Po večerní slackline na naprosto parádním spotu se druhý den probouzíme opět do modrýho dne. Sraz už jsme si předem stanovili na 9hod s tím, že zas vyrazíme nejdříve na kolo, ale tak trochu dále než jen na ostrově.

Martin si pro nás dnes připravil bike exploring míst mimo ostrov a tak nejdříve přejíždíme most na pevninu a vrháme se hned vpravo do první vesnice, kde po lehký kličkovačce sjíždíme až na pobřeží. To tu lemuje parádní chodníček, kterej nemá daleko od takovýho singlu protože se kroutí jak had a sem tam je i pár metrů převýšení. Opět ale volíme kecací a kochací tempo, takže je i čas na nějakou fotku a kroucení hlavou nad tím, že je říjen a my si tu jezdíme na kole v tričku.

Když máme namotáno něco přes 20 začíná se dostavovat i nějakej lehčí terén, kterej Petr vyloženě hltá očima a zdvihama. David nás jako bejvalej elitní sjezdař kontroluje ze zadních pozic. Dostáváme se pak i na místa, kde musíme lehce improvizovat s cestama, bahnem a nebo dokonce s pískem, když po pár schodech sjíždíme až na písčitou pláž a párset metrů to valíme jak v áčkovym romanťáku, na bikách po břehu oceánu.

Nakonec dojíždíme i nad parádní útesy a místa, kde je to jak udělaný na ježdění s trialovou motorkou, ale o tom třeba jindy. Všeho všudy jsem si dnes namotali něco kolem 30k a tak si po příjezdu dáváme slušnou porci k obědu. Pak kávička a chvíli chill, abysme se ale nakonec sebrali a odpoledne strávili stále ještě pohybem.

Skáčem sice nejdříve do aut, ale jen kvůli tomu, že s epřesouváme na místní Kite-spot, kde nafukujeme Paddly, já beru kajak a Martin má strašný nutkání vytáhnou Kite. Fouká totiž přesně na hraně toho, kdy už by se dali jezdit a chce tuhle možnost, ještě využít. My nakonec skáčem s Petrem a Davidem na paddle/kajak a jedeme se podívat pod most a Martinovi to nedá a tahá Kite.

Po dvou hodinkách se nakonec zase sjíždíme na kite-spotu a připravujeme tady věci na večerní grilovačku. Když už padá tma přidávaj se k nám ještě kluk s holkou, co kousek dál měli zapíchlou dodávku a záře ohně a Martinovo slovo, je vytáhlo za námi. Koem desátý to s po sledním kouskem dřeva na ohni nakonec balíme všichni protože zítra nás čeká lehkej přesun a tam.. no tak o tom vám napíšu zase zítra..

-a-

-a-

-a-

-a-

Cukrem dnešní generace jsou ty internety, Ipady, mobily, Péeska a tak a těžko jim to vyčítat, když to útočí ze všech stran, obzvlášť ve škole. Bičem pak zůstává pohyb. Teda on tím bičem je ale jen do chvíle, než se začnou hejbat, protože pak najednou těžký je dostat je domu.

Teda možná trochu divný téma takhle při pondělku, ale stárnem, že jo a kolem se motaj různý velikosti potomků a tak je prostě sranda to pozorovat. Ty různý přístupy a směry a cesty kterejma si různý rodiče procházej se svýma dětma. A ne, nemá to bejt žádná hluboká sonda do rodičovství, jen mě prostě napadlo vytáhnout mladýho ven a strávit byť jen pár minut, jen tak před barákem – venku. A tak jsme oba blbnuli, nadhazovali přední kolo a domu šli až poté, co jsme si oba minimálně jednou ustlali na zemi. A víš co? Byla to sranda. Žádná obrazovka, žádný křečovitý sevření tabletu. 20min blbnutí venku. Chvilku, po práci..

-a-

Takže poté co si Vojta zajel závod, chytnul foťák a šel cvakat – díky za to!

No a když něco kamarádi dělaj, tak to je jasný, že je musíme podpořit! Takže rozhodování, jestli jet na endůro do Sušice nebo zůstat bylo celkem lehký.

Nějak zvlášť jsem se o nic nezajímal, termín závodu padnul na tuhle sobotu odpoledne s tím, že zázemí bude v místním BaruNeBaru se stánkem našeho dvorního sponzora, mechanika a kamaráda Toma CykloSvobody.

Kategorie byly jasně stanovený, buď jedeš na fixce nebo s převodem a buď máš bimbase nebo ne. Sraz po čtvrtý hodině na místě, takže spousta času jít si dopoledne na kolo. No co vám budu, v pátek bylo volno, takže jsem byl na kole ve čtvrtek, v pátek a v sobotu dopoledne už jsem cejtil únavu i na trailu a to budeme odpoledne ještě závodit.

Okolo čtvrtý už je to okolo BarNeBaru narváno známejma i neznámejma tvářema, čekání na start si všichni krátí pitím piv a prohlížením Svobodovýho stánku. Luďan si konečně dostavuje svojí karbonovou silnici, kterou si přivezl na památku ze života za mořem. Obloha se zatahuje, aby byl první pokus na start odvolán, protože se strhává pořádnej slejvák.

U registrace dostáváme mapičku s naznačenýma checkpointama, který musíme co nejrychleji v libovolným pořadí projet a na každým by nás měl čekat nějaký úkol. Všichni vyzvídají, kdo se kam vydá a nikdo nechce sdělit svůj plán.

Po vydatným deštíku si dáváme kola na parkoviště před Bar a můj kamarád Honza si mě pěkně vychutnává, když mi dává ještě deset, takže si pěkně klikuju a pěkně děkuju.

