Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/284370/virtual/www/index.php:1) in /data/web/virtuals/284370/virtual/www/wp-includes/feed-rss2.php on line 8
» Jandy https://720.cz Fri, 22 May 2026 22:28:52 +0000 en-US hourly 1 https://wordpress.org/?v=3.9.40 Tak přece… https://720.cz/?p=32992 https://720.cz/?p=32992#comments Wed, 29 May 2019 04:41:00 +0000 http://720.cz/?p=32992 Continue reading →]]> Už asi 4 roky mi leží v hlavě komentář od Maary z kanadskýho Klaanova: „Horal, a jede do Australie :-D:-D to uz i ten Zealand ma aspon kopce:-)“.

Ale kam to horala opravdu táhlo? Tak víc v článku uvnitř..

Austrálie byla fajn. Splnila to, co jsem od ní očekával. Po návratu jsem dostal teplý místečko v kanclu, vydělával ty bambiliony v korporátu, používal ten inženýring ze školy, postavil campervan a brázdil Evropu víkend co víkend. Sníh, hory, cestování… Střih. Podzimní večer doma, koukání do krbu a ztracenost, pocit stereotypu? Jistoty? Nebudu to rozebírat, prostě to chce změnu. Proč ne rovnou trochu radikální, ať není nuda. Házím žádost o ten kanadskej dream, dostávám roční víza, dávám výpověď, prodávám věci z bytu, parkuju dodávku pod střechu a balím svůj život do kufru a samozřejmě skibagu. Letadlo, imigrační, spolujízda. Bum, je půlka ledna a já se ocitám v Britský Kolumbii v městečku Revelstoke, slibujíc hromady prašanu.


Dávám si den restday a hned běžím vyplácnout slušnej balík za sezónku. Není čas, ztrácet čas, už takhle jsme přijeli s kamarádem Dušanem skoro v půlce sezóny. Plán je jasný, nejdřív si užít úspory a až pak práce. Nutností je ještě auto, pokud se nechceš stále spoléhat na někoho dalšího. Kupujeme starého jeepa grand cherokeeho a jsme ready pro cesty za prašanem.

Areál v Revy je spleť traverzů a prudkejch sjezdovek. Tedy ideální sklon přilehlých lesů na powder days. Užíváme si každodenního ježdění, které má jednu malinkou chybu. Ono tu totiž vůbec nesněží a my jen od každého posloucháme, jak je to špatná zima, jak to chodí ve čtyřletých intervalech a tak dále. Není to, to očekávané topení v prachu, kdy ani nevidíš kam jedeš. Stejně jsem si zapomněl přibalit šnorchl. Nicméně pro nás to má jedno obrovské plus-viditelnost. Poznáváme krásu a okolí těch ohromně rozlehlých hor ať už za hranicemi areálu  nebo v nedalekém Rogers passu. Stoupací pásy máme ke skluznici přilepené téměř každý den, co jsme na kopci a je jedno, jestli jdeme přes 1000 výškových metrů, nebo jen popocházíme 30 minut okolo areálu.

Prostě poznáváme okolí, užíváme každodenní pohyb v horách, které máš za barákem. Lajnu si můžeš doslova vybrat při sezení na záchodě. Jezdí tu všichni a všude. Skitouring, skútry, heliskiing – každý dle svých možností. Cíl mají všichni stejný – rozrýt vše. Místo metrů prašanu přichází v únoru dlouhotrvající holomrazy, následující březnovým oteplením. Samozřejmě mezitím vždy něco napadne, ale není to 20cm ve dvoudenních intervalech či co je tady běžné. Nás nic nezastavuje a jezdíme, co to jde. Vždy se dají najít parádní lajny s dobrým sněhem. Jen se člověk musí s těmi horami trochu skamarádit, aby tě s veškerým tvým respektem pustily na ty nedotčené svahy.

Existuje tu velice dobře napsaný průvodce do Rogers passu, ale spoustu lajn musíš objevit sám, respektive poslouchat ostatní, co se tu dá jezdit. Nikdo na nás není zvědavý a netahá nás na svoje tajné spoty, ani na internetu toho moc nenajdeš. Řekl bych, že nabíráme pro nás nové zkušenosti oproti ježdění od lanovky k lanovce v rozlehlých alpských areálech. Když se ohlédnu zpět, najezdili jsme toho mnoho a vždy byl úsměv na tváři, i když jsi se v půlce túry otočil zpět, protože jsi to necítil. Jezdili jsme řídké prudké lesy, čisté pláně, velké lajny, kuloáry, ale i sjezdovky a občas skočík ve snowparku. Těžko mačkám krátkou, ale o to intenzivnější sezónu do jednoho článku. Fotky řeknou víc.

Změna za to rozhodně stála, i když člověk po večerech umejvá nádobí, protože úspory zmizely jako by je z peněženky vysál fekál.

 

A teď je na čase se zkusit naučit na tom kole.

 

 

Za fotoz a spolujízdy díky Dušanovi alias @bussancz

 

Jandy…toho času v Kanadě

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=32992 3
Neseď v práci https://720.cz/?p=30829 https://720.cz/?p=30829#comments Fri, 12 Jan 2018 08:00:55 +0000 http://720.cz/?p=30829 Continue reading →]]> Sedím si takhle v dodávce na Kuhtaii, lehce zklamán posledním ježděním. Vítr totiž malinko překazil prašanové plány, nebo jsme snad špatně zvolili středisko? Kdo ví. Nemůže být přeci každý víkend jako ten okolo 16.prosince..

Prach uvnitř!

To jsme naopak odjížděli do Tyrolska bez jakýchkoliv vyhlídek. Úkol byl jasný, vybrat před koncem roku dovolenou. A co doma, když je Tirolsnowcard v kapse. Je středa a já s Lukášem pakuji dodávku a odjíždíme na 4 dny do hor. První zastávkou je Kaltenbach/Hochfugen. V jednu ráno parkujeme u spodních lanovek, rychle rozjet topení a spát. Ráno se potkáváme s Martinem a Paťem. Vyjíždíme těsně pod vrcholky, kde se podmínky nezdají zrovna ideální a v doufání bereme kluky dlouhým traverzem na odlehlé pláně.

Bohužel je vše odfoukané a není to jako víkend před tím. Navíc cestou přichází mrak a máme co dělat se trefit na dané místo. Nakonec trefujeme, ale je to tady jeden led. Je třeba změnit stranu kopce a nejlíp se držet mezi stromy. Nakonec nacházíme nerozoraná místa a bavíme se celý den. Po návratu k autům si s klukama dáváme pět a začíná padat sníh. Přejíždíme autem nahoru do Hochfugenu, abychom ráno chytli první lano, které tu jede v 8:15. Stále sněží a ráno nemůžeme dospat.

Prvním lanem vzhůru a zatím mezi stromy. Za hodinku se vyjasňuje, a tak nás hory pouštějí i do vyšších partií. Zde konečně pláně a sem tam menší skalka. Rohlík v obličeji, co vám budu povídat. Odpoledne se vydáváme na druhou stranu od lanovek, kdy se sjede do údolí, které nás zase dovede zpět k lanovkách. Jedeme tu první oblouky, ale za zády se sem opět tlačí mraky. Okno v oblačnosti končí, je na čase jet o areál dál. Předpověď je nejistá, a tak to chceme poslat někam po cestě domů. Volíme Fieberbrunn. Už při příjezdu do městečka, které leží v nějakých 800mnm, nás zaráží, kolik je tu sněhu. Usínáme s tím, že ráno půjdeme na kopec až se vzbudíme. Žádné budíky. To jsme ovšem neměli dělat.

Nahoru na kopec se dostáváme okolo 10 a tady je to naprostá bomba, nasypáno. Skrz viditelnost je ale lepší se držet v okolí lesů, kde se cestou dají najít pěkně prudké zábavné pasáže. Sice cesta zpět k lanovce není zrovna nejkratší, ale stojí za to! Člověk si tak zábavně poskakuje přes pařezy, cesty a různé muldy. Občas se to i vymstí a chvíli trvá se z toho vyhrabat. K autu přijíždíme po čtvrté hodině. Zavařit a rychle spát. Ráno to nesmíme podcenit a je třeba chytit první lano, v předpovědi je dalších 20 cm sněhu. Je neděle, 6 ráno a budík rozdrnčí stolek v dodávce, křičí vstávej. Občas se mi ta šestá ranní zdá brzy, když si spíme asi tak 50m od lanovek, ale vše nám vždy trvá. Přendat věci sem a tam a zase zpět. Tentokrát si první lano nenecháváme ujet.

Nahoře sice není nic vidět a lanovku do odvrácené strany areálu zatím skrz zajištění kopce nepouštějí, ale to nám nebrání si užít ranní prašanovou snídani v blízkém okolí fungujících lanovek. V půl10 se otevírají turnikety i do námi vybrané části areálu. Chceme se držet jako včera. Jsme tu první a tak projíždím stopu. Na konci nezastavuji a posílám to rovnou z cesty do svahu. Je to boží. A to po celý den.

Štěstí je, že se ostatní bojí vymetat zákoutí svahu a tak každou jízdu nacházíme doposud neposkvrněná místa. Bavíme se do zavíračky areálu a vůbec nám nedochází, že nás čeká ještě cesta zpět domů. Z kopce jedeme totálně popraveni. Opět začíná sněžit a my usedáme za volant a v neustálém driftu se kloužeme k nám na jih.

 

Slova se snažil poskládat Jandy.

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=30829 1
Winter https://720.cz/?p=30239 https://720.cz/?p=30239#comments Tue, 30 May 2017 03:00:01 +0000 http://720.cz/?p=30239 Continue reading →]]>

Jak jinak čelit těm vedrům venku? Třeba pro Jandyho je to naprosto jesný – záběrů ze zimy má na kontě hafo a tak pro úterní zchlazení – jedna zima s náloží bílýho prachu uvnitř..

