Stubai

Dneska je sv.Majtina, a mělo by všude ležet tuna sněhu, a protože neleží, tak vám ho aspon partu přineseme v reportu ze Stubaie. Kumi a spol, inside…

 Neděle podvečer a já vyrážím z Prahy do mýho letošního hometownu, a
jelikož sou to dvě hodinky pohodový cesty rozhod sem se vám napsat copa
že tenhle výkend podnikal táborský lyžařský oddíl.

Začnu středečním večerem, to jsme se totiž Já, Jandy, naše milé, Honza pražák z Prahy a Matěj Obřík sbalili a o pár hodin později kolem třetí ranní nového dne  jsme téměř koordinovaně dvěma vozy vyrazili na první letošní lyžovačku ( Jandy už sice lyžovat údajně byl, ale pokud ste viděli ty fotky, víte že lyžování byla jen záminka návštěvu nějaký tržnice , kalení a zevlování na parkingu). To mi supersportovní jedinci odmítáme!  Cesta byla zase stejná jako vždycky, cestou nějaký zrakvený kamiony, sem tam čůrací zastávka a najednou je světlo a sme v horách u Innsbruku, platíme 2.5O E za přejezd Obermostu , cesta za sněhem je u svého cíle. Ano správně opět jsme zvolii Stubai, je toho tu v řínu prostě nejvíc, a to mi chceme.

Trošku nás ze zimní euforie vyvádí fakt ,že jsme již všichni moc dospělí na zlevněnou permanentku, sbohem mládí. Dvě třetiny bandy volí klasickou třídenní avšak zbývající část tvořená Jandym a Šárkou zandavá roční tirolskou kartu, zkrátka kdo maká v 720 může si to dopřát. Další minuty trávíme na laně , vezeme tak vysoko jak to jde,  počasí vyšlo nádherně, sem tam mráček ,ale jinak sluníčko. Rozcvičujeme. Pak klapnou vázání a nic už nebrání prvnímu pojezdu. Nohy mě v novejch lyžákách bolej tak, že si je chci useknout, ale ta JÍZDA! Úplně něco jinýho, konečně pořádný boty.

Po chvíli to freeskieři balej do parku a já s obříkem shredujeme sjezdovky , k obědu rychlá gulasch suppe a zpátky do procesu. Sem tam se stavíme v parku za klukama který to na začátek sezony dost hrotěj se mi zdá. Kolem čtvrtý sme všichni rádi že můžeme jet regenerovat do našeho již zařízeného apartmá, to je podstatná a dost příjemná změna proti loňsku kdy nás po návratu z kopce čekalo hledání bydlení. Nikdo už nemáme sílu na nějaký akčnění a tak jdeme spát se slepicema.

Brzké usínání znamená brzké vstávání a tudíž i brzký příjezd k lanovce. V pátek je tak moc krásně že se nechávám unýst a beru si na ledovec pouze svoje šírokánský lyže. Po Hochkaru sou docela v punku a navíc terény se ukazují ne uplně vhodnými, proto je jedu vrátit  a beru si krosky. Opět se tedy vracím mezi komformní lyžaře, půl dne trávíme všichni na skocích pořád nemám uplně vymakanou techniku, tak se jí snažím zlepšit to se daří i díky radám Jandyho a Honzy. Páteční večer věnujeme filmum se skierskou tématikou a protože se z nich všichni cejtíme méněcenně dopíjíme pivo a čaj s medovinou a  deme rači spát.

No a máme tu sobotu, na parkovišti nás, teda hlavně mě, znechucuje ta neskutečná záplava lidí. Zase je nádherně , ale fronty u vleků a lanovek nám radost trošičku kazí. Já navíc oblékl mojí starou kombošku a kraťásky , čímž jsem všechny absolutně zdiskreditoval. Ale zkrátka v hlouby duše jsem asi pořád špona, pocity v bránách jsou prostě nepopsatelný. Ve tři pózuju u aut skoronahatej a pak odpalujem pryč. Cestou zastavujeme na prohlídku novejch věcí v Intersportu na předměstí Innsbruku , následně pojídáme whooper v Burgerkingu , tradice jsou tradice že. Před půlnocí Jsme v smutní zase v Táboře, smutek zapíjíme notnou dávkou rumu na helouvínské párty v Mp7.

Závěrem bych rád poděkoval Šárce za lovely fotky, Mojí milé Haničce a Honzovy za poskytnutí vozidel ,Jandymu za tu krásnou povinost napsat report a obříkovy za to že semnou ladil styl a vůbec všem za bezva výlet.