Startujeme a začíná zase pršet. Jsem rád, že jsem nepodlehl módním hitům a nechal si na zadním kole blatník. Pláštěnku jsem si při balení moc pěkně připravil na postel, tak jedu pro jistotu s batohem, aby měl Luďan s tím karbonovým speciálem na tátovýho starýho favorita aspoň nějakou výhodu.

Moje trasa nikoho nenapadla a šlapu si to lehkou objížďkou po pěkným asfaltu mimo město sám na můj první checkpoint k jezu do Přepeř. Silničku jsem od doby, co mi trochu funguje opravená ruka a přišel Author, nevytáhnul, takže s tý radosti úplně zapomínám, že jedu vlastně jakoby závod a spíš se kochám pohledem na město a jak to jede.

Na checkpointu ještě nikdo kromě mě nebyl a Monika mi dává za úkol nakreslit kolo fixou na papír. Jsem promoklej a zmrzlej, takže jsem rád, že můžu zase zpátky sednout do sedla a šlapat to směrem k městu vstříc dalším úkolům.

Cestou potkávám Luďana a hromadu dalších lidí a nevím, co už mají za sebou oni.

 Další zastávku volím u CaféKolej, což je nejbližší točený pívo, který mám od baráku a dostávám tu od Štěpánky za úkol proběhnout se na chudách. Splňuji a letím dál.

Dál tu máme škvárový hřiště, kde jsem se něco naběhal a nahrál fotbalu při letních tréninkách Juda. Čeká tu na mě  Máťa s Kájou, musím hřiště jednou objet dokola, dostávám zápis o splnění a jedu.

Dalším místem, který jsem si zvolil je Bartošova pec, vede odtud parádní sjezd na skejtu, ale dneska mě to čeká nahoru. Zkracuju si cestu lehkým cyklokrosem a už ji rubu nahoru. Potkávám dost lidí, co jedou zeshora i Luďana a kousek před mým předposledním checkpointem i Milhause.

Nahoře musím magnetem na provázku ulovit dvě ryby, pěkně to Michal vymyslel, většina lidí tu musela být pěkně udejchanejch.

Cestou dolů mě napadá, že jak jsem potkal ty kluky, tak Luďan by mohl být první a Milhaus druhej. Takže ji začnu rvát a hned mi padá řetěz. Už jsem dneska jednou upadnul, když jsem si odemykal tlumič za jízdy z kopce, je to úplně stejnej pohyb, ale dávám to. Tak jí rvu a protáčej se mi řidítka, no připravenej jsem dost :-D.

Po sjezdu musím vystoupat na druhej kopec do parku, kde by měl být můj poslední checkpoint. V dáli vidím Milhause. Mám černo před očima a řemínky v klipsnách to tak tak držej.

U checkpointu se míjíme, mám tu za úkol zapózovat na fotku Anetě, Kamile se nedaří mi do rozmočený mapky zaškrtnout průjezd a Milhaus to sype po šotolině dolů k Jizeře a do cíle.

Tudy ho nedoženu, musím to zkusit městem přes náměstí. Tak šlapu co to jde. Čekají mě navlhlý kočičí hlavy, kde se může rozhodnout víc než dnešní závod. Zdolávám je v plným a už jen sjezd k baru, kam přilítám v závodním smyku, ale Milhaus už tu dávno je.

Doráží spoustu dalších zablácenejch, mokrejch a šťastnejch lidí a je jasný, že dneska jsme si vyhráli všichni.

Nakonec patří bedna v mužský kategorii s převodama Turnovu, protože je Luďan opravdu první, Milhaus druhej a já třetí. V holkách kousek za náma dojela první Šárka od Milhause ve svým stylu, šlapu si na těžkej převod jakoby nic a jedu hrozně rychle. Milhaus to zase ve svým stylu ohodnotí nějakou hláškou “Njn dobrá výchova. Ale neválej si tady to kolo na chodníku”, když ji všichni tleskaj. Já tyhle dva fakt miluju :-D.

Kategorii fixek v holkách ovládla Kája, která jako jediná vyzvala turnovskou mapku s jedním převodem. V královský kategorii mužů bere první místo Bróňa, druhej je Matěj Višňovskej a třetí Pája, tady musím podotknout, že první dva byli v cíli, tuším, ještě přede mnou a Milhausem, takže velkej respekt.

 No a pak už následuje jen pití piv a kořalek, oheň uprostřed parkoviště před barem, tančení a zábava do hodně ranních hodin, kterou jsem dlouho nezažil.

Nezbývá než poděkovat, že se umíte dát takhle dohromady a něco pro nás uspořádat. Bylo to perfektní a bylo to pro všechny! S Luďanem se nám od zimy honí v hlavě velice podobnej plán, takže bychom se vám měli odvďečit a dát dokupy ten náš nápad.

Díky všem!
tomaass 

foto: Kuba Brož, Aneta Von a Štěpána

Nehledě na to, že tuhle sobotu na brigády přijel jeden člověk.
Vlk.
Sám.
Takže takhle ne.

Více informací vevnitř.

Tak ehm, tenhle víkend jsem celej učil, a brigády co se vypsaly na Monínec dopadly jak ?

Ano, dopadly tak, že tam byl VLK sám.
Tedy, příští víkend poslední šance vymazlit si bikepark podle svého ! : ) ) )

V NEDĚLI 27.4 v 9h ráno sraz na horním parkovišti pod hotele Montana. (U kotvičky horního vleku.)