Během jarních slunných dnů jsem se díky nemoci, která mě skolila, dostal k probrání a sestříhání záběrů z uplynulé zimy. Klasicky jsme si maximálně dali gopro na hlavu a natočili svojí jízdu z helmy. Proto to není edit plný procítěných a promyšlených záběrů, nicméně se můžete podívat na triky jako rovná pláň, šikmý drop, křivý oblouk nebo rozlámané vázání. To je prostě naše zábava na sněhu! Kameru na hlavu si vzali Martin „jandy“ Janda, Vašek Studený a Karel Hlaváček. Tak zmáčni play a podívej se, jak jsme trávili letošní zimu v areálech po celém Tirolsku jako je Kaunertal, Hochfugen, Hintertux, Obergurl nebo Kappl. Dohromady to všechno poskládal Jandy.

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=30239 2
Tux https://720.cz/?p=30181 https://720.cz/?p=30181#comments Mon, 15 May 2017 03:00:03 +0000 http://720.cz/?p=30181 Continue reading →]]> Tak jo, zima je za námi a já s prvním jarním sluníčkem zjišťuju, že jsem se letos nepodělil ani s jedním výletem za sněhem. A to jich nebylo zrovna málo.  Tak to trochu napravím.

(Jadny – sorry za pozdní vydání – mělo to vyjít před týdnem.. pozn. redakce.. :) )

Kdy jindy se podělit s prašanovým trípkem do rakouských Alp než na konci dubna, že jo. Apríl si s námi letos trochu víc hraje a v Tirolsku, kam mám letos sezóní ticket, je sněhová předpověď vice než slibná. Tak nezbývá než vyrazit a doufat ve slibované desítky centimetrů. Powderday se zdá být čtvrtek, to bohužel úplně nevychází. Dodávku pakujeme až čtvrtek večer a roztáčíme kola směr Hintertux. Cesta, kterou letos jedeme ani nevím po kolikáté, uteče i tím pohodovým kilem na dálnici jako nic. Kolem půlnoci to zapícháváme na parkovišti u spodní lanovky. Pěkně mezi vyskládané karavany.

Je pátek a já se s pocitem zaspání do práce budím vlastně pod kopcem, kde ti práci s rozrytím kopce berou ostatní a to ty přece nechceš! Z auta rovnou do lanovky a hurá nahoru. Je krásně, jen v nejvyšších partiích fouká. Jak jsem již psal, tak powderday byl opravdu čtvrtek, ale viditelnost zřejmě nebyla nejlepší, protože je rozježděno hlavně blízké okolí sjezdovek. Celý den se bavíme v levé části areálu pod Gletscher busem 2, kde to posíláme víc a víc mezi skály, vždy čistou lajnou. Hladových freeriderů je v celém areálu spousty a tak je ke konci dne vše komplet rozjeté. Proto se poohlížíme, kam si zítra šlápneme na pásech a všechny možnosti probíráme v lanovce dolů. Večer upadáme do 11hodinového kóma.

Ráno se tedy balíme na výšlap. Jelikož naše výbava má k lehkému skialpovému nářadíčku daleko, tak se co nejvýše vyvážíme lanovkou. Nasazujeme pásy, sluneční brýle a dupeme vzhůru. Sníh je z počátku čerstvý, ale s přibývajícími výškovými metry začíná foukat a povrch začíná připomínat hokejové hřiště. Nemáme z toho dobrý pocit a tak se v půlce kopce rozhodujeme pro návrat zpět do areálu. Při křižování sjezdovek mě zaujímá jedna stěna, chvíli pod ní jezdíme, až se rozhoduji, že jí dám. Vede k ní hike po hřebenu, který za nějakých 40minut vylézám. Telefonem s Vaškem se ještě ujišťuju, že jsem na 120% správně. Je to pěkně prudké a o půl metru prašanu se take nedá mluvit. Opatrnými oblouky ji sjíždím. Ohlížím se, poslední kousky sněhu se ještě kutálejí z kopce a já mohu s dobrým pocitem jet dolů, na parkoviště. Stejně se pomalu blíží zavíračka areálu a oblaka, s kterými má přijít další sněžení, které by mělo přinést trochu sněhu na neděli.

Ráno se opravdu probouzíme v lehce pocukrovaném autě. Viditelnost je zatím špatná a oblaka se válejí po kopcích. Jedeme čekat nahoru do restaurace s přáním rozjasnění. Opravdu za 20minut dochází ke zlepšení viditelnosti, modrou oblohu ovšem nečekejte. Počasí zůstává pěkně proměnlivé, 2 jízdy nějak, další dvě jinak. Je asi 10cm čerstvého sněhu, který v průběhu těžkne. Bavíme se různými follow me jízdami, znovu fotíme jednu fotku, co v pátek úplně nevyšla a ve 14:00 to s brekem otáčíme směr jihočeská republika, protože prostě musíme, ale nechceme J

A jaký bude prodloužený víkend s prvním májem? No, v předpovědi je snad přes metr!

Jandy

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=30181 1
Konec zimy 2017 https://720.cz/?p=30155 https://720.cz/?p=30155#comments Tue, 09 May 2017 03:00:12 +0000 http://720.cz/?p=30155 Continue reading →]]> Blížil se prodloužený dubnový víkend a dá se říct, že vlastně i první květnový začínající datem 1. května. No a proč si ho ještě o den neprodloužit, když předpovědi lákají k jarnímu prašanu?

Oka, je pátek po práci a já nasedám do naloženého auta a přes Krumlov, kde nabírám Vaška, si to v rytmu hrozného slejváku kroutíme směr Dolní Dvořiště a dál směr Tirolsko. Hned u Kaplice si to chtě nechtě musíme proložit bahnitou erzetou mezi poli, protože opravují železniční přejezd. To nás nerozhodí a já zasekávám kotník na plynu v tempomatové poloze 110km/h, ať nás to auto na konci zimy nevysaje z posledních úspor.

Po telefonu ještě ladíme s Karlem, který jede z Plzně, kam, že to vlastně směřujeme? Kde se potkáme? Je otevřeno už jen pár středisek, zejména ledovcových. Mno. Vsázíme to na Oetztal, na středisko Obergurgl, které je v podstatě na samém konci tohoto údolí. O půlnoci parkujeme klasicky u lanovek a moc to na powderday nevypadá, led a vítr. To nás ovšem neodrazujeme a ráno sprintujeme na první lano, v půl devátý. Po schodech vzhůru, nikde nikdo a já rychle k turniketu, píp, a málem přes něj přepadám.

Jo proto tu nikdo není, oni jedou až od 9. Tak stepujeme okolo, protahujeme se a lidí pomalu přibývá. Devátá odbíjí a honem vzhůru, kde to při pohledu z lanovky vypadá víc nadějně. Předpovědi nelhaly, napadalo. Hned začínáme psát první čáry na nejbližší svahy. Nejsme však jediný a tak v průběhu dne musíme víc a víc hledat, občas si šlápnout, aby to vzápětí mohla za námi rozjet banda stopařských psů, kteří nám tak berou další jízdy. Jednu takovou zakončuje Karel trikem pana-orel na cca 50metrech. Půlku vázání ani nenacházíme, druhá úplně ko, lyže o 200m níž, zlomená patka. Nevyzpytatelný ty malý zapadaný kamínky, šumíci jedni. Jedeme k autu pro náhradní lyže a hurá prozkoumat i další části areálu, protože se vesměs celý den držíme v okolí jedné lanovky. Vše v dosahu je už úplně rozježděno. Proto se vydáváme do jednoho údolí, které jsme si vyhlídli z lanovky. Jsou tři odpoledne, užíváme klidu a jarního měkkého sněhu, který občas dokáže potrestat. Přijíždíme až úplně dolů, na silnici, kde nás během 5minut nabírá skibus a my jsme v krásných půl5 na parkovišti u aut. Dlouhý a výživný den, co dál? Já s Vaškem se rozhodujeme pro přesun na  Kaunertal, kde to jistí dlouhý hravý snowpark.  Kája si jede po svých a tak nám nezbývá než si dát si high five.

Během hodiny a půl si to už kroutíme serpentýnami na horní parkoviště na Kaunoš, tuším do 2700mnm. Je vidět, že je prodloužený, hezký víkend. Všude samej bydlík a tak je v neděli ledovec dost přecpaný. I přesto užíváme hezkého počasí a jezdíme, co to jde, sjezdovka, mimo ni a i na snowpark se dostane. Večer to u nás parkuje Dušan s Peťou a jejich bussan.cz dodávec. Pondělní ráno je třeba si trochu přivstat, protože odpoledne se má zatahovat a připadnout pár desítek centimetrů. To se také stává a vše kolem poledne začíná splývat dohromady a začíná sněžit. Na další den, úterý, hlásí jasno. Takže dáváme tak trochu rest day v restauraci a jejím okolí, přijde mi to bezpečnější než se snažit lyžovat. V 17:00 nás z budovy vyhazují a my se přesouváme do dodávky, uvařit večeři, předat si spoustu mouder a spát. Venku sněží a mrzne jak v lednu, na parkáči před spaním dobrých 20cm. V hlavě se rodí super myšlenka a nařizujeme si s Vaškem budík na 4:56 ráno. Zabrat a tůt tůt tůt je zase den. Zima, rampouchy, všude. Vaříme a balíme vše potřebné, pásy na skialpy jen tak pod bundu. Protože v 6 sjíždíme pár desítek výškových metrů ke spodní stanici kotvy, kde je hned nalepujeme a už si to prošlapuju tak 30cm toho nejlehčího sněhu. Je mínus 12. Já jsem se dobře vyspal a prošlapávám těch potřebných 350 výškových do cílového sedla bez přestávky, za slabou hodinku jsme tam. Zatím je zataženo a svítání nemá takové kouzlo, jaké jsme očekávali.

