myslím, že zkusím dopředu HighRollera v 2,3 a 3C a dozadu silnějšího Ardenta. Na Cultu jsem vozil HansDampfy, tak možná taky dostanou šanci. Pár sad za rok vojedu..
1×11
Tohle jsem nepochopil a myslel jsem, že to dám pryč hned. Protože je to hrozně drahý. A třeba řetězovou sadu jsem zvyklej měnit často, protože prostě jezdíme za každýho počasí a protože to prostě rveme do kopce a tak to odchází. Spousta lidí mi říkala, že výhoda je v tom odstupňování. Což jsem nechápal. Teď můžu taky říct, výhoda je v tom odstupňování! Protože si jedeš a cvakáš to tam jak chceš a nohama točíš pořád stejně a je to odstupňovaný tak, že víceméně frekvenci neměníš. Měl jsem HammerSchmidt, s kterým jsem se hodně sžil, musím se s tím naučit jezdit, ale myslím, že mě to baví. Nejlehčí převod mám 32×42 a ocenil bych lehčí, ale spíš to chce prostě víc dávat.. Jsem sám zvědavej, co to vydrží, pevně věřím, že aspoň rok a pak ty ceny půjdou dolů :-D
RST Rogue Air
Bylo o víkendu 5 stupňů, tak snad proto šla tak ztuha. Bude chtít dát nějakej lehkej servis a olej a po náloži na jaře v Itálii bude snad dobrá. Mrzí mě teda dost, že nemá měnitelnej zdvih, což jsem předtím měl a do kopce dost používal. Ale teď už se to moc nenosí ani na dražších modelech.
TEKTRO Orion
Šanci dostaly, možná by jim pomohly jiný destičky, ale jsem prostě věrnej na všech kolech Shimanu. Mám tu nějaký XT, ty tam budou slušet víc.
Dál si asi vyměním řidítka, protože se mi nelíběj a až je hodím na váhu, bude to asi pádnej argument a gripy, nevím čím to je, dost věcí můžu mít celkem v punku, ale pláště, gripy a brzdy, to musí fungovat.
Zbytek mi přijde ok, buď nejsem tak náročnej uživatel a nebo bylo vybráno dobře, to ukáže čas.
Celkově to kolo je pro mě hroznej úlet, možná že jako každý jiný nový kolo v týhle kategorii co bych si pořídil. Začal jsem rozumět tomu, proč lidi vozí na enduro integrálky a taky si ji na některý traily začnu brát. Jede to prostě jako sjezďák a je to mnohem lehčí a zábavnější. Na některejch trailech jsem si začínal připadat, jak v počítačový hře.
Jsem rád, že jsem se nikdy nesvezl na žádným Ibisu a dalších podobnejch kolech, co tu mají všichni okolo mě. Díky tomu, můžu zažívat tyhle zamilování do novejch hraček. Vlastně ani nevím, co jsem chtěl tímhle článkem říct, napsal jsem to na jeden dech, akorát mě teda přerušilo pár piv a náhle načlá flaška vína, kterou si s Maverickem právě dáváme.
Děkuju všem, co to posouvaj dál a Authoru a Járovi a tak. Těším se na další proježděnej den.
tomaass
]]>Výsledkem bylo 9 dní, 2000 km, spousta zážitků a jedna prasklá žárovka. Mapu trasy a nějaký povídání můžete okoukout na zivotnamotorkach.cz.
tomaass
]]>První je jaro 2006, kdy jsme nedělali nic jinýho než, že jsme jezdili na kole a tak když slezly sněhy, už jsme s Luďanem vymejšleli, co by šlo kde po lese udělat. Čeká nás sezóna plná akcí a závodů, při který poznáme většinu z vás.
Druhý video je už o rok později, kdy jsem celopéro zas doplnil i o pevnej stroj a samozřejmě jsem chtěl zkusit, jestli se to točí stejně jako klukům ve videích.
Tak to jen tak při pátku.
Jedu na víkend na hory, prej tam padají ty laviny, tak jestli přežiju, dám vám o tom vědět.
tomaass
]]>
Byla to pecka, poprvé na prkně letos s novou rukou a novým prknem. Druhej den na kole v sestavě, kterou jsem taky dlouho neviděl za počasí, co mě prostě baví. Tenhle výlet byl ještě okořeněnej tím, že se mi rozpadla prehazovačka, načež mi při její rekonstrukci Luďan ještě urval patku. Týpci mě teda pak táhli domů, já byl zmrzlej a voni uhnaný, díky kamarádi.
Odpočatej teda zase zasedám za stroj, abych v únoru dal státnice, stal se inženýrem a pak začal znovu žít. Tak se pak potkáme! Jo a budete mi vykat vy kundy! :-D
tomaass
]]>
Jelikož je čtvrt na deset večer a já zrovna přestal pracovat, dám si chvíli pauzu od počítače a moc Vám o tom nenapíšu. Ale přidávám pár fotek a příští týden se můžete těšit na video.
Každopádně to zas byla pecka, s dobrou partou ztracenej v horách.. Až na to, že jsem prkno vybalil z obalu den předtím a nestál na něm od října. Moc jsem to v ruce neměl, ale to se poddá.
Hezkej čtvrtek všem.
tomaass
]]>
tomaass
]]>