Děkuji, že přijedete. Dostanete permici zadarmo, a najíst…a za tohle budete moct našejpovat spodní dirty, poplácat klopenky, a doladit s náma vše potřebné, hehe.
Díky.

Dále se mi množí dotazy na mailu, facebooku, a webu, kudy že teda povedeme tu trat na CP DH.
Chtěl bych napsat, jak to tedy bude.

Ten bikepark, co jsme si tady vytvořili, je pro bikery, co přijedou na víkend, aby si krásně zajezdili na upravených klopenkách a parádních skocích. Určitě není primárně vytvořen pro závodění. Závodění tedy přesuneme kompletně mimo tyto klopenky, skoky, atd. Pojede se tratí, který bude vytvořena jen a jen pro ČPDH.

Budou na ní odkloněné točky, klopky, kameny, skoky, bordýlek, atd, ale určitě nepovede tím, co jsme tam poslední měsíc vytvářeli. Je to proto, že :
1, DH není bikeparkový ježdění.
2, vedení českého pohádu nám nezaplatí opravu tratě po jejich závodech.

Pokud by se vám to nelíbilo, tak je to super…nám s to taky nelíbí, takže prosím žádejte na svazu, at nám dá prachy, a my to pak uděláme po naší vymazlený a opravený nový trati… OK ?

Tááákže, oficiálně, sdělujeme :

„ Nebojte se, bikepark pojede, a bude pořád hladkej a zábavnej a lehkej. Bude takovej i po ČP DH, protože trať na pohár přes bikepark je příliš lehká, a my jí povedeme jinudy.“

Monínec krew.

Těšíme se na vás a v neděli naviděnou na brigádě : )
A novinky TED :

Kompletní komplet, a veliké díky vše co přispěli čímkoliv – a speciální díky Andymu – inside.
UVNITŘ JE MŮJ VÁNOČNÍ DÁREK K VÁM.

Tak jak to vzít kompletně – tohle shrnutí píši již skoro 10 let – to už je teda něco, pánové a dámy. Letos prošla 720 velice radikálními změnami, ne stran designu, ale obsahu. Předně, a to nejvíc – zmizela sekce byznys, v níž jsem ukazoval co máme novýho na 720 krámě. Není to proto, že by jsme zkrachovali, nebo tak něco, ale spíše proto, že jsem založil novej projekt, který je pro mě důležitější než „výkladní skříň obchodu“ jako sekce „byznys“ bezesporu byla.

Tím je PimpYourLife.cz

Tyhle stránky jsem založil z jediného důvodu, že jsem po 18 ti letech v byznysu odešel vytvářet jiné hodnoty, ty zážitkové – formou učení té nejlepší věci – Freedivingu – aneb „jak se vrátit zpět do oceánu“. Učením freedivingu, jógy, dechových cvičení a daších technik, které přidají hloubku člověku k životu. Odstěhoval jsem se na Bali, a příběh by vydal na celou knihu…a to shrnovat nechci. Chci shrnout to, co se dělo kolem nás všech.

Stránky jsem předal do správy Andymu stran obsahu a T.h.o.masovi stran formy, přičemž oba se ukolu zhostili na totální jedničky. Za ty prachy, hehe, aby ne. Zadarmo. :)
T.h.o.mas pro mě naladil a stále vylepšuje o druhej projekt, což je Pimpyourlife.cz a sekci byznys na 720 nahradila právě freedive stránka PYL.

A co se teda dělo ? Mno, vrhneme se do toho, jo ? Následuje přehled toho nejdůležitějšího,
co jsme za rok všichni dohromady dělali :

LEDEN

Nejdřív přišlo PFko z Kanady od Mááry, a následoval hned další zimní matroš a to Jandyho řádění z Gasteinu. Aby jsme nebyli tak jednostranní a nesoustředili se jen na severní polokouli, nastoupil si Skříp s reportem od protinožců – byl totiž na Tonze. Andy si odskočil zajebat na Mísečky a po reportu od Skřípa muselo následovat samozřejmě i video.
Kuba Pubal byl na ukrajině na silvestra, což byl fakt zajímavej nápad, a Béca se vytáhl s Revelstoke. Kterak makaj UKačka na videu a online report z Moníneckého 720 minute maratonu, kterej měl neskutečnou sledovanost…a následoval quest of powder – zima totiž řádila jak zběsilá… U mě dosáhla znechucenost z Voleb do toho stádia, že jsem se z toho poblil a šel se radši s Andym potápět v -20C do Miličína, o čemž jsme střihli i videjko… Tomaass si dal první letošní výšlap a já připravil nový trika HIMR. Tím skončil leden, ufff…

ÚNOR

Neskutečně mě rozsekal Vojta, kterej si dal s klukama z Milzla návrat ke kořenům, kdy jsme blbnuli kde se dalo. Big air a parkingu a hned následovaly závody, co jsem připravil na Monínci – 720 ski snb battle a Máára nám předvedl na videu, jak uže bejt nudnej rok v Kanadě. Z Battlu jsem střihl videjko a Sir Demo nám postavil další možnost jak se v lětě zabít. Udělal jsem rozhovor s Kubou Říhou o natáčení pro Mad Moss a odjeli jsme s Andym na sraz Topenářů, což bylo nejlepší co jsem snad kdy zažil. Hitler se dozvídá pravdu o ČP DH !!! Děláme rozhovory jak zběsilí – jednou Tomáš Slavík, jednou Schwara o Mad moss, rozhovor s vesničanama, Šárkou Dušákovou, Bahym a Číčou a Onýzem. Udělal jsem 720.cz párty a odjeli jsme Monínec Dark snow 2013. Venku vládla zima a sněžilo a sněžilo…