No nic, není moc času se kochat. Čeká nás 1100 výškových metrů sjezdu na druhou stranu než je areál a musíme chytit skibus v půl10. Já mám malinko obavu, že dole nebude už tolik sněhu, aby šlo jet vše na lyžích. Je 7:15, my můžeme vyrazit. Už pomalu chodí jasná okna a sjezd je naprosto boží, možná jeden z nej v sezóně, ten lehoučký sníh!! A co teprve dole, u potoka, těch kamenů…ano je třeba se probrat z euforie. Posledních 1,5km, které vedou k silnici údolím potoka je téměř bez sněhu. Dáváme lyže na batoh a opatrným krokem jdeme přes kameny a kamínky, po stopách zvířat, přes brody, občas po pás ve sněhu směr silnice a skibus. Hodinky ukazují 9:20. Jsme na zastávce. Máme ještě čas na snídani, já ale zkouším stopovat a samozřejmě se to daří. Anglický pár nás vyváží zpět do areálu. Je třeba jít rozorávat okolí sjezdovek, které stále nabízí spoustu neprojetých míst. Odpoledne klasicky začíná sníh pod sílou slunečních paprsků těžknout. Jsou dvě hodiny a my moc dobře víme, že to je domů 7hodin klidné jízdy, a proto tímto pro mě luxusním dnem prohlašuji letošní zimu za ukončenou. 2.kvěna 2017  J 

 

Jandy

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=30155 2
Jak jsem nebyl ve Francii… https://720.cz/?p=28627 https://720.cz/?p=28627#comments Tue, 26 Apr 2016 03:00:41 +0000 http://720.cz/?p=28627 Continue reading →]]> …a vše slyšel jen z vyprávění o tom, jak se jako každý rok, se i letos chystal velkozájezd do střediska Vars..

Celou tuhle akci jménem Zevl a FRski,  má již pátým rokem na krku kamarád Dušan Balla alá pan Bussan.cz. Tak si spolu sedíme na lanovce, možná ve Flachauwinklu, možná na Kaprunu, už nevím. Padá každoroční otázka „Jandy pojedeš v dubnu do Francie?“.

Dušane znáš to, mam koupenou sezónku do Salzburska, chci lítat tady, taky z kopce dolu. Oka, ani last minute bys nebral? Bral, ale on žádnej nebyl. Třikrát se přeobjednává autobus a nakonec se jede největším možným dvoupatrákem.

V noci odjezdu se ze všech stávají přebornící tetrisu a do busu se naskládá vše, včetně několika sudů piva, kdyby náhodou objednaná předpověď nevyšla.

Před odjezdem to totiž skrz předpověď vypadá spíš na wakeboardovej zájezd. To se prý nakonec nevyplňuje, nicméně pomeranč se z oblohy občas schoval. To ovšem nikoho neodrazovalo od každodenního progressu ve snowparku, který začínal ranní hromadnou rozcvičkou a sem tam byl spestřen grilovačkou či něčím jiným, co mi bylo utajeno nebo si to z páteční afterparty na Kladně nepamatuju. Tu jsem si nemohl nechat ujít, abych pořádně jako každý rok věděl, oč jsem přišel….

 

Jandy

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=28627 0
NEIN!! https://720.cz/?p=28344 https://720.cz/?p=28344#comments Mon, 22 Feb 2016 04:00:19 +0000 http://720.cz/?p=28344 Continue reading →]]> Stejně jako Andy si chodí skialp na Ještěd, tak já sem tam dojedu na Monínec, člověk potká lidi, slovo dá slovo a náhle je pátek, po práci. Já nastupuju do auta, kterým mě vyzvedává Lukáš, Marta a Jirka…

Původní skialpový plán vydat se na Großer Priel padá. Kluci ve čtvrtek volali na tamní chatu a zjišťovali podmínky. Skrz silný vítr túry nedoporučují. Nicméně je náhradní plán a tak se vydáváme na Kasberg. Ten se nachází kousek za Lincem, a proto jsme pod kopcem už v 7 večer. Na kopci se nachází chata, kde je možnost přespat ve Winterraumu, takže k jídlu, oblečení, lavinovce přibalujeme ještě spacáky. Padesátilitrovej batoh se pěkně zaplnil. Blíží se osmá večerní, zbývá jen nalepit pásy, zapnout čelovku a dohrabat se ke sněhu. Při pohledu na oblohu není co dodat, úplné jasno. Jirka s Lukášem tu již několikrát byli, tak se necháváme vést. Kus sjezdovkou a lehkým traverzem se dostáváme na boční cestu, která se klikatí vzhůru.

Občas se sejde do lesa ve stylu je to dál a o to horší cesta, ale samozřejmě je to zkratka. Po cca hodině míjíme hotel a dostáváme se zpátky na sjezdovky. Lesy už jsou řidší a odbočky do nich jako z pohádky. Z první nižší půlky areálu do druhé jezdí gondola a my jsme právě pod ní. Jsou tu skály, které lemují sjezdovku, po které teď musíme, ale po chvíli se zase odbočuje do lesa. V jednom místě se musím vycvaknout z lyží, protože se v jednom místě nějak nedokážu vytočit. Nevím, zda je to obrovskými prašanovkami nebo stylem. Za pár minut nás po sjezdovce míjejí rolby a my se dostáváme do poslední nejzajímavější části. Jde se v podstatě po hřebenu, kde pofukuje a místy se stoupá dost zprudka. Chce to hodně držet rukama, alespoň já tak jdu. Na konci této části si dopřáváme lehký odpočinek, abychom ve chvilce pár tvrdě vybojovaných metrů ztratili sjezdem zpět na sjezdovku, kde se nad hangem nachází cílová chata. U té jsme někdy po jedenácté. Bereme za kliku očekáváného winterraumu. Zavřeno.

Naštěstí se svítí, tak klepeme na okno. Vychází chlapík, Jirka se ujímá slova, my už myšlenkami uvnitř vaříme. To nám ovšem chlápek hodně rychle vysvětluje, že prostě uvnitř NEIN. Že tam spát nebudeme, ani za peníze, prostě ne. Říká něco ve stylu, že dohoda s Alpenverein byla uzavřená před 30 lety a teď už se na to nehraje. Debata se dost stupňuje, ale stejně prohráváme. V půl 12 v noci, v horách, se spacákem. Obcházíme chatu, že někde v závětří zabivakujeme. Já říkám, že jestli spát někde tady, tak v lese, trochu „ve stylu“. Znovu do lyží a jde se hledat místo, nějaká převějka, kde se půjde zahrabat. Sněhu je málo, ale přeci nacházíme. Lukáš s Jirkou tasí lopaty, já beru pilku a jdu ořezávat větve, ať máme alespoň nějakou izolační vrstvu. Marta rozjíždí kuchyň, aby bylo něco teplého do žaludku. Ešus několikrát koluje a prázdný padá do sněhu, připraven na ranní čaj. Probíráme batohy, co půjde ještě do spacáku, pod spacák atd. Já si jako jediný vkládám do spacáku i vnitřní botičky. A konečně se projevuje výhoda XXXXL hadrů a bunda pod spacákem je lepší jak karimatka  Tři hodinky spím bez procitnutí, až mě ve 4 budí lehká zima, trochu s ní bojuju, nebo je to poletující sníh co mi padá do obličeje. Kdo ví.

Řekl bych, že tak v půl 5 opět zabírám a spím až do rána. Ranní pohled na oblohu už není takový jako v noci, je zataženo a stále poletuje sníh. Dobrou hodinu povídáme a samozřejmě se nám z teplých spacáků nechce. Nedaleko je vidět sněžné dělo a na druhé straně krájí oblouky první lyžaři. Ano, zakempili jsme to mezi sjezdovkami. Po jednom se soukáme ze spacáků. Každý hází kus žvance do placu a máme obložené stoly, či spíš sněhy. U vykopané stěny ještě zkoumáme sněhový profil a pokračujeme do původního ubytka, kde kupodivu chlapík vítá lyžaře s otevřenou náručí. Sedáme si na bar, ohříváme se a na dotaz zda si něco dáme, odpovídáme ne. Chvilku se díváme, jak na nás házejí kyselé ksichty a radši se klidíme ven, zpátky do lyží. Čeká nás 250 výškových metrů na vrchol Kasberg.

Skialpinistů je všude mnoho a tak naskakujeme ze sjezdovky do stopy a pěkně v traverzu a po hřebenu si to šlapeme k vrcholu. Počasí nám vcelku přeje, i když předpověď slibovala jasno. Kousek pod vrcholem se Lukáš nechává zahrabat a cvičíme s pípákem a sondou. Rozehříváme sníh na vodu a občerstvujeme se. Na vrcholu pěkně fouká, tak to dost bodne. U vrcholového kříže si dáváme skupinové foto, zacvakáváme patky, sundaváme pásy a sjíždíme větší kus tudy, kudy jsme přišli. Ale jakmile zbystříme lajnu přímo dolů, využíváme toho a sjíždíme k lanovce, odkud vzápětí musíme vybruslit kus modré sjezdovky a od ní směřujeme zpět na parkoviště. Věci skládáme zpět do kufru a další zastávkou bazén v Třeboni….

 

Jandy

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=28344 5
The black side of the sun https://720.cz/?p=28180 https://720.cz/?p=28180#comments Fri, 22 Jan 2016 04:00:57 +0000 http://720.cz/?p=28180 Continue reading →]]> Cesta za poslední rok a půl byla hodně klikatá, až mě to zase zavedlo zpátky do JČR a odsud je to už kousek do Rakouska, do hor, na lyže. Nezbývalo tedy nic jiného než si po roční pauze koupit sezónku.

Skiamade bylo, Tirolka byla, a tak jsme si řekli, že Salzburg super ski nebylo. Tak už v listopadu solíme pořádnou porci éček, abychom mohli tu zimu držet pod plnym. Jenže počasí si řeklo něco jiného a celý listopad a prosinec ne a ne nadělit nějakou tu vločku. Samozřejmě proběhly betonové ledovce, uměle vysněžené sjezdovky, dny naskakovaly, ale takové nijaké. Až jsme se přehoupli do roku 2016 a v tom předpověď na wepowder hlásí Nord Stau. Konečně se to nevysype jen ve Francii a Švajcu. Volba padá na Fieberbrunn, stačí už jen odkroutit páteční šichtu, předělat kombíka na campervan a v pátek večer vyrazit.

Cestou se nám ukazuje pořádná porce sněhu, kdy to je pěkný freeride už na dálnici. Na hranicích s Německem nás kontrolují, zda máme káru pořádně v punku a rychle pryč z dálnice hezky pěkně do horských průsmyků. Tady sněhu rapidně přibývá a za stálého chumelení se dvaceticentimetry brodíme ve 2 ráno až na parkoviště k lanovkám areálu. Vždy se pěkně usíná ve vyhřátém autě, abys skoro ani nezabral a už ti drnčel budík, že chceš být první na svahu.