BŘEZEN

Na Dark snow natočil Andy super videjko, a Cyrda a Šárka vyrazili do Říše. Já jsem vám sdělil, co bude se 720 a Vojta se vrátil do pravěku. Vyrazili jsme do Rakouska s Jandym, a Šárkou, a Andym a bylo to fakt best. Andymu jsem napsal jak se správně publikuje na 720.cz desatero, a Béca už měl skoro jaro, i když v CR byla zima a mráz a Andy si zavzpomínal na léto… Já jsem mezitím dorazil na Bali a napsal o tom první reportík z potápění. Jandy naproti tomu jede striktní zimu a je ve Skiamadé. Já makám jak čert na Bali a mám dokonce i REST day, zatímco u nás vychází dokument a bonus a párek a hořčice a taky to nejlepší z crankworx 2012. Jedeme stále v HELLu, i když už jsem na cestách. Březen končí a já letím z Bali do Egypta.

DUBEN.

Pol bulwa píše o zimě jak v Norsku, já píši report ze zkoušek z Egypta a vydávám videjko o cestě do Oceánu. Zima na videu z Norska a report z Egypta část druhá a velikonoční vejplata od Jandyho - a taky co se na bojce stane, to na bojce taky zůstane ! Zkoušky jsem složil a je FIInýto a Tomas má hůlku a kameru a je happy, a co bude s Moníncem se dozvídáte ještě předtím než je první brigádka… Máára z Kanady si zahojil koleno a je zpátky v plným zápřahu, střídáme snb a lyže s oceánem ve velkém stylu. JAkub vydává co dělal posledních 4O hodin, a já zjištuju, že to kolo mi dává, a to hodně.

KVĚTEN

V květnu se toho událo tolik, že z toho nechápu až dodneška :) Odletěl jsem s celým štábem kolem Steva Lichtaga natáčet žraloky do JAR - a bylo to interesantní. Stvořil jsem s T.h.o.masem kvůli celé mé životní cestě za učením uplně novej web a tam jsem přesunul celou tuhle sekci FREEDIVING. Mezitím co jsem si hrál se zvířátky jsem publikoval článek o tom ,jak jsme s Tetou přetavěli vnitřek Maringotky, Rossík byl v Polsku na závodech a Skautík vydal report z Kanadské Hutě. Na Monínci se odjel ČP DH a já se vrátil z JAR o tisíc let zkušenější. Máára a Skautík si střihli výlet na Pembe a já dorazil na Bali. Sestříhl jsem rychle ještě video o cestě do oceánu a pak už jen sledoval, jak v ČR začíná léto a Jandy jak touží po návratu zimy. Skautík zasáhl s reportem z Vancouveru a Dušan Mihalečko otevřel Whistler. Udělal jsem poslední report z Párty v Maringotce a aktuálně vydal z Bali pár vejletů za zviřátkama v JAR. A květen končil a my byli na druhém konci světa…a vy stále v CR.

ČERVEN

Demo ukazuje, že i když v ČR chčije a chčije, je možno to drtit v plným. HOřčice a omáčka a já dorazil domů na Balí. Andy si dává špagety s bahnem a já cestuji na Manta point. Šárka nam vydává mezák 3DH a na Lipně to jede. My plánujeme kurzy v chorvatsku a máme tu závody z Val Di Sole od Petra Čecha. Andy má sebevražedné tendence a já píši příběhy z bouře. V Karlovicích se jede MS v DH, a Wéna točí Beko a Bigi lipínko. Prostě se toho děje tolik, že nestíhám sledovat vše, a vlastní stránky mi trochu unikají ze zřetele – kor když na Bali je internet na modemové rychlosti…a je tu červenec…a já jsem zaseklej.

ČERVENEC

Andy vyráží na Singl trek pod Smrkem a neví, jestli je to zábava, a já píši něco o tom jak se mají věci dělat, bez omáčky a hořčice. Coolo píše  Kosmonos repec a galerku, dobrá práce..a my serfujeme před resortem. Hlavní je mít po práci legraci ! A já všechny seru s tím, jak tu mám super pracovní dny. Andy čeká na zásek a Ross prodělává tréning v Rakousku. MÁÁRA dělá něco naprosto mimo realitu. Andy nechce zůstat daleko a točí beko. Prochajda nakládá ze špindlu, Polik jak se vystupuje z letadla a Videjko ze ŠPINDLU ukazuje, o čem je ten MX. Já jsem týden na cestě. Andy se láme…a jde do čistého pekla. V kocourkově se jede Chainless a Coolo je tam i s diktafonem, a konečně nechčije a tak je možné bejt suchej. Já stále na Bali, a vyvádím tu vylomeniny v noci a můžu klidně říct, že modrá je dobrá. Linda jede na Sumbawu a já do waterlesa. A tím končí červenec. V čechách je peklo a vedro že bys chcípl.

SRPEN

Srpen se hlásí radikální změnou teploty a to z předpeklí do čirého Saharského PEKLA. Andy to bere do vlastních rukou..a ještě se u toho fotí. Já píšu o Freevariacích. Andy stále čeká na zásek, a jede se finále ČP DH na špičáku. Někdo jinej, Pítr, vydává Indonesii a Demo píše a píše o omáčce s hořčicí… Já jsem na chvíli v Evropě, a hned makáme na závodech ve městě na SNB, jezdím s Andym na kole a odjíždím s Mir do Chorvatska učit kurzanty freedivingu. Jebáme v Táboře na náměstí a ještě o tom vydáváme fotky. Dudák dělá edit z léta a Lipno stále jede pomalu nahoru, ale zábavně dolů. Duchna taky upustí doušku a napíše pár vět, je to prdel za 6 a tripujeme po CR, jak jinak. Já jedu s Andym v oldsytlu a vzpomínáme na Dalidu – šatapendbajk !