U lanovek se to hemží podobně smýšlejícími lidmi prahnoucími po vločkách, které ti ozdobí ten rohlík na ústech. V areálu jsem byl před pár lety a tak malinko vím kam jet. Nicméně chceme objevovat další pro nás neznámé terény. Jenže ono sněží a sněží a není vidět na 100m. Tak se první den držíme spíš kolem sjezdovek. Dá se najít plno čistých lajn. Jedeme se podívat i do Saalbachu, se kterým je Fieberbrunn od letoška propojen. Všude je něco, jen to tam poslat. Ale přeci jen to první větší sypanec letošní zimy a když člověk zabere do oblouku, tak jde na hlínu, kameny, trávu. Musíš dobře vybírat. I tak jsou lyže bohatší o pár záseků a my řádně unaveni a promočeni ve čtyři odpoledne sjíždíme na ubytko, čti do auta.

Následuje klasické flákání po různých sportech, prodejnách, abys aspoň trochu uschl. Vezmeš za každou kliku v doufání, že tam je třeba teplá místnost, lyžárna ba dokonce sprcha. Hlad nás nažene zpět do auta něco ukuchtit. Dlouho jsem se nezmínil, že pořád sype. Než něco uvaříme, tak auto asi 10x přeskládáme sem a tam, jakmile otevřeš dveře, okamžitě máš 3cm uvnitř ve věcech, na matraci, na spacáku. Spánkový deficit z předešlé noci se začíná projevovat, tak nastavuju budík a ten ukazuje pohádkových 11hodin spánku. Ranní probuzení a otevření dveří ukazuje, že zase napadalo a ne málo.

Chytáme první gondolu a valíme na druhou stranu areálu, kde to včera skrz sníh bylo nejlepší. Tam obsluha lanovky dává stopku. Je třeba zajistit svahy, než tam pustí bandu hladových vlčáků. Tady je čas na to vyndat gopro a udělat povinnou fotku pro reportík. Máchání hůlkou před obličejem okolo sjezdovek a snad alespoň jedna bude dobrá. Po třech jízdách konečně pouští druhou stranu a tak letíme lajny s předešlého dne, vše čisté a jsme tam první. Sluníčko začíná bojovat a ukazuje i další části areálu, neleníme a zkoumáme, co se dá.

Lítáme, na selfíčka není čas, rozklepaný feták potřebuje svojí lajnu pudru. Po celý den si vystačíme se dvěma lanovkama a jedním kopcem. Traverz po cestě a jen si vybíráš, kde to pustíš dolů, abys dal pěkně prudké zasypané pastviny, na lehce placatější část, kde se ale bavíš skákáním přes cesty a různé bobíky a dojíždíš do posledního padáku, kde si to nejvíc užiješ a sjedeš na cestu k potoku a směr k lanovce. Stopku ti vystaví až fyzička a vidina zasypané cesty směr ČR. Loučíš se s kopcem unavenými oblouky, které směřuješ na modrou sjezdovku, kde zapínáš autopilota a „šusem“ sjíždíš k autu. To bylo mé první ježdění v prašanu po roce pauzy a ano, to mi chybělo. A konečně napadl pěkný základ a bude snad přisypávat….

 

Jandy

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=28180 4
Tasmania https://720.cz/?p=26367 https://720.cz/?p=26367#comments Mon, 23 Mar 2015 04:00:23 +0000 http://720.cz/?p=26367 Continue reading →]]> V mém posledním reportu jsem zmínil, že další cílovou destinací bude Tasmánie a zde je můj článek.

 

 

Je poslední sobota v únoru, v Alpách probíhá snad patnáctý powderalert, ale já si balím poslední serepetičky a budím kámoše z Gold Coastu Štěpána a Martina po hodině spánku a náročné noci v Sydney, kteří se k nám přidávají na společný let do Launcestnu. Launceston je druhým největším městem v Tasmánii ležící na severu ostrova, kde je před námi čtyřdenní pouť za poznáním ostrova ve vypůjčeném autě. Klasicky volíme nejlevnější variantu a na letišti dostáváme Hyundai i20 o velikosti nákupní tašky.
Let proběhl klidně, všichni jsme usnuli ještě před odlepením od země a probudili se až drcnutím při přistání. Kamarádi, kteří zde už byli, nás varovali nízkými teplotami a tak jsme byli mile překvapeni, že je venku na kraťasy.
Je hodina před polednem a my po nákupu jídla na dva dny v narvaném autě vyrážíme směr Cradle Mountain na první kratší túru. Cesta vede krásnou krajinou, která se každých 10km mění k nepoznání. Cca po 2 hod. uhýbáme na vedlejší cestu, která se začíná klikatět a klukům ze severu není zrovna do zpěvu, tak dáváme cestou pár zastávek na vyhlídkách, kterých je tady nespočet na každém kilometru. Pomalu, ale jistě směřujeme k infocentru a hlavnímu parkovišti, kde za 60 dolarů kupujeme vstup do národních parků na celém ostrově s platností na dva měsíce, což se nám náramně hodí…. Pokud zapomenete, tak vám to správce jistě rád připomene lístečkem za stěračem, což se nám již v Austrálii několikrát stalo.


Předpověď počasí tentokrát vyšla a kraťasy střídají bundy a pláštěnky. Po vystoupání první stovky výškových metrů začíná liják. Vidina čtyř dnů v mokrých hadrech zapařených v autě nás donutila otočit směr a vrátit se k autu. Cestou nám chlápek vracející se z vrcholu říká, že nahoře sněží. Teď už vím, jak se Čárys cítí, když přijede od oceánu zpět do zimy v Čechách. Neváháme a skáčeme do auta, protože náš harmonogram je nabitý a cestovaní je zde malinko pomalejší, než jsme čekali. Naše nákupní taška s automatikou se v kopcích trochu trápí a řadí trochu nepochopitelně, ale buďme rádi, že nás veze. Všude hopsají klokani, a když už se dostanou mezi ploty na silnici, nemají moc šancí. Celkově je tu hodně sražených zvířat na silnicích… Ještě večer se dostáváme na místo další plánované túry. Přijíždíme po zavření check-inu v kempu a tak spíme pod bbq přístřeškem, kde je krb s připraveným dřevem, který nám poskytne teplo po celou noc, kdy teplota klesá pod 8 stupňů. Probíhá debata o tom, kdo kde bude spát, protože nikdo nechce, aby na něj vlezl pavoučí kamarád či přerostlá zmije. Naštěstí pivka fungují dobře a všichni upadají do spacáků. Ještě za tmy se probouzíme a balíme, než začnou přicházet první lidé. Vyrážíme kolem jezera s tím, že nastoupáme nějaké metry a otevřou se výhledy na hory. Z výletu, který měl mít 6km a 2hod cesty se nám nakonec vyklubal 7 hod. pochod a 18km v úrovni jezera. Díky tomu jsme došli na konec jezera o něco později (asi 5 hod.) a rozhodli se, že se zpět svezeme lodí.


Dalším cílem je hlavní město Hobart, které je ještě vzdáleno 3hod jízdy. Není to přece daleko, tak necháváme týmově řídit Pavla a my otvíráme pivka. Nálada stoupá a pivka ubývají, tak se ženeme, ne proto, abychom za dne našli místo na spaní, ale aby nám nezavřeli BWS (místní obchod s alkoholem). Doslova to stíháme za pět celá a všichni spokojeni doplňujeme zásoby. Hned za městem se tyčí 1200m. n. m. Mt. Wellington, na které budeme trávit další noc. Zde je možné vidět polární záři a její předpověď je více než slibná, bohužel zase ta oblačnost. Teploměr ukazuje +1 stupeň a vítr taky dost buší. Nacházíme zde kamennou boudu s krbem, kterou si někdo spletl s TOiTOi. Nezbývá než z auta vyházet věci a jet sbírat dřevo, kterého je všude požehnaně, protože se sbírat nesmí. Přivezli jsme 3 kufry v naší i20 a doufáme, že to bude dost na celou noc. Je zapotřebí vstávat a přikládat, nejteplejší spacák má extrém plus 10 stupňů.


Před mlhou a davy japonských turistů sjíždíme ze zimy do města, kde už je krásných 16c .Procházíme přístav a chvilku brouzdáme klidným centrem. Odpoledne se přesouváme na JV poloostrov, abychom viděli Shipstern bluff, kde, jak mi kluci vysvětlují, chodí jedny z největších vln pro surfaře. Místo nemůžeme pořádně najít, možná proto, že jsou hlášeny vlny jen mezi 7-9Ft a spot nefunguje. Každopádně je tu krásné pobřeží a nikde ani živáčka. Den se chýlí ke konci a my se přesouváme do Wineglass bay, kde chceme strávit nějaký čas na pláži, samozřejmě, že je zima a tak to balíme a pomalu se začneme přesouvat zpátky k letišti přes hory, kde navštěvujeme lyžařský areál Bon Lomond, který v tomto ročním období okupují akorát tak klokani.


Po příjezdu na letiště vracíme auto, rozbalujeme poslední zásoby s tím, že máme spoustu času na poslední pivka a sváču. Naštěstí někdo hledal svojí letenku a zjistili jsme, že letíme o hodinu dřív, než jsme si mysleli. Tím se s námi Tasmania rozloučila a zpět do Sydney a prosluněného Gold Coastu.
Tasmania je krásná málo obydlená krajina, kde nemusíte potkat auto za 4 hodiny jízdy. Jen nevím, co bychom dělali, uprostřed ničeho bez signálu a urvaný nápravy.
- Cca 1350Km za 4dny, polovina po nezpevněných cestách, které vám hned na letišti zakazují používat, ale co má člověk dělat když tam, kam chcete jiné nevedou….
- Klokani- 0
Jandy/Štěpán

 

..a ještě větší fotogalerie než výběr níže je zde: http://turkey87.rajce.idnes.cz/Tasmanie_28.2.2015/

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=26367 2
Snowy mountains https://720.cz/?p=25969 https://720.cz/?p=25969#comments Wed, 11 Feb 2015 04:00:50 +0000 http://720.cz/?p=25969 Continue reading →]]> Už je to pár týdnů, co jsem psal, že jsem na pár měsíců odjel do Austrálie. Jeden kamarád má auto a tak nezbývá než ho využít k občasným výletům. Ono jich tedy proběhlo několik, ale jedním z těch zajímavějších byla cesta na nejvyšší horu Austrálie Mount Kosciuszko. A ta se tyčí do výšky 2228 metrů nad mořem..


Je sobota ráno 9.30, já přicházím z noční, balím poslední věci do batohu a už na mě Pavel troubí před barákem a křičí, že je čas odjezdu. Čeká nás 500km cesta. Tachometr natáčí přibližně polovic kilometrů a my vjíždíme do hlavního města Austrálie Canberry. Je přibližně v polovině naší cesty a tak zastavujeme u parlamentu a v přilehlém parku grilujeme oběd. Čas nás ale tlačí, protože potřebujeme být druhý den zase zpět v Sydney. Cesta se pomalu z dálnice mění v horské silnice plné zatáček a je sranda všude vidět obchody typu Ski hire, Apress ski a tak. A posledních několik kilometrů musíme zpomalit, jelikož jsou všude kolem silnice klokani a nechceme ho mít v chladiči, protože na autě nemáme typický klokanobijec (bullbar).


Přijíždíme na parkoviště a slunce právě zapadá, rychle chceme popojít a spát někde ve stanu v přírodě. Máme vybraný cca 20km okruh. Opět mě Austrálii dostává, trek začíná chodníkem se zámkovou dlažbou, po které dojdete k cca 20m široké řece, kde ovšem není most. Vypadá to, že by to šlo přeskákat po kamenech, to se nám ovšem nechce riskovat, takže jdou boty dolů a pěkně brodíme. Myslím, že to byl dobrý krok, místy je proud dost prudký. Tma zahalila údolí kompletně a my již jdeme s čelovkama a pokukujeme po místě pro stany. Nacházíme úkryt za velkým balvanem s měkkou trávou. Stavíme stany a mezitím se zvedá vítr, chvíli povídáme a jdeme spát. Spánek ovšem netrvá dlouho, když nás v půl5 budí neskutečná bouřka, stany se prohýbají a já se modlím ať můj čínský za pár dolarů přežije. Jsme nuceni posunout náš odchod, protože moje výbava…no radši se nebudu rozepisovat. Když nás ráno vidí skupinka zřejmě ostřílených horalů, tak doporučujou jít zpět. Samozřejmě pokračujeme dál v pořádném větru a mlze. Naštěstí neprší a počasí se v průběhu dopoledne vybírá. Otevírají se krásy Sněžných hor.

Člověk by neřekl, že je to Austrálie. Cestu jdeme trochu svižněji, terén není moc obtížný.
Pomalu se blížíme k vrcholu a musím tedy říct, že v okolí jsou hezčí vrcholy, ale bohužel nejsou nejvyšší a tak přicházíme na takovej placatej kopeček, kde je již mrak turistů, co přišly nejkratší cestou. Je lehce před polednem a v otevřené krajině vidíme naše parkoviště. Ještě nás pár kilometrů čeká. Výhledy jsou ovšem překrásné a po dočerpání energie zvedáme kotvy a vyrážíme směr parkoviště. U auta nás čeká obálka, kterou nám správci připomněli, že jsme nezaplatili příslušný poplatek pro vstup do údolí. Tento malý restík napravujeme a nastavujeme tempomat pro svižnější jízdu směr naše velkoměsto. V 7 večer jsme zpět v našich domovech.
Tak to byl jeden z našich rychlých výletů. 1000km autem, 20km pěšky, jedno město a 33hodin našeho života.
A za 3 týdny mě čeká Tasmánie. Já do těch hor prostě potřebuju, to jsem tu zjistil.
Jandy

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=25969 4
Austrálie https://720.cz/?p=25404 https://720.cz/?p=25404#comments Wed, 26 Nov 2014 04:00:25 +0000 http://720.cz/?p=25404 Continue reading →]]> Na jaře jsem končil vysokou školu v Plzni a nevěděl moc co dál. Řeknu to na rovinu, pracovat se mi nechtělo a pokračovat na doktorát taky moc ne. Mojí třetí možností bylo vypadnout do zahraničí..

 

 

Jelikož má angličtina byla a asi pořád je na bodu mrazu, chtěl jsem do anglicky mluvící země, tím se moje volba podstatně zúžila. Samozřejmě jakožto vášnivý lyžař jsem chtěl Kanadu, working holiday víza. Ty jsem díky zkoušce prošvihl, kapacita byla pryč tuším za půl hodiny. No nic, jedeme dál, zkoumám další možnosti. Volba padá na Austrálii, kdysi jsem na střední škole řekl, že bych chtěl do Sydney (i když vůbec nevím proč), tak proč to nezkusit teď, po škole. Něco jsem si o tom přečetl a zjistil, že to nebude levné.

No nic, ke studentskému vízu máš pracovní povolení, tak to snad půjde. Každý kdo sem chce na dýl, musí vesměs jet na studenský víza. Chci jazyk, tak volím jazykovku a dál se uvidí. Vše zařízeno, léto trávím ještě na poli bojem o zrno v kombajnu. Přes měsíc na Slovensku, pak doma. Uteče to jako voda a já dávám poslední kalbu s kamarády, víza mám na 11 měsíců. Poprvé letím letadlem, tak se hned zničím přeletem na druhou stranu Světa. Mám dlouhý přestup v Singapuru, tak to využívám k prohlídce města.

Už jen 8 hodin do Sydney. První 3 týdny se tu plácám, chodím do školy, hledám práci, ubytko. Zatím spím, u koho jen to jde (díky lidi), spaní v obýváku a podobně.  Ze začátku mi tu je zima, přišlo jaro. Zažívám pořádnou bouřku, vítr přes 100 km/h a 150mm srážek za večer a vlny jak baráky. Po cca měsíci začínám pomalu normálně žít, pár dní v týdnu pracuju, chodím do školy, našel jsem bydlení kousek od pláže. Takže konečně se mohou začít plánovat výlety a začít užívat možností co tohle město nabízí. Učím se mít rád vodu a snad začnu surfovat nebo se o to alespoň pokusím. Zatím je největší zábava jezdit po městě na skůtru, když si ho můžu půjčit od spolubydlících. Kupuju silniční kolo a longboard pro snažší dopravu, je tu pro mě všude daleko.

Ve městě je mnoho pláží, na kterých je to jedno velké barbecue. Ale přeci jen městský život není můj šálek čaje a každý víkend začíná být stejný a tak nezbývá než začít opouštět hranice města o čem bych chtěl do budoucna občas napsat. Pocity tu z toho mám zatím smíšené především, když čtu, jak všude sněží a já si tu na sníh chvilku počkám. Takže v zimě ode mě nečekejte žádný lyžování, snad jen občas napíšu o nějakém výletě po této prohřáté zemi.

Když změna, tak pořádná…

 

Jandy

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=25404 4
Jandyho Norsko na videu https://720.cz/?p=23605 https://720.cz/?p=23605#comments Mon, 12 May 2014 03:00:12 +0000 http://720.cz/?p=23605 Continue reading →]]> Po lehké odmlce tu máme pro Vás něco hýbacích obrázků z Jandyho tripu v Norsku. Moc slov dále netřeba protože..

 

..po tom, co Jandy sepsal několik parádních reportů, ze stanu, z chaty, o fjordu a o kitu, je zde pouze doplnění onoho v podobě videa. Tak se pohodlně usadtě a klik na play…

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=23605 4
Skok https://720.cz/?p=23510 https://720.cz/?p=23510#comments Fri, 25 Apr 2014 03:00:21 +0000 http://720.cz/?p=23510 Continue reading →]]> Já se tady k tomu nebudu dlouze rozepisovat, protože o skákání z mostu na laně tady toho bylo mnoho, salta, šipky, někteří dokonce jen za ruku bez jištění a mnohem, mnohem víc.

 

Já jsem ale taky musel, musel jsem to zkusit na vlastní kůži s vlastníma cajkama. Takže nedělního rána o velikonocích volám s Cyrilem, že bych šel vymýšlet nějaké blbosti, co třeba skočit z mostu? No jasně, jsem pro všechno, sežeň lidi a vyzjisti víc, odpoledne jedeme. Zvedám telefon, volám Andymu, od kterého dostávám instrukce. Přeci jen kluci tam párkrát byli. Jandy, ale chci článek a vídeo, jo? Jasně vše bude, když přežijeme. Sedáme teda 4 kumpáni do felicie, bereme všechny věci, co máme a radši si ještě nějakou smyci půjčíme, radši to nepodcenit. Dorážíme na místo, vcelku zima, vypadá to i na déšť. Nevadí, Cyril vzal neoprén, čekáme vodu ledovou. Když všichni vidí jaká to je vejška, tak dvá měknou. Stejně to natahujeme, zdvojujeme, zkoušíme batohem a nakonec si skáčeme já i Cyril, každej dvakrát. Druhý pilíř skoro lízáme zadkama. Slaňujeme vždy do vody, která je fakt studená. Chvilku i kape, ale velká bouřka nás obchází. To je vše co bych k tomu řekl, snad jen, bál jsem se, bál jsem se dost. Proto všem co skočili jinak než po nohách respekt, ale my si na ten pocit taky zvykneme.

 

Jandy

 

 

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=23510 6
Jandyho Norsko – kite https://720.cz/?p=23100 https://720.cz/?p=23100#comments Fri, 21 Mar 2014 04:00:19 +0000 http://720.cz/?p=23100 Continue reading →]]> Ještě v noci přejíždíme o pořádný kus směrem k cílovým spotům, ale stále jsme u fjordu a za mohutného deště přespáváme u městečka Eidfjord. Zde navštěvujeme turistické infocentrum, abychom zjistili co je k vidění cestou.

..a Jandyho norský týden ukončíme kitováním. Tak zaklikněte prstem dovnitř..