ZÁŘÍ

Jsem stále v Chorvatsku, a učíme o 1O6. Metry tam padaj, a po kurzu následuje další turnus a skills tréning. Andy blbne na motokárách, Jonáš vydává Sausage 7 and Mustard 8 a v Kocourkově se opět závodí s Rossem. Píšu o situaci kolem Monínce, a snažím se to tam tvrdě odmanagovat, aby se bikepark začal hýbat dopředu. Daří se. Máme párty v lese. Vydávám shrnutí jak jsme se měli na ostrově a Andyho zasahuje Freeboarding, kterej jsme společně dali. Odjíždím po nabitém měsíci v Evropě zpět do Indonesie, a je to opět těžké – myšlenky letí. Šárka se stává naší skoro pravidelnou dopisovatelkou a mistrovství Polska je tedy jejíma slovama. Los Tomanos Ladí káru a já jsem definitivně zpět na Bali…přestěhovaný do nové vily…září a léto v CR končí, a mě začíná práce v Oceánu.

ŘÍJEN

V říjnu je toho mnoho – podzim ukazuje svou přívětivou tvář a práce na bikeparku na Monínci jdou díky novým pracantům rychle a kvalitně kupředu. Jde to tak skvěle, že se začíná chystat Chainless Race. Jandy a Carda blbnou na vejletech a Andy ví, že co se v lese stane, to v lese taky zůstane - např to, že Máára zavírá sezonu ve Whisteru. Skautík to rozjíždí s osobním reportem z Crankworx, videem z Top of the world trailu a Dudák nechce bejt pozadu a vydává konec léta na vídejku z čech. Andy vám ještě před Chainlessem ukazuje, jak vypadají monínecké klopenky na videu a konečně je tu Chainless race, opět s krasným počasím…a samozřejmě i Whip Contest, kterej je letos tak vyhrocenej, že se láme dokonce jedna klička. To hlavní je ale v říjnu výlet Mááry na Rampage, a celé jeho crew – to je nejsledovanější článek za celej rok, teda po Train Gapu. Nejen ČR žije, já na Bali bojuji se životem – třeba v článku o spodních proudech, nebo o exploračním freedivingu. V Norsku se jezdí na kajaku a já si hraji se zvířátkama, Máára je v Utahu a Andy zavírá špičák. Zima se bíží…a jak asi vypadá Zima na north shore ?

LISTOPAD

Listopad si stále válím šunky v Balíkově, a sleduji odtud, jak v čechách řádí zima a sníh. Je pondělí ráno a Andy zavírá Lipno a Jandy nám ukazuje, co tvořil v říjnu. Já představuji plánované akce na rok 2O14 a hraju si se zvířátkama v Indickém oceáně…zatímco Andy si dává cosi s tajemným názvem KPD. Pólík o sobě dává vědět, ne sice často, ale o to kvalitněji, a mě přijíždí žena mého života do mého života. Krmíme si tak rybičky a v ČR zatím Jandy dráždí Medvěda bosou nohou v 1:30. Na smícháčí otvírají novou stěnku a Andy jí testuje s Tobíkem, a taky točí o svém pondělí videjko, už mu to Makro fakt zakážu. V ČR jsou prej volby, k čemuž není co dodat, co už bych nenapsal kdysi. Andy si vzpomíná, jaký to bejvávalo, když ještě měl fyzičku a neměl vanu a Tomaass se konečně přestal litovat, jak ho žádná nechce, začal pořádně chlastat a snowboardovat. Radiátor gejms. Co dodat. Snad jen, že skříp byl na Novým Zélandu, a tím ukončuje tenhle noblesně našlapanej měsíc…a já taky.

PROSINEC.

Je prosinec, a mě se to tu začíná chýlit ke konci. Máme tu každej den tvrdou akci, chlast teče proudem a indonesanky dělají divy. Pak se probouzím do reality, v níž…Skautík zasahuje s Kelownou, SKříp s bikingem na NZ a já dělám rozhovor s Ricem, protože on u nás ještě nebyl a je mocnej. Skautík si nedává pokoj a jede si KELOWNU II a já jen slintám, zatímco si hraji hrátky o život s panem Murphym. Polik ma peckový léto, a já jen brečím u videa, že mi ujel vlak. Andy se vyjezdil víc než autobusák z florence a dává už i když mu tečou tlumiče, šálalálalá. Teda brzdy. Objektiv konečně vydává reportáž od nás z Bali, je to teda fušeřina, tak radši jdu udělat rozhovor s Matějem Charvátem, a Honza Havelka nás opět rozstřelí totálním metalem. Já dělám shrnutí časů a všeho z Bali, a víš co, pomalu mi jede vlak domů, takže to musím nějak zakončit…tak píšu další shrnutí, o tom co bude. A pak už jen letadlo, a cestou napsat tuhle věc… A jsou tu vánoce. A je konec.

————————————————————-

Tak to byl rok 2013, s náma, s klukama a holkama ze 720tky. Opět jsme toho udělali tolik, že nechápu, jak to že ještě nebereme tučné honoráře za lifestyle jakej vedem – jsme všichni kompletní hvězdy šoubyznysu, hahah ! A budeme, i nadále, protože jsme s Andym zpět v plné síle a rozhodně naše dva projekty : 720.cz a Pimpyourlife.cz pojedou jak nikdy.

NEJVÍC DĚKUJI ZA CELOU KOMUNITU KOLEM 720 VŠEM, CO K NÁM PŘISPÍVAJ SVÝMI MATERIÁLY – BEZ VÁS BY TENTO WEB NEBYL TÍM, ČÍM JE. DĚKUJI !

Co dodat závěrem ? Myslím že loni jsem to popsal až příliš dokonale, kdo chce, může si to dohledat v souhrnu za rok 2012 ale to bylo loni, a letos je Martin o rok starší, a snad i moudřejší.

Poznal jsem letos mnoho nových lidí, posunul se fyzicky i duševně opět do zcela jiných sfér, naučil se tolik o životě, lidech, společenských principech a nuancích komunikace, že bych mohl vydat knihu : “Martin, který neprodal svoje VW” jejíž obsah by byl podobně podobný Sharmově Mnichovi…a cestoval, neřešil nic těžkého, byl každý den šťastnej z toho že dýchám ten krásnej vzduch a díval se pozorně, velice pozorně na lidi kolem sebe…a poslouchal, učil sebe, a učil lidi jak přidat hloubku jejich životům a občas, jen tak, obyčejně, jen BYL.

A již dávno jsem věděl, jak mít v sobě pořádek a klid. Ten je to nejdůležitější – a pro jeho nalezení a udržení – dělejte maximum. Jediný člověk, s kým musíš vyjít 24h denně jsi TY sám. Tak ať ti je s ním dobře.

A nakonec bych se snad chtěl rozloučit citátem, který si tak nějak považuji za svůj.

“Hlava poručí tělu a tělo poslechne.
Hlava poručí sobě a narazí na odpor.
Naším úkolem je narážet na odpor stále řidčeji…”

To vám přeji k vánocům, a na další roky dopředu.
Martin,
občan světa.

A shrnutí za roky minulé…
2012
2011
2010…

a zase brzy, kdekoliv, naviděnou…

Zivot je kratkej a tech snu jeste mam, je potreba s tim neco udelat.
Predpoved hlasi 17 stupnu a slunecno, Mourek ma volno, prekecavam Davida z Fingerbikeparku a hlasi se kamoska Lisa z Whistleru se svym spolubydlou Johanem. 
Cesky tym vyrazi v patek rano z North Vancouveru pres Hope smer Kelowna. Kanadsko-rakousky tym horem pres Kamloops. Nase dalnice se splha az do 1650m , krasne vyjizdime nad iverzi 
pokryty Lover mainland. Sjedem do Merrit a zneho vede dalnice az do 1800m na coz zapomeneme po ceste zpatky ze.
Po nejakem tom nakupu jidla, optani se na smer, bloudeni – konecne prijizdime na upati kopecku Mt. Gillard na vychodni casti Kelowny, ktere rozetniva ve dvi obrovske jezero Okanagan.
Gillard jsem si vyhlidl z mnoha videi od mistnich borcu jako je Steve Romaniuk. Traily z chest mount vypadaji strasidelne ale zaroven hodne krute.
Takze to zkusime tady a uvidime kolik trailu tu zustalo. V nejhorsim je kolem Kelowny nekolik dalsich oblasti, na ktery jsem nasel tip.
Tech slibovanych 17 stupnu a slunicko moc nevypada jelikoz stojime v mlze a i kdyz neprsi vsechno je trochu oslizle z vlhkosti okolo.

Lisa je pozadu tak mezitim dole potkavame dva mladaky, kteri nejsou uplne mistni ale pry neco znaj. Takze je vyvezem a davame 2 prijemny rozehrivaci runy traily s hezkym flow s malyma 
dvojakama docela nic extra, rikam si sakra tady nekde ale jsou ty traily co jel Romo.
Pri druhym vyvozu chceme zkusit najit jeden pry cerstvy loam(cti Hrabuvka) trail ze shora az dolu . Nahore se prodirame uzkou cestou hlubokyma prikopama 
( bez 4×4 ani ranu ) a zatimco si vsichni uzivaji bluebird sky a inverzi zakryty Okanagan lake ktery vypada jak more. Mne skripou zuby jelikoz ceste je 
o dost uzsi nez moje Magdicka(muj truck) kterou se chystam vymenit, ale jako na truc kazda vetev couhajici do cesty vyryva do laku na pamatku svuj monogram. 
Po 2 km ten klucina vzadu rekne, ze to vlastne asi neni ta cesta. Hmm takze otacim a skripu zubama i po ceste zpatky. Davame jeste jednou trail co jeli poprve kluci myslim ze to byla kombinace trailu Cat ass, to Fist first do Dirty sanchez, nazvy opravdu chutne :)) 
Lisa vezla mezitim auto dolu, nasla camp platz a kdyz my jsme prijeli, uz mela na varici pripravene ingredience na tu nejluxusnejsi taborakovou pizzu co jsem kdy mel. 
Pivka brcka a spat. Samozrejme, ze kdyz ma byt 17 stupnu tak si clovek nebere na kempovani stan, coz se ukazuje jako vtipny fakt vzhledem k tomu, ze je vecer
okolo 0 a vlhkost vzduchu vetsi, nez v destnim pralese po 3 mesicnim monzumu. V podstate na vas prsi i ze spoda :) Kupodivu se vyspime a nikdo nezmrz. Varime snidani 
v kanadskym stylu – eggs and bacon eh ? David rano na prochazce asi 5m od naseho lezeni nasel tralik. krasna lajnicka asi 12 dvojacku s dropy – velikost tak akorat na rozjezdeni a tak po snidani nevahame a za stale mlhy se vydavame zkouset. 

Jde to uplne samo, Lisa zustava pozadu a malem se zakusuje do stromu nastesti neni z cukru. 
Beru ji na druhou jizdu nahoru at jede za mnou, dava to uplne s prehledem. Na to ze v podstate jezdi na AM kole tak hodne dobry :D
Tak si to parkrat davame a pak je na case prozkoumat ostatni traily.
Behem jedny jizdy na traily potkavame mistni stavitele a davame se do reci. Typci nejvic pratelsky nam rikaj at zustanem (coz mame stejne v planu), ze v nedeli bude Heloween shuttle day aneb jezdeni v kostymech. 
Pak jeste zkousime znova najit ten trail uplne z vrchu a znova neuspesne. 
Nevadi nachazime jiny libustky. V totalni inverzni mlze jedem po ceste ve snaze najit nejaky trail kdyz v tom nalevo od cesty se tyci drevenj obraz a cestou dopad s napisem 
Get it right. Nasel jsem trail, na ktery jsem se tesil Therapist nebo Rapist Trail zacina slusnym prescestackem neni to nic obrovskyho,
ale preci jenom to zas maly uplne neni a neni tu nikdo kdo ten skok zna.
A tak jsem se pasoval do role pokusneho morcete. Stejne jako na poslednim tripu v Utahu kdy se nikdo nemel k tomu poslat malej “creek gap” 
(mlady borci jako Mara z BECHYNE to nechali na starym dedkovi jako jsem ja). Ale na druhou stranu to ma vyhodu-vic adrenalinu a clovek se tak nejak trenuje v odhadovani rychlosti vzdalenosti 
a nasledku :)

Okej takze to se podarilo odocela dobre asi ze 4 pokusu jedna mala hranka. Trail pokracuje v naprosto uzasnym rytmu stylem , klopka, transfer gap klopka a drop, klopka, klopka gap .atd… 
Neni dlouhej ale to flow a tolik zabavy – rvem extazi, brecime radosti. V pulce prijizdime k zajimavy prekazce, drop pres skinny (lavku – kladu) vsichni zle prelitavame dopad a krmime dvoukorunku, 
Johan se nasledne krmi i hlinou :))
Posledni jizdu vyjizdime k jednomu ze dvou hornich ofiko trailu a co cert nechtel je to 2 . trail kterym jsem chtel potkat – YO mama. 
Nadherna scenerie vytvorena inverzi, kdy z vrchu koukate na more tvorene mraky se zapadem slunce. Kam se jen podivate jsou stromy pokryte zlutymi jehlicemi, ktere jak se dozvidame
druhy den opadaji behem 2 dnu v roce kdyz padne prvni snih. Yo mama uz je trosku starsi tralik, nektere skoky zarostle, nektere uz trochu vyklajici, ale stejne to jde . 
Behem jednoho letu( kratsiho nez by bylo zdravo) se Mouras snazi z rafku udelat bystu Packmana, no malem se to podarilo. On na tom rafku jede dal dolu. my to kroutime mlhou a za ubavijicho svetla a chvilku bloudeni dorazime dolu. 
Vzdavame roozdelavani kempu a vareni, jedem do města, kde nachazime mistni bazen, davame pirulety z mustku, saunu a par bazenku a sup na poradnej dlabanec do Cinsky restaurace, vracime se do
kempu za tmy a a mirneho deste. Hmmm to bude panecku posledni den. Vyrabime ultra kruty pristresky, ktery by zavidel sam MacGyver.

(..a já už to čet a viděl a musím říct, že ten kluk jede fakt ligu! pozn. Andy)

Banda skoro junioru se dala dohromady vcelku rychle. Já, můj brácha Michal, třetí byl náš kámoš z Pardubic Tomáš Burian a osazenstvo auta doplnila bráchovo holka Gabina, kterou se nám podařilo přemluvit, aby s námi jela pro převážení auta z nástupu k výstupu řeky. Začátkem července vyrazilo naše auto z Plzně směr Německý přístav v Sassniz a po vylodění v Trelleborgu směr Kongsberg v Norsku. Po opravdu úmorných, v sedačce zažitých, patnácti hodinách jsme dorazily k řece Mar, kde jsme potkali druhé auto Čechů, které s námi strávilo velkou část zájezdu.

Na rozjezd jsme si dali rovnou úsek zvaný Homerun (někdy se jezdí spíše na konci zájezdů) což je pouze kombinace 5 vodopádů, ze kterých se první zas tak často nejezdí, protože pod ním je tak trochu po kolena vody. Velikost vodopádů se pohybuje od 1.5m – 7m. takže pro rozcvičku ideální. Následoval každodenní posun k jiné řece za úžasného azura, které nám v Čechách pak moc lidí nechtělo zas tak moc věřit. Tak jsme postupovali od nám již známých řek, až k řekám, o kterých jsme věděli pouze to, co bylo napsáno v známé kilometráži Olafa Obsommera. Postupně jsme jezdily i pro kajakáře známá místa jako například little Huka falls, řeka store ula, nebo Amot na řece Sjoe.

Známou oblast mnoha těžkých řek zvanou Voss jsme si nechali až na konec zájezdu, to se však zas tak moc nevyplatilo, protože stále se nekazící počasí způsobilo, že nám s příjezdem tam na většině řek opadla voda a tak mnoho vysněných míst jsme si museli nechat až na příští rok. I přes tuto skutečnost jsme si v této oblasti sjeli docela dobré řeky, na kterých je o něco větší průtok. Díky čemuž tam voda vydrží o dost déle. Asi největším pro laiky uznatelným highlightem byl právě ve Vossu vodopád zvaný Moneydrop na řece Strondelvi. Sice jsem si ho skočil již loni, ale i přes to jsem nad tímto skokem měl nervy, jak kdybych tam stál poprvé. Jedná se o desetimetrový vodopád s ne úplně přívětivými skalami na obou stranách a tak trochu v celém vodopádu, což znamená, že na asi osm metrů široké hraně se kajakář musí trefit asi do 2m širokého místa. Naštěstí se nám podařil zdolat všem kromě Beni z druhého auta, kterému i přes dobrý dopad do zpěněné vody spadla špricdeka (neoplenový kryt pro zakrytí otvoru v lodi ve kterém kajakář sedí). Bez problémů se nám podařil odlovit, až na loď, která si sjela i nesjízdný vodopád, který leží asi po 100m pod Moneydropem. Takže sice s mírným defektem, ale přeci se nám ji podařilo odlovit.

Na konec jsme se s druhým autem na poslední den nebo dva vydali zpátky na úsek Dagali, kde jsou další naši kámoši z Čech, kteří zde tráví celé léto jako raftguidi. Zde byly dopity i poslední dlouho chráněné zásoby českého piva, jelikož norská částečná prohibice pro nás staví pivo jako dost drahou záležitost. To vyústilo v to, že jsme se odvážily asi tak po třech týdnech připravit alko nápoj našich bezdomovců neboli kvasku. Většina z nás i druhého auta to jen ochutnala, ale zde na dagali si však další dva guidi ze Zimbawe libovali a vzali si od nás dokonce recept. Stejně ji nedopili všechnu, tak jsme byli nuceni ji vylít do lesa se slovy: ‚žij‘. Takže vřele doporučuji. Pak už nás čekala jen další patnáctihodinová jízda zpět do Čech.

A my moc děkujeme, za peckový čtení a přidání dalších možností z vody!

Poslení možnosti uvnitř !

Mikiny od čehokoliv budou stát 850,- a trika HIML stejně, 290,-
HIML je udělanej hlavně proto, aby doplnil řadu HIMR ! :)
Nepočítám že by to byl nějake šlágr, jen je to legrace : )

Inu, prosím opět všichni směle na maila, ju ?
seven20@volny.cz

Klik na více tady :

online reportáž byla tady.

Fotky nafotil Dave z MadMoss (ty pěkný) a já (ty hnusný).

Link na stažení hýr : linkuj mad moss krásný fotky.
Link na stažení hýr : linkuj mý hnusný fotky.

No nic, balím celou rodinku a už ve čtvrtek večer dorážíme do Špindlu, k místu zvaném Sv. Petr.
Hledám hotel s názvem aqvapark, aby si dětičky měli kde hrát a my se mohli po ježdění pěkně naložit do vířivky se šampaňským a jahodami. A maj tu i rotopedy pod vodou, takže naprostý luxus. Prostě závodní režim.
V pátek kolem poledního doráží zbytek týmu, tedy ten zbytek co závodí. :)
Převlíkat a jdeme na to.
Permice krásných 400 na den, bez samolepky, druhý den ji dostávám. :)
Pro ty, co to tu neznají, tak trať je celá pod lanovkou, jako na Lipně, jen tady je to z kopce, kurevskýho kopce a pořádně dojebaný. Takže na rozehřátí jedem tu FR tratičku, která je i zábavná.
Ale jelikož jsme tu od závodění, tak nám nezbývá nic jiného než se vrhnout na tu již zmiňovanou DH trať.
Rozjezd ze startovního můstku, na kterém dostaneš rychlost, jak albín co se honí za pigmentem, a pak už to držíš na pěknej přescesťáček a pak už jen mordor v podobě, zatáčka, díra, zatáčka, díra, skok, zatáčka, díra. A tak to jde až do konce.
Míjíš dvě cesty, na kterých odpočíváš a vyklepáváš ruce, nohy, hlínu a kamení. A ve spodním úseku pak přilítneš na legendární skalku a na tý, na tý se zabiješ.

Každopádně velké překvapení pro většinu Expertů (čti amatér se závodní licencí), bylo zavření skalky a otevření pro ně povinného objezdu. Který byl každopádně tak o 5vteřin rychlejší než skalka.
Takže pro upřesnění, žáci a experti objezd a zbytek elita, ženy, junioři, masters 1, 2 skalku.

No nic, po první jízdě si říkám, že jsem sem vůbec jezdil, ale pak mě to asi začlo bavit, nebo co. A tak drncáme jak vzteklí.
Sobota, trať se nemění a tak drncáme co to dá, jen jsme to ještě nedali v kuse až dolů. A ta představa mě docela drtí, a když mi po jednom skoku spadne ruka z řidítka a jdu v kotoulech do další zatáčky, tak mi to na duši nepřidá.
Večer registrace do závodu, a co mě osobně překvapilo, byly 4jízdenky na kopec v ceně startovného. Huráááá.
Závodní neděle měla předzvěst noční bouřky, naštěstí už ráno bylo hezky a tak sme nemuseli ani přezouvat na jiný pláště. Po snídani šampionů si to jedem dvakrát sklouznout a pak už jen načisto a hlavně poprvé v kuse až do cíle. Je to opravdu dost, ruce bolí a stehna ještě víc, ale dá se to. Jen ta dvou hodinová pauza mezi jízdami mě docela štve, vychladneš jak týpek na pitevním stole, ale co se dá dělat. Vždyť to děláme pro radost ne??
Hlavní je, že sme to zvládli ve zdravý a že se můžeme těšit na další závody.
Výsledky a fotky najdete někde na netu a já snad sestříhnu nějaký ty obrázky pro vaše pobavení. Aloha Rossík