 

 

Jsme nasměřováni k vodopádům Vorings fossen. Nezbývá než se nalodit do dodávky a vydat se směr kitové spoty Hardangerviddy, prý jedny z nej v Evropě a možná na světě pro snowkiting. Cestou se zastavujeme u zmíněných vodopádů, cesta prošlapaná sněhem, občas se člověk propadne, ale jde se dál. U vodopádů velký zapadaný hotel a při pohledu shora na vodopády žádná sláva, přeci jen poprchá, chybí zelená na rozsvícení údolí a vody také moc neteče. Dlouho se nezdržujeme a vracíme se zpět na silnici. S přibývajícími výškovými metry sněhu opět přibývá, sněží a neskutečně fouká. Cestou obrovské závěje a není vidět na 20 metrů před auto. Konečně vidíme draky, zastavujeme a vaříme něco k snědku. Náhle to všichni začnou balit, a jelikož jsou tu vidět i česká auta, tak dostáváme info, že silnici zavírají. Pokud tu nechcete být pár dní zafoukaní, tak to jídlo urychlete a pojeďte dolů. Pěkně dojídáme a opět startujeme kočár a sjíždíme dolů, kde nám otevírají zavřenou závoru a my projíždíme do Haugastøl. Rozhodujeme se, že sjedeme až do města Geilo, kde zkusíme najít wifi a zjistit počasí na další dny. Foukat má pořád, ale mohlo by se vyjasňovat. No uvidíme ráno. Dodávka se kolébá jako dětský kočárek a po dni nic nedělání usínáme.

Ráno rychlá snídaně a startujeme směr včerejší spoty. Závora je ovšem zavřená a my zjišťujeme, jak to tady chodí. Prostě zavřou a na otázku, kdy to bude průjezdné, dostáváme odpověď, že možná zítra, možná pozítří, možná za týden, kdo ví. Občas se prý jezdí v konvojích, prostě první jede pluh a za ním auta, přičemž takový konvoj jede třeba jednou za 4 hodiny, vše záleží na počasí. My netruchlíme a jedeme volně po silnici, a když vidíme kity v obci Ustaoset, tak zastavujeme a jdeme to prubnout. Fouká pořádně a my na to máme velké draky 9 a 11m, kdy jeden slovák vzlítává s jedenáckou, která ho nechává řádně proletět vzduchem a poté ho vysílá tvrdě k zemi. Dušan, že zkusíme 9m, to se mu daří a jezdí na malém plácku, kde je ještě zdejší kitový kemp. Ovšem po chvíli je nám řečeno, že cca 15minut pěšky za horizontem se rozkládá velké jezero, kde se dá slušně pojezdit.

Jdeme se tedy naobědvat, s tím, že vítr malinko slábne. Na jezeře vyndáváme i jedenácku a jezdíme, co to dá. Se stmíváním dorážíme k autu. Na stejném místě i přespíme. Ráno přijíždí Vítek, který měl divokou noc a najel mnoho kilometrů za námi, protože cesty v horách jsou pozavírané. Tentokrát fouká tak silně, že na jezero nemůžeme ani dojít. A když vidíme, jak to tahá lidi s 5m draky, otáčíme to do auta na obídek a lehký odpolední dýchánek. Vítek se Silvou jdou na běžkách a skialpech na procházku po zdejším okolí. My to jdeme ještě jednou prubnout. Vítr je o něco slabší, ale pořád silný. Draka ovšem foukáme a budeme jezdit ve dvou. Dokonce i dva s ním máme co dělat a po prostřídání dvojiček to po půl hodině balíme. Přejíždíme opět do Geila na internet a na jedno pěkné místečko nad město, kde děláme oheň. Následující den je náš poslední, kdy můžeme něco dělat. Volíme směr domů, přičemž za cca 30km by měla být další lokalita. Při jejím hledání odbočujeme na totálně ledovou cestu a já konečně chápu, proč mají všichni hřebíkové pneumatiky. Sedám k Vítkovi do 4×4 subaru justy a pěkně ho honíme od mantinelu k mantinelu, plyn nicméně neubíráme. Dost blbnutí a zpět na hlavní, po chvíli vidíme obrovské pláně a jezera. Fouká a tak nezbývá nic jiného, než jít pořádně polítat.

Povrch je ovšem jeden led, a když jí držíš plnou a náhodou si sáhneš na zem rukou, tak to pěkně seká. Občas přijde silný poryv a Peťa i Vítek každý jednou draka odpalují. Sylva z toho všeho šla radši běhat. Po několika hodinách jsem tak unavenej, že nevim, co mě bolí víc, jestli nohy, břišáky nebo ruce. Balíme to, dáváme si high five s Víťou. Cestou se osprchovat a začíná noční přiblížení ke Švédsku, přespáváme na norsko-švédských hranicích, abychom neměli druhý den hoňky a s klidem stihli trajekt. Cestou Švédskem dáváme čistě jarní piknik na odpočívadle a kolem půl5 odpolední jsem v přístavu. Je to akorát na udělání večeře a nalodění na trajekt, jedoucí v 17:45. Do Prahy přijíždíme v 5 ráno, kdy já jdu na vlak do Tábora. Den začíná nasranou prodavačkou jízdenek. Tak se pěkně v půl6 ráno zamykám v kupíčku, abych dospal noční řízení do Prahy. Domu se dostávám v krásných půl8 a nezbývá než hodit věci do pračky, obléci rifle, tričko, mikinu, vzít gril a v 9 vyrazit užít si jarní poježdění na Monínci.

 

Přeci jen jsme toho z kopce úplně mnoho nenajezdili, počasí nepřálo, i když mohlo být hůře. Ale viděli a zažili jsme to, co jsme chtěli. Takže to byla naprostá pecka, která v kompletu nevyšla ani na moc penízků. Tak to bylo několik mých norských dní, kdy díky různorodosti výletů mi to přišlo jako 4 různé víkendové akce.

 

Jandy

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=23100 4
Jandy Norsko – Fjord https://720.cz/?p=23086 https://720.cz/?p=23086#comments Thu, 20 Mar 2014 04:00:22 +0000 http://720.cz/?p=23086 Continue reading →]]> Všichni byli pro to, se přesunou do těchto končin. Ač to bylo pár kilometrů, tak klikatou silnicí podél fjordu cesta několik desítek minut zabrala..

..a vám dnes zabere zase pár minut četba tohodle neskutečnýho tripu do země sobů.

 

 

Cestou zjišťujeme, že místní kamioňáci jsou opravdu střelci a v žádném případě nezpomalují. Toť alespoň náš zážitek z úzké silnice. Jelikož není úplně večer, popojíždíme navštívit městečko Rosendal. Zde nic extra k vidění nebylo, ale cestou jsme našli kemp, takže cesty nelitujeme a zítra po velké túře navštívíme zdejší sprchu. Protože nás čeká víc jak kilometr převýšení. Parkujeme u kostela v Aenes, který je nějakých 50 metrů nad mořem. Ráno po probuzení je malinko mokro, ale počasí špatně nevypadá, vrchol je vidět. Každopádně hodně času absolvujeme v pohorkách s věcmi na zádech. Naštěstí netáhneme žádný spacák a věci okolo vaření. Tudíž konečně beru menší batoh na jednodenní túru. Při snídani nám místní paní sděluje, že sněhu nahoře moc není. To nás nemůže rozhodit, protože to určitě bude stát za to.

Vycházíme hledat sníh na mořem. Jdeme po lesní cestě, je teplo a stále neprší. Pomalu odhazujeme vrstvy oblečení a batoh nabývá na objemu. Výškové metry přibývají a lesní cesta se mění v pěšinu vinoucí se rašeliništěm a ne moc pevným terénem. Každý si jde pěkně svým tempem a sněhové hranici se začínáme přibližovat. Po takových 3 hodinách, nikdo nemá o čase ponětí, mobily stále vypnuté, abychom pro případ nouze měli dost baterky, přicházíme k jezeru, kde odpočíváme a zjišťujeme, že nám chybí tak 200 výškových metrů. Cesta u jezera odbočuje jiným směrem. Jedná se o letní pěšinu a na vrchol se v zimě chodí jinudy. Zde dochází na ranní slova paní. Cesta ke sněhu žádná a tak jdeme napřímo nelehkým terénem přes potoky a porostlé balvany mechem. Konečně se dostáváme na sníh, kde můžeme nandat pásy, jsme asi 800 metrů nad mořem. A již po lyžích stoupáme vzhůru k vrcholu, sníh je mokrý, ale to nevadí, ten zážitek za to stojí.

Dostáváme se do místa, kde jsou vidět mokré, nemalé laviny, zde bychom podle průvodce měli traverzovat do leva, počasí se horší a my volíme cestu zprava, dobře nedostaneme se na vrchol (na který se podle mě nedá za těchto sněhových podmínek vylézt, jsou tam holé skály), ale polezeme, co to půjde. Navíc se nám cestou mezi skalami otevírá pohled do dalšího údolí. Nakonec končíme ve výšce 1180 metrů a již pěkně prší. Jsme pro návrat dolů. Cestou zkoušíme fotit, ale není moc dobře vidět. Z kopce ale mačkáme maximum a sjíždíme ho, co to jde. Opět v pohorkách se přesouváme k jezeru, kde bylo ohniště a tak rozděláváme oheň, mezi tím se počasí umoudřuje. Usycháme u ohně a necháme ho pěkně dohořet. Cesta dolů je o poznání rychlejší. Já konečně zjišťuju k čemu je chození s hůlkami, protože díky nim si mohu odlehčit od těžkého batohu a párkrát mě zachraňují před pádem. Protože mám lyže připnuté špičkami dolů, aby mi případně tolik nepršelo do lyžáků a jak sahají skoro na zem, tak občas škrtneš o zem a pěkně tě to vyšle dopředu. K autu scházíme akorát se soumrakem. Rychle házíme věci do auta a hurá do kempu, smýt ze sebe zbytky celodenního potu.

(Jandy tohle je pecka kamaráde P.E.C.K.A! pozn. andy)

Jsme unaveni a tak se domlouváme, že se s volnou nohou na plynu začneme přesouvat ke kite spotům v okolí města Geilo. Následující den využijeme k načerpání energie, přesunu, návštěvě vodopádů a poflakování se.

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=23086 2
Jandy Norsko – Chata https://720.cz/?p=23076 https://720.cz/?p=23076#comments Wed, 19 Mar 2014 04:00:00 +0000 http://720.cz/?p=23076 Continue reading →]]> Takhle si sedíme po 3 dnech strávených v horách u plápolajícího krbu a vymýšlíme, co podniknout dalšího. Hodně koukám na vídea na youtubu či vimeu, to asi všichni, když se zabíjí čas místo pracovaní na PC. No a vždy se mi líbily záběry z chat, když musíš rozdělat v kamnech, jsi v horách, široko daleko nikdo, pásy se ti suší přehozené přes trámy a ty si čteš či plánuješ výlet na další den u svíček a petrolejek. Proč si to nezkusit, když jsme v tom Norsku. Další výlet se bude ubírat tímto směrem..

Pakujeme auta a přesouváme se dále na západ, blíže k pobřeží. Cestou narážíme na lyžařské středisko Roldal, kde chytáme wifi free a já rychle vybírám chatu v horách nad městem Odda, které již leží u moře. Opět sem nevede žádná značená zimní cesta, pouze cesty letní, to by mohlo být zárukou toho, že tam budeme sami a bude místo pro 6 lidí, protože chata není moc veliká. Sjíždíme z hor a sněhu postupně ubývá a najednou jedeme zelenými údolími až do města Odda, zde doplnit zásoby jídla a můžeme se přesunout na nástup, ten se nachází v cca 500 metrech nad mořem a dá se sem vyjet autem. Sněhová hranice začíná, tak o 100 výškových metrů výše. Zkoumáme začátek cestičky, kterou půjdeme, a v lyžákách to určitě nepůjde. Na nohy tedy pohorky a vše nacpat na bágly, spacáky, jídlo, lyže, lyžáky, pár kilo to váží. Zamykáme auta a plahočíme se po mokrých kamenech a lávkách vzhůru za sněhem.

Když už je pokrývka souvislá, dáváme oddych a přezouváme se do lyžáků. Někdo nechává boty pod jednou chatkou, někdo je nese nahoru. Čeká nás asi dvouhodinové šlapání do kopce. Opět se dostáváme k jezeru, kde na břehu vidíme 2 chaty. Jedna je opravdu malinká, tu zavrhujeme a tak začínáme osvobozovat dveře té druhé. Vezmeme za kliku a chata je zamčená, to nás zaráží, protože měla být otevřená, zkoušíme i univerzální klíč a nic. Vylézáme tedy na horizont nad chatu a už vidíme tu naši. Je přibližně o 100 metrů jinde. Je odemčená, uff. Uvnitř je přesně taková, jakou jsme ji chtěli, dvě palandy, vše dřevěné, police plné jídla, které se tu dá zakoupit. My máme ale své čerstvé zásoby a tak nám plechovkové hotovky pane říkat nebudou. Rozděláváme oheň a dáváme sušit věci, rozdělit místa na spaní, večeře a rozprava nad mapou kam zítra. Mělo by být malinko lepší počasí a z jednoho kopce by mohl být vidět fjord zařezávající se mezi prudké kopce. Ráno bohužel sluníčko nesvítí a docela fouká vítr.

Viditelnost není špatná a nic nám nebrání v tom, vyrazit. Začátek výstupu není moc náročný, to se ale nedá říct o druhé polovině trasy, kdy se špatným výběrem trasy dostáváme na totálně zmrzlou část kopce, na kterou nemáme vybavení. Nedá se nic dělat, musíme sjet níže a obejít to druhou možnou trasou, zde je to o poznání lepší. Dostáváme se na vrchol, kde neskutečně fouká a moře vidět není. Bojujeme se sundáním pásů, a jelikož se snažíme naladit video techniku a pořád zdržujeme, vítr nebe rozfoukává a my konečně v Norsku vidíme slunce a můžeme si cestou dolů náležitě užít oblouky. Je to nádhera, i když sněhové podmínky nejsou ideální. V poslední čtvrtině kopce se loučíme s Dundym a Vítkem, kteří jedou dolů a musejí plnit své povinnosti.

Já, Dušan, Petra a Silva se přesouváme do chaty. Zde si dáváme pozdní oběd a přemýšlíme co dál, zda zůstat či ne. Kopce jsou tu krásné, nedotčené, ale jsou jeden led. Tak nakonec padá rozhodnutí sjet dolů a vymyslet něco jiného. Chatu dáváme do původního stavu a přesouváme se k autu a dál do Oddy, kde na internetu zjišťujeme předpověď počasí. Ta moc přívětivá není a pro širokou okolní oblast platí výstraha na 120 mm srážek. Sněhové srážky až opravdu vysoko. Pořád chybí to lyžování nad fjordem, tak ostatní seznamuju s trasou, co jsem vybral. Není to odsud daleko, jen je zapotřebí dostat se na druhou stranu národního parku Folgenfonny, tyčícího se nad Oddou, což znamená projet tunel a dostat se do výchozí vesničky Aenes.

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=23076 1
Jandy Norsko – Stan https://720.cz/?p=23066 https://720.cz/?p=23066#comments Tue, 18 Mar 2014 04:00:17 +0000 http://720.cz/?p=23066 Continue reading →]]> Po 13 dnech znovu pořádně sedím u počítače. Ještě jsme na trajektu, takže kus výletu ještě před námi, ale proč nenapsat report už tady, dokud jsou vzpomínky víc než živé a čeká nás už jen několika hodinová cesta skrz Německo do Čech. Takže se malinko posuneme časem a já zkusím popsat, jak to všechno probíhalo.

 

 

Jednoho dne, když jsem si plácal na Monínci snowpark mi volá kamarád Dušan: Jandy nechceš jet do Norska? Jasně jedu, pošli trochu víc infa. Ono vlastně o moc víc infa nebylo. Klasika, jede se low budget, vlastní dodávkou, ať jsme mobilní. Výchozí místo bude u spolužáka Vítka, co tam studuje outdoorové aktivity v rámci erasmu v městečku Bo i Telemark. A něco s ním vymyslíme na místě. Mě to, ale nedá a koukám se po internetu sám (www.ut.no), co by se dalo podniknout. Přeci jen Norsko je pro mě lákavá lokalita, a když už se tam jede, byla by škoda to proflákat. Moc dní nemáme, takže to chce něco v blízkém okolí, za polární kruh se nepodíváme. Každopádně já chci nad fjordy, ať to stojí, co to stojí, pár míst si zapisuju. Tím moje plánování končí. Dušan by zase rád na kity v okolí Hardangerviddy. To je vlastně náš plán. Trajekt zamlouváme dopředu a jedeme z německého Sasnitzu do Trelleborgu ve Švédsku za 33e, zbytek po vlastní.

V den odjezdu ještě doháním resty na diplomce a poté mi nic nebrání, sednou v Táboře na vlak a v 9 večer se vydat směr Praha, kde mě nabírá Dušan s Péťou. Naši posádku ještě doplní Dundy se Silvou. O půl noci vyrážíme směr sever, v 8 odplouvá trajekt. Auto se úspěšně prožírá noční dálnicí a v 7 ráno jsme v přístavu. Před námi je 4 hodinová plavba a dospání noční cesty. Jízdou po švédském pobřeží s malou zastávkou v Malmo, se dostáváme do Norska, podjíždíme tunel po mořem a o půlnoci parkujeme u vysokoškolských kolejích v Bo. Vítek nám hned vpálí jeho plán, budeme stanovat na sněhu, pěkně túra na těžko. Jo a Norsko prý nevidělo přes měsíc sluníčko a před naším příjezdem dost pršelo. To úplně nenahrává do karet volbě našich lyží, ale proč se rozmazlovat honbou za lehkými lyžemi, prostě to dáme na freeridovkách. Upadáme do kómatu a brzo ráno vstávačka a dopolední setkání ve společenské místnosti s přesným plánem kam jít a pořádně se na to připravit, rozdělit si vybavení a jídlo vždy mezi tři lidi co budou spolu ve stanu, dáme 2 noci.

V poledne vyrážíme směr Haukelisete odkud vyrážíme na námi zvolené jezero v kotli. Kus je po značené zimní trase, kde jsou prostě každých 10 metrů zapíchány větve. Odchod se nám malinko opozdil, takže když uhneme ze značené cesty, začíná se pomalu stmívat. Ale díky Víti dokonalé práci s mapou a buzolou za svitu čelovek dorážíme na zvolené místo. V batohu máme pro jistotu zapnutou gps, kdyby nastal nějaký problém. Malinko zlobí Silvy pásy, vše opravujeme za použití reepky. Připravujeme místo pro stany, prostě zarovnáš si plochu a necháš jí pár minut ještě vytvrdnout. I když stan co jsme vyfasovali, vidíme poprvé, stavba nám nedělá problém. Stojícímu stanu ještě pořádně zahazujeme sněhový límec a v předsíni vykováváme díru, kde se bude hromadit studený vzduch a je dobré, že se při vaření postavíš. My si ještě stavíme závětří ke vchodu, protože máme rozbitý jeden vchodový zip. Už je dost hodin a jdeme na kutě. Ráno rozehřát sníh na čaj, lehce posnídat. Ráno sledujeme okolní kopce a volíme túru na ten, kde je nejvíce vidět. Je tu plno ledopádů a to je tak vše co se tu dá vidět. Vše totiž splývá do jedné bílé a do toho poletuje sníh. Sundáváme pásy a opatrně sjíždíme ke stanům. Den pokračuje, stavíme velkou zeď, aby nám na stany tolik nefoukalo, a hrajeme si s pípáky na našem cvičném laviništi. Celá sonda zmizí ve sněhové pokrývce jak flaška v alkáčovi. Sněhu je tu opravdu mnoho. Čeká nás další noc, kdy dost fouká a je slyšet jak sněhová krupička bubnuje do stanu. Ráno sbalit a odchod. Přeci se nebudeme vracet stejnou cestou, tak volíme přechod přes kopce. Nahoře vidíme obrovské stádo jelenů, či co to bylo, vidět opět moc není. Do Haukelisete přicházíme po několika hodinách, pásy jsme ani nesundavali a z kopců cvičíme pomalé telemarkové oblouky. Lezeme do místní restaurace (hotelu) prohřát kosti ke krbu, a jelikož tu byl Vítek před pár dny, tak ví, kde tu je sušárna na věci a my jí využíváme na 120%, stany necháváme sušit přes noc, kterou trávíme v dodávce a místním dřevěném „teepee“. Ráno ještě využíváme sprchu u místní vypnuté sauny.

To byl náš první výlet, a jelikož jsem toho popsal na mě až dost, tak to zkusím rozdělit na víc části, protože každý výlet, i když jsme pokaždé měli lyže na nohách, byl o něčem jiném.

 

..a za mě naprostá pecka těším se na další! -andy-

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=23066 5
720 krám https://720.cz/?p=22270 https://720.cz/?p=22270#comments Tue, 17 Dec 2013 04:00:26 +0000 http://720.cz/?p=22270 Continue reading →]]> Byznys je byznys, to každej ví. Jenže před pár měsíci o něm na těchdle stránkách zmizel sloupeček. Já (jandy) po dlouhý době sedim v krámu a nudim se. Teda tvrdě pracuju samozřejmě…

Náš výkonný ředitel je na Bali, ale krám jenom vzkvétá. Horst Čárys má stále co nabídnout. On sem totiž při svých dlouhých ponorech plave vodovodem a dohlíží tu na to. Krám dostal nové osvětlení a halogeny osvětlující pěkně zaplněné regály. Ty jsou v zimním módu a obsahují přesně to, co tvoje peněženka chce. Fenomén slev stále pokračuje a i my to tu solíme rovnou – vybrané zimní bundy za 2190Kč. Dál je tu nová kolekce od Horsefeathers. Stále se obměňující stojan od Meatfly. Bot, že by je ani stonožka všechny neunosila. Všechno na snowboard. 720.cz stojan s trígama a mikinama.

A mnohem, MNOHEM více!

Snad jen se stavit…

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=22270 7
Podzimních 1:30 https://720.cz/?p=21947 https://720.cz/?p=21947#comments Mon, 18 Nov 2013 04:00:04 +0000 http://720.cz/?p=21947 Continue reading →]]> Je podzim. Listí dole. Na zemi všude louže, bahno a blankytně modrou vystřídalo na nebi zkyslý mlíko. Tak tohle a ještě vúně benzinu uvnitř..

Tak mě přistěl mail od Jandyho, že prej kamera střih atd on a bratránek za klackama.. a nejvíc ze všeho se mě líbí ten song!

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=21947 18
Jandyho říjen https://720.cz/?p=21881 https://720.cz/?p=21881#comments Thu, 07 Nov 2013 04:00:44 +0000 http://720.cz/?p=21881 Continue reading →]]> Zima se pomalu blíží, ale tělo nějak nechce opustit letní režim a tak oproti dřívějším letům, kdy jsme jezdili už lyžovat, se letošní říjen nese v malinko jiném duchu. Už nějaký ten pátek navštěvuju tento web, původně asi zaměřenej na bikery, nyní multisportovní.. a tak vám můžem servírovat i další slasti..

Vlastně jsem znal i da-li-du. Všude ty celoodpružený kola, motokrosy bez motoru a já si to nikdy pořádně nezkusil, vždy tu o tom jen četl. Vlastně jednou na Lipně mi Cruzo půjčil své celopéro, ale za jednu jízdu jsem toho moc nezjistil. Kolo mám rád, sedím na něm celkem často, skoro denně. Přes prázdniny aspoň řídítka na motorce. Prostě ty klacky do sebe něco mají. Držet gripy v rukách, ať už na hůlkách nebo na řídítkách, je parádní pocit. Vše se ale v říjnu 2013 změnilo a já dostal možnost rozšířit si sportovní obzory. Bylo mi zapůjčeno kolo, zdvih netuším, brzdy vostrý, velikost je mi asi vcelku jedno. Hlavně že vypadá bytelně. A teď kam jet, nejblíž je Monínec, tam ale zavíračka, závody. Na lipně jsem kdysi byl na svým horským za 8k. A když už zkusit, tak asi na kořenech, ještě by to chtělo bahýnko, ať to je pořádnej motokros. Pořádně od bláta. Nicméně na sobotu hlásí hezky a je to určitě lepší, protože z toho budu jistě div živ. A karta padá na Špičák.

Je sobota ráno, já nemůžu ani dospat, těším se jak malej kluk. Kolem půl7 ráno vyrážíme s Honzou z Tábora, ještě hodit kličku za bratrancem a posbírat nějaký chrániče, převážně na motokros. Přijíždíme na parkoviště až ke kasám. Zde, jak psal Andy v reportu ze zavíračky, samý cizí značky, každej to svý kolo vyblejskaný, dresíky navoněný, helmy pořádný designovky. Připadám si tu jako na nějakym veletrhu. Já vyndavám umazaný,rozervaný a propálený kalhoty BeachBitch, tak aspoň odpínám spodek a mám kraťasy, vytahuju ponožky, mx kolenaholeně, na vestu fasuju od Honzi dres a zapínám helmu, jsem ready, brejle jsem si nestačil vyčistit, tak to zvládnu bez nich, stejně bomby nebudou. Jdeme koupit permici, jejíž cena mě malinko překvapuje. Skoro pětikilo mi přijde dost nebo spíš jsem čekal míň, na druhou stranu zadarmo se to nepostaví. První cesta lanovkou a já zblbej ze zimních hor, nahoře čekám, až to bude z kopce, nějak mi nedotejká, že nemam lyže. Cestou mi bylo řečeno, že dáme tak 8 jízd. První jízda seznamování s kolem. Brzdí to fakt dobře, dál mi přijde, že to moc nedrncá, i když valíš ve spodní části po kořenech, tam mě to bavilo nejvíc, prostě hrň jí, co můžeš a doufej, že se nevysypeš. Každá jízda je rychlejší. Líbí se mi, jak můžeš tratě kombinovat. Nejdřív mám z nějakých pasáží respekt, ale jak jízdy přibejvaji, tak odpaňuju snad všechno čeho jsem se bál. Na lávkách si taky nejsem moc jistej, jsou takový oslizlý, ale ono stačí na nich nesahat na brzdy, toť můj poznatek. A skoky? No nejdřív přejíždím, pak naskakuju nahoře tu menší lavici a pak už zkouším i ty menší dvojáky nebo jak se to nazývá. A ejhle, nedolítneš a ono to prostě požere, to se mi libí. No a nakonec zkouším i malinký lávkový dropy. Prvně mi spadává jedna noha, ale ustávám a pak se tom prostě lehce odrazím a ono to jde. Každou jízdu stavíme na pár místech, mě to ale nedá, abych asi pátou nebo šestou jízdu nezkusil jet v kuse, nejde to, prostě neudržím, musím aspoň jednou zastavit. Takže zbytek jízd v duchu pár zastávek. Nakonec dávám 12 jízd za ten den. Jen dole si vždy o něco musím rozevřít prsty, ty to nějak nezvládají to tý kořenitý pasáži. Zbytek těla příjemně unavenej. Na konci dne vystát frontu na vapku, vrátit permici a se skvělým pocitem nabrat směr Tábor. Jsem z toho nadšenej a to kolo asi do budoucna prostě potřebuju, je to fajn. Neříkám DH svini, ale něco univerzálního, aby se dalo i něco našlapat a párkrát do roka navštívit bikepark, by bylo parádní. Tak jsem viděl svůj první den na pořádným kole.

Je pátek před prodlouženým víkendem, chystám se na party, v tom telefon. Volá Dušan z Kladna, jestli bych nejel na 3 dny na feraty. Říkám, že jo, lepší dát 500 za benál než za víkendovou kalbu a tak se plán mění. Jenže to by ten nápad v sobotu ráno nesměli mít všichni a odjezd z plánovaných 9 dopoledne je v půl2 odpoledne, prostě ta matka měst to prej nějak nezvládla. Jedeme podle reportu od Vojty do Hallstattu a okolí. Nikam nechvátáme a tak přijíždíme v 6 večer. To nás ale nerozhodí a tak po večeři vyrážíme s čelovkama do feraty přímo nad městem. Je to paráda, nikde nikdo, jen tma, svěla a plno hvězd. Nahoře vyndaváme z batohu vrcholové pivo na terásce s výhledem. Dolu sbíháme po cestě a jedeme spát na parkáč k lanovce na Krippenstein, s tím že ráno dáme Seewand. Tam ale zjišťujeme, že je zavřenej a tak se plán mění a jedeme pár kilometrů na Loser, zde Déčková ferata, krátký nástup spíš traverzem. U nástupu mrak lidí, čechů co to hned po pár metrech vzdávaji. Já opodál vidím jeskyni, tak jí jdeme prozkoumat, je veliká, docházíme k průlezu směrem dolů a tam to vzdáváme, abychom tam někde nezůstali. No krásně jsme zabili čas, všichni odešli a další nepřišli. Jdeme v podstatě sami, jen u vrcholu docházíme skupinku.

Dolů sbíháme opět rychle a jelikož je ještě dobrý čas, tak natahujeme u parkoviště slacklinu. Sluníčko je ale najednou nějak dole a my zjišťujeme, že se vlastně měnil čas. Co teď? Tak třeba oheň, sebrat klacky a rozdělat, vedle na vařiči ohříváme jídlo. Najednou hroznej vítr a v dálce blesky, tak rychle sbíráme věci, já si ani nestíhám dodělat jídlo a je tu strašnej slejvák, jen tak tak jsme to stihli do auta. Po chvíli je pryč, tak obnovujeme oheň, dáváme vínečko, kecáme a já smutně koukám, že chci taky do auta, protože to vypadá na další déšť. Nakonec se Dušan s Péťou slitujou a mačkáme se celou noc ve třech ve fabii, já spím pěkně celou noc na jednom boku obtočen kolem blatníčku. Brzo ráno vstávačka a valíme nad Attersee, kde by měla být malinko delší ferátka, přeci jen je pondělí a hodilo by se přijet domu dřív. Zde opět před námi potkáváme Čechy, kteří nás naštěstí pouští a vyráží hned za námi, za chvíli je máme z dohledu a jdeme opět sami. Krásný výhledy, já si myslím, že v dálce je dokonce vidět Šumava. Ferata není pouze po skále, ale jsou tam i přechody po bahnitých cestičkách. Bláto nabalený na botech zvyšuje level. Po pár hodinách bez zastávky, dáváme nahoře oběd a zbíháme dolů, k jezeru, kde dáváme rychlou koupačku a svěží vyrážíme zpět domů.

Tak to byl můj říjen a teď snad už přijde to lyžování.

Jandy

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=21